Torchwood

Sci-fi seriál. Spin-off seriálu BBC Doctor Who. Více viz CSFD.

Obrázek uživatele Solast

Kdo si lízne

Volné pokračování drabblu Štěňátko
Varování: 15+

Jack a John spolu trávili třetí rok v časové smyčce a snažili se nějak zabavit.
"Červený!"
"Černý!"
"Jacku, nesnažíš se mne obehrát tou kartou v rukávu?"
"To by mne nikdy nenapadlo. Černý!"
"Jo, černý tu bude hodně, jen co zhasnu... Osmičku!"
"Trojku!"
"Jacku, na trojku zapomeň, jsme tu sami. Kříže!"
"Eso. Stojíš!"
"To už dlouho a ani sis nevšiml. A to jsem taková dobrá manželka. Dál?"
"Desítku!"
"To nemám. Tak dál."
"Sedmička, lízni si."
"Vyhrožuješ nebo mi dáváš naději?"
Jack shodil balíček karet na zem. "Johne, není divný hrát prší s kartama na žolíky?!"
"Jinak nemůžeš vyhrát Miss mokré tričko!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Červená a černá - kombinace věrná

Červenou s černou měl Ianto rád. Konec konců červená byla jeho barva a černé obleky jsou elegantní. K tomu vhodná kravata: červená a černá. Zhodnotil se v zrcadle. Byl spokojený. Vyrazil do práce.
„Mám pro tebe dárek,“ řekl mu Jack, když později toho dne osaměli v pracovně.
Ianto povytáhl obočí. Balíček obsahoval černé trenýrky s červeným nápisem Torchwood. Rozpačitě se pousmál.
„Zkus si je. Budou ti slušet,“ vybídl ho Jack.
Ianto si nedovolil odporovat, přesto si v tom spodním prádle připadal poněkud zvláštně.
Kapitán Harkness se zazubil: „Tak. A teď můžu směle tvrdit, že si beru práci i do postele.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Kleio

Červená a Černý

Věnováno všem, kteří pochopí, o co jde. Vážení, děkuji vám mockrát, bylo to boží! *trsající Harry*

Chvatně se upravovala před zrcadlem v hotelovém pokoji. Čas svištěl a fakt, že její manžel byl jedním z jeho Pánů, na tom vůbec nic neměnil. Spokojeně se podívala na výsledek. Úhlavní nepřítel rád prozradí i to, co neví. Dáma v rudém opustila hotel.
***
Samolibě se prohlížel před zrcadlem. Nasadil výraz „Vote me, I am your man“. To by bylo, aby se nedozvěděl, co mu Úhlavní nepřítel přichystal. Muž v černém opustil hotel a vyrazil k Základně.
***
„A co ta alžbětinská doba?“ prohlásila Amy Pond.
„Tak dobře,“ protočil oči Saxon. Popadl Lucy, naskočili do vortexu a připili Alžbětě I. červeným vínem.

Obrázek uživatele Solast

Zazipuje-li, či nezazipuje-li

Varování: 15+

"Ianto, dnes v noci jsme na základně úplně sami. Všichni už odešli. Neměl bys chuť... třeba na kafe?"
Ianto se významně podíval na hodinky, poté odložil šálek i podšálek na nejbližší stůl.
"Jen na kafe?" doptával se Ianto, zatímco Jack pracoval systematicky odshora dolů, knoflík za knoflíkem.
"To záleží na tom, co by byl vhodný zákusek ke kávě. Ehm..." zarazil se Jack.
"Copak?"
"Zaseknul se ti zip na kalhotách."
"Nemáš za něj tak tahat."
"Co s tím?"
"Nevím. Mohu zkusit laser, pistoli ráže devět milimetrů, šroubovák nebo támhlety kleště."
"Kleště v žádném případě ne!"
"Moment, už to konečně povolilo."
"Gloria!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Gloria

Poznámka: Mám strašnou kocovinu, takže letošní první BJB. Enjoy. A Jacku, ty mi promiň.

Ianto byl zvyklý na ledacos. Když pominul kolegy, trhlinu, mimozemšťany a pterodaktyla, byl tu ještě Jack Harkness. Jeho šéf samozřejmě většinou působil profesionálně, velitelsky a hrdinsky (nebo se aspoň snažil), ale byly tu momenty, které Iantovi hlava nebrala: Například to, že si Jack dovedl nacpat do pusy celou koblihu, zapít ji kafem a ještě u toho mluvit. Nebo to, že dokázal chodit v jedné košili týden. Ianto díky tomuto nabyl přesvědčení, že ho už nic nemůže překvapit. Mýlil se.
Jack Harkness v kožené minisukni, paruce s pavími pery a síťovaných punčochách představující se jako Gloria překonal i ta nejstrašnější očekávání.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Zadek v mlze

Jack mě pozval do baru. Na skleničku jsme chodívali poměrně často. Divné to začalo být až v momentě, kdy mi poručil ten drink.
„Jakže se to jmenuje?“ zeptal jsem se nevěřícně.
„Zadek v mlze,“ zopakoval.
„Proč se to, proboha, jmenuje takhle?“
„Uvidíš,“ utrousil a přistrčil mi sklenici.
Pil jsem asi třetí, když se ke mně naklonil a s vilným úšklebkem mi pošeptal: „Pojď na záchod.“
Šel jsem. Jack se opřel o zeď zády ke mně. Byl jsem opilý, stáhnul jsem mu kalhoty a přistihl jsem se, že klečím. Zamrkal jsem. Přestával jsem vidět. Obrysy Jackova zadku se rozplývaly... v mlze.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Danaové sami sobě

Narozeniny byly pro Ianta dnem, kdy si zkrátka povzdychl nad tím, že je o rok starší. Nikomu je nepřipomínal. Když se k němu domů přihnal Jack Harkness s krabicí převázanou obří stuhou, jen tiše zaklel.
„Nevěřte tomu koni, Trójané! Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary,“ zamumlal sám pro sebe místo pozdravu a přidržel Jackovi dveře.
Dárek mu ale udělal radost. Obrovskou. Nové vydání Everyman's Encyclopaedia nahradilo kapitána. Zabralo celou Iantovu postel.
„Jacku? Věděl jsi, že mládě červenky sní denně 4,256 metrů červů?“
„Ne,“ odvětil otráveně Harkness.
Dát Jonesovi encyklopedii byl nejhorší nápad v jeho životě.

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Margaret a sedm bratrů (a jeden bratranec)

Margaret vzlykala. Manžel jí nevěnoval jediný pohled; soustředil se pouze na to, že ráno nalezl muže v její ložnici. Když se již zcela klidný vrátil domů, poručil pouze vyčistit svůj kord od krve toho bídáka.
Ještě týž večer přivítala Margaret svého milence horkými polibky. Nečekala, že by ji manžel znovu podezříval. Nazítří však oplakávala i druhého bratra.
Přikradl se k ní, až když pán i služebnictvo dávno spali. Vášnivá noc nepřála odpočinku. Ráno ho manžel vyzval k souboji.
Za týden zemřelo sedm bratrů.
Jack se zasnil. Ještě se nechtěl Margaret vzdát. Zítra přijede jako bratranec a představí se i vévodovi.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

O nutnosti sprchování

Kdysi jsem četl, že sprchovat se častěji než jednou denně člověku neprospívá. Byly doby, kdy jsem to zvládl i šestkrát. Ledovou vodou. Bylo to tehdy, když jsem začal pracovat pro Torchwood.

Voněl! Ta vůně byla známá a přece jsem ji nedokázal určit. Bylo to jako něco z dětství, ale zároveň tak dráždivé, vzrušující... Stačilo se přiblížit, dotknout se oblečení... Studená sprcha byla nutná.

Ten úsměv! Dokázal se usmívat nevinně jako chlapec a přesto v tom bylo něco zlověstného. Byl to úsměv šelmy, která chce zaútočit. Nebezpečí, které vás přitahuje. Byl to plamen, který mě lákal do záhuby... Studená sprcha byla nutná.

Jeho oči! Zdály se o mnoho starší než tvář. Bylo v nich vepsáno tolik a přesto jsem to nedokázal přečíst. Jazyk, kterému jsem nerozuměl. Naléhavý pohled, kterým dával najevo, že něco potřebuje. Třeba jenom ranní kávu... Studená sprcha byla nutná!

Nakonec se to stalo. Bylo to nevyhnutelné. Nechtěl jsem to, nemohl jsem za to, nerozuměl jsem tomu, ale přesto mi to připadalo dokonale správné. Pomalu jsem usínal v jeho náručí, uvolněný a klidný. Šťastný.
„Víš co nechápu?“ zašeptal jsem, „Proč já, Jacku. Proč zrovna já?“
„Jsi můj nejlepší zaměstnanec,“ zasmál se, „Nemohl jsem dopustit, abys umřel na zápal plic.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Rodinná podoba

V Cardiffu bylo asi milion obchodů s oblečením. Některé byly skvělé, jiné slušné, pak průměrné, samozřejmě ty špatné, hodně špatné... a Debenhams. Pan Jones byl nicméně loajální zaměstnanec a byl-li požádán, šel za šéfem i do pekla. Nebo do Debenhams.
Zrovna se zpruzeně probíral ramínky, když jej oslovila starší paní: „Kdepak máte župany?“
Ianto vyděšeně odpověděl: „Nemám tušení, madam.“
„Pardon, vy jste zákazník,“ odtušila a zmizela.
Vzápětí se objevil Harkness.
„Jacku?“
„Mno?“
„To vážně vypadám, že tady pracuju?“
Kapitán naklonil hlavu a zhodnotil situaci: „Upřímně? Vypadáš. Zřejmě rodinná podoba.“
Ianto zbledl. Ta historka se zakázkovým krejčím asi nebyla úplně věrohodná.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Spiknutí mladých svišťů

Martha Jonesová se potutelně usmála a tváře jí polil nechtěný ruměnec. Kapitán Harkness musel uznat, že jako spiklenec je Martha neskutečně roztomilá.
„Máš ho?“ zeptal se věcně.
„Mám,“ odpověděla a sebevědomě předala balíček. „Stejně by mě zajímalo, k čemu zrovna vy dva potřebujete baret UNITu.“
Harkness se zamyslel. Martha musela uznat, že s ukazovákem na bradě a nakrčeným obočím je Jack neskutečně roztomilý.
„Víš… Rádi si hrajeme a… Znáš přece Příručku mladých svišťů!“
Martha se zasmála: „Nevzpomínám si, že bych tam četla něco o baretech.“
„Asi jsi nečetla to rozšířené vydání pro nezvedené mladé sviště s fetišem na uniformy, co?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Jeřabina

Mizernej den

AN: Ano, je to děsně BJB, ale když já po tommhle dni nedokázala nad tím kyblíčkem Nutelly sepsat nic lepšího.

Dny, kdy člověk pokazí, co může, se občas přihodí každému. Takové ty, kdy je hnusné počasí, na co člověk sáhne, to se rozbije, a každý, koho potká, je idiot, nepříjemný nebo kombinace obého.
Ne vždy se ale člověku stane, aby na něj za jeden den střílel mimozemšťan s obličejem kamaráda, sjel ho šéf za špatně nakrmeného pterodaktyla a navíc se mu ještě povedlo hodit zásnubní prstýnek s odpadky do koše.
Když Gwen ten večer smutně seděla nad kyblíčkem Nutelly, kterou konečně po roce od zakoupení otevřela, konstatovala, že až na konec světa se dneska stalo všechno, co se stát mohlo.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Až na konec světa

Varování: Homoerotické čtení na neděli. (Slash 15+)

Kapitán Harkness se líně protáhl, položil hlavu na hruď svého milence a něžně o ni otřel tvář. Ianto ucítil dlaň v rozkroku a spokojeně zavrněl. Přivřel oči, nechal se laskat. Vzápětí zajel prsty do Jackových vlasů, chytil ho za uši, donutil jej mířit níž, níž, až tam dolů. Kousnul se do rtu. Chvíle horkého vzrušení. Pak objetí, polibek, vlastní hořká chuť v ústech.
„Jacku?“
„Ano?“
„Kam až bys šel, kdyby to bylo kvůli mně?“
„Kam?“
„Jak daleko?“
„Až na konec světa.“
„Lžeš.“
„Nelžu.“
„Tak mi dojdi pro sklenici vody.“
Jack Harkness si otráveně odfrknul: „Tak tam si teda dojdi sám.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Zprava dobrý

Liduprázdné nábřeží poskytovalo dost soukromí k činu, jakým bylo vzít Ianta Jonese za ruku. Na veřejnosti. Kapitán Harkness samozřejmě neměl nejmenší problém projevovat svou náklonnost komukoliv a kdekoliv, ovšem věděl, že jeho přítel s tímto problémy má. Přivinul se k Iantovi, propletl svoje prsty s jeho, jemně stiskl. Pan Jones si významně odkašlal a vyprostil se ze sevření.
„Co se děje? Co ti zase vadí?“
„Jdi z druhé strany.“
„Cože?“
„Jdi z druhé strany, Jacku. Když stojíš vlevo, připadám si... zkrátka... na téhle straně chodí ženy.“
Jack pokrčil rameny, obešel milence, nechal si nabídnout rámě.
Ianto se usmál: „Zprava dobrý.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Běsnění kvůli těsnění

Varování: Obsahuje nějaký ten vulgarismus, za což se citlivým duším hluboce omlouvám.

Pracujete-li pro Torchwood, prostě si zvyknete, že vám šéf volá ve čtyři ráno. To, že tou dobou máte naspané dvě hodiny, protože prostě Harkness, nikoho nezajímá.
Budík ukazoval 03:58, když Ianta probral telefon. Rozsvítil lampu, donutil své polomrtvé tělo k sedu a s hlavou mezi koleny zvedl mobil. Zaslechl jenom: běsnění u vchodu, rvačky... pak Jackovo zmatené pobíhání.
Nebylo moc dní v roce, kdy chodil do práce v tričku na spaní a džínech. Přiběhl na základnu ve 04:22. Byl tu klid.
„Jacku? Jacku?!“
Kapitán Harkness zamával na uvítanou francouzským klíčem.
„Dobře že jdeš. Prasklo těsnění u záchodu, všude jsou sračky.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Štěňátko

"Jacku, drahoušku, jsme v týhle časový smyčce už druhej rok, ta postel je fajn, ale začínám se nudit."
"A co bys s tím chtěl jako dělat?"
"Pořídíme si štěňátko! Nic neříkej, já vím, musím vymyslet, jak ho sem dostat, ale venku si toho nikdo nevšimne, tam je to sotva týden..."
"Johne, ty ses dočista zbláznil!"
"Malýho, chlupatýho pudlíka, měl by podobnej výraz, jako když chceš, abych ti podal flašku."
Mlčky se na sebe pár vteřin dívali. Jack seskočil z postele, John vytáhl bouchačku zpod polštáře. *prásk* Třísky se rozletěly do okolí. Jack si utřel zkrvavený ret. A pak se políbili.

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Mlsoun

„Ne, Myfanwy, to byl opravdu poslední bonbónek!“ schovával před pterodaktylicí sáček, do nějž její zobák nepřestával šťouchat. Strkala jeho špičku do náprsní kapsy obleku, kalhot a pokoušela se dostat pod sako, hledajíc sladkou pochoutku.

„My-Myfanwy,“ smál se Ianto, jak ho to lechtalo. „Bolelo by tě břicho.“ snažil se jí odstrčit. Nedařilo se mu to… Měla větší sílu a k tomu navíc chuť na bonbón. Povedlo se jí nešetrně rozepnout knoflíky saka – zazvonily na podlaze. Jako by jí to nestačilo, tlačila zobák mezi dva knoflíky košile.

„Myfanwy! Necháš ho, to můžu jen já!“ rádoby se na ni zlobil zrovna příchozí Jack.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Poslední bonbónek

Byli sami. Ostatní odešli. Jack zezadu přistoupil k milenci, něžně otřel nos o jeho ucho, položil ruce na boky.
„Nepřibral jsi trochu?“
Ianto se otočil, ve tváři měl poněkud pohoršený výraz. Jack zajel rukou pod košili a potměšile se zasmál.
„Možná pár liber,“ zamumlal pan Jones, vymanil se z objetí a odklidil se na recepci.
S pocitem úlevy se rozhlédl, vytáhl zásuvku, znovu se rozhlédl... Luxusní nugátovou bonboniéru otevřel jako cosi posvátného.
Podíval se na hodinky. Má přesně sedm minut, než se tu někdo objeví. Začal od kraje, systematicky. Musel. Poslední bonbónek měl totiž trochu zvláštní úpravu: obsahoval pilulku zapomnění.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Jack&Jack

Jack seděl v kapitánském křesle a procházel si staré záznamy Agentury. Je to tak dávno a teprve za několik let se to stane. Mezi prsty obracel fotografii kapitána Jacka Harknesse a pod zachmuřeným obočím mu začaly vlhnout oči. Bylo toho tehdy tolik co říct a tak málo času. Vzpomněl si na jeho hlas. Byl tak sebejistý a křehký. Tak nesmělý a ostýchavý. Jack vstal, rukama se ujal svého imaginárního, snového partnera a do taktu motorů začal po palubě tančit. Krok, sun, krok. Jack a Jack. Taková to byla láska. Nejkrásnější zůstane, protože dokonalá mohla být. Navždy spolu, jenom každý jindy.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Vražda na tyranu

Ianto Jones obrátil oči v sloup, povolil si kravatu a zhluboka vzdychl. Pak odškrtl další položku na seznamu. Teď ještě do čistírny, po cestě objednat čínu. Jen čtyřikrát. Sám jíst nebude, musí ještě roztřídit poštu, umýt auto…
„Ianto!“ zaslechl hlas kapitána Harknesse, „Kde vězíš?! Něco potřebuju.“
V příštím okamžiku přistálo panu Jonesovi v náručí přibližně patnáct košil v různých odstínech modré.
„Vyžehlíš mi je.“ Neznělo to jako otázka.
„Já…“
„A kafe.“
Doktor Harper zaslechl výstřel. Když zvedl pohled od počítače, spatřil Ianta Jonese vítězoslavně opouštějícího Jackovu kancelář.
„Cos udělal?“ zeptal se vyděšeně.
„Zastřelil jsem ho. Znáš to: Vražda na tyranu…“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Miluju ten kabát

Ianto zavřel oči a zakousl se do rtu. V náručí svíral ohořelé torzo, tělo svého milence. Tohle se spraví, bude to dobré, Jack přece přežije všechno. Mysli na něco hezkého, Ianto!

„Nevytvářím si citové vazby k věcem, Jacku.“
„A co kdybych ti zničil stopky?“
„Pořídím nové. Jsou to jen stopky.“
„Co ta bordová kravata?“
„Mám tucet dalších.“
„A můj kabát?“
„Miluju ten kabát.“

„Miluju ten kabát,“ zopakoval šeptem.
Tělo se mezitím pokrylo kůží. Harkness otevřel oči.
„Co je s mým kabátem?“
„Shořel, Jacku. Ale kašli na něj, žiješ! Jsi v pořádku!“
Kapitán se ironicky ušklíbl: „A taková to byla láska...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Kam se poděl hrdina?

Jack Harkness hypnotizoval talíř. Zaujatě postrkoval hrášek mezi steakem a hranolky. Zvažoval invazi do oblasti cibulových kroužků. Pohledem zabíjel majonézu, kterou si nepřál, ale přesto mu ji dali. Toto všechno činil jen proto, aby se nemusel podívat do očí Ianta Jonese, který jej přes stůl pozoroval plný očekávání.
„Je to jen nedělní oběd, Jacku. Sám jsi říkal, že jsme pár. Myslel jsem, že bys rád poznal mou rodinu,“ nadhodil Ianto a zašermoval vidličkou.
„Dobře, dobře, jak chceš,“ odfrkl rezignovaně kapitán.
V neděli v jedenáct počkal pan Jones na smluveném místě třicet minut. Pak se rozjel na oběd k sestře. Sám.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Slepice

„Dvacet metrů tímhle směrem,“ zazněly Iantovi do ucha Toshiny instrukce. Mimoděk přikývl a rozběhl se na souřadnice. „Potvrzená aktivita trhliny. Už bys měl být u toho.“
Pan Jones zastavil, pozvedl obočí. Překvapen zjistil, že místo na mimozemskou hrozbu míří pistolí na prachsprostého kura.
„Je to slepice, Tosh.“
„Je to určitě ono, vezmi to na základnu.“
Později toho dne byl - dle směrnic a nařízení - časem a prostorem cestující opeřenec umístěn do cely číslo šest. Byla mu poskytnuta voda a zrní.
„Ianto?“
„Ano, Jacku?“
„Myslíš, že je nutné mít na základně slepici? Zbav se jí.“
„Blázníš?! Všiml sis, jak teď zdražili vejce?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Mnoho konců

Bývaly doby, kdy jsem začínal koncem.
„Nemůžeme být spolu, protože jednoho dne zemřeš a já ne.“

Byly doby, kdy jiní mluvili o konci.
„Jednoho dne mi přijdeš na pohřeb a budeš vypadat stejně jako, když jsi byl na mámině.“

Přišly doby, kdy jsem se s tím skoro smířil.
„Takže jednoho dne mě uvidíš umírat na stáří. A budeš pokračovat. Měli bychom ten čas co nejlépe využít.“

Je možné po tolika koncích myslet na přítomnost? Který konec bude poslední? Prožil jsem mnoho životů. Poznal mnoho světů. Potkal mnoho výjimečných osobností, stojí za to začínat.
„Tohle je začátek, proč mluvíš o konci?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Konec

Nastával večer. Vzduch nad Cardiffským zálivem sytilo mrholení, dlažba se mihotavě leskla. Osamělí chodci pospíchali domů. Ianto Jones nedbaje podzimní nepohody seděl na obrubníku pouze v obleku, lokty opřené o kolena, pohled upřený na špičky polobotek. Byl bledý; rozepnutý knoflíček u košile a povolená kravata se zdály být svědky čehosi zlého. Velice zlého.
Ianto nezvedl oči, když mu do zorného pole vstoupil pár důvěrně známých bot. Šeď kabátu za nimi spíše tušil. Ztěžka polkl.
Pak zašeptal: „Tohle je konec, Jacku.“
„Konec?!“ vydechl nevěřícně kapitán, „Něco jsem provedl?“
„Ale ne tenhle konec,“ zabručel Ianto a zhluboka vzdychl, „Jenom nám došlo kafe.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Ianto Jones

Pro Lejdynku

Fandom: Torchwood
Prohlášení: Povídka není psána za účelem zisku, postavy mi z větší části nepatří.
Poznámka 1: Snad se mi podařilo vnést tam trochu zajímavostí Iantova dětství a snad to nevyznívá moc smutně.
Poznámka 2: Je tam trochu slashe a vejde se to do 15+
Poznámka 3: Vypůjčila jsem si styl vyprávění od Roberta Bolaña z jeho románu Divocí detektivové.

Posmrtná idylka

Fandom: Crossover Harry Potter a Torchwood
Poznámka: Děkuju, bylo to skvělé!!!

Pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes… To je sice hezké, ale co ti zemřelí…?

„Moje káva je prý nejlepší na světě. Ochutnej,“ hrdě prohlásil Ianto a pohladil kávovar.
Remus se mírně usmál. „Dávám přednost horké čokoládě.“
A potom Ianta naučil, jak ji správně připravit.
Toshiko a Tonksová se v koutku tiše hihňaly. Od pracovních záležitostí se už dávno posunuly k zajímavějším tématům. Například k probírání mužských předností.
Severus s Owenem to všechno skepticky sledovali a posléze uspořádali soutěž o nejcyničtější poznámku. Studnice jejich cynismu nevyschla ani po dvacátém kole.

…I těm se daří dobře. A tak to má být.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Saphira

Den a noc

Ne ne řekla noc
a zavoněla kávovými zrnky
neumírej dne
ještě ne ještě ne
slza padající do šálku
voda se tetelí
budu sám
budu sám
nedělej mi to prosím
koule smutku se přes ně převalila
a dopadla do skla slz
můžu za to
nemůžu za to
miluji tě
proklínám tě
neodcházej dne sladký
zůstaň ještě chvilku
voda voní
kávovými zrnky
vzduch se tetelí
překrásným smutkem
smutný výkřik
poslední slovo
neopouštěj mě
neopouštěj mě na věčnost
nevíš jak to bolí
nebyl to zábesk v čase
zašeptala noc
ale tma se plížila
do zahrad snů
bylo mu těžko
už nikdy
už nikdy.

Fandom: Torchwood

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Kulatost kávy

Fandom: Torchwood

Kulatost narušena!
Kov skřípe.
Pach oceli.
Pach prachu.

Ne, ne, ne!

Děs.

Bůh je mrtev.
Kulatost i energie zklamaly.
Obě.
Hnědá i bílá.

Kulaté kostky cukru nechtějí zemřít!
Život je pramenem žití!
Bytost je pramenem bytí!
Kulatost je pramenem kutí!
Nikoliv ovšem v čaji.
Slévejte kule!
Do boje! Jo joooo!
Nechť všechny kostky povstanou v celé své kulatosti a jejich šiky vnesou hrůzu do srdce nepřátel.

Káva pláče.
Temné hedvábné slzy hořkosti.
Nikdy více cukr.
Nikdy více čaj.
Bůh je mrtev.
Pomstu!
Kulatost kofeinu. Kreslí konec krásy.
Nikdy více slzy!

Kostka padá do kávy.
Rozplývá se.
Kulatost je završena.
Smíření.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Blanca

*GRATULUJEME!*

Nyní jste vlastníkem pravého, ručně vyrobeného IANTO JONESe™ (dále jen IANTO).

Váš model je v základní sadě vybaven:
- oblekem
- kávovarem
- kávovým servisem

Muck mode™ - základní mód, na který je váš model nastaven. Roztomilost, mazlení a sladký kukuč na maximum. Ranní kávu přinese do postele.

UPOZORNĚNÍ: setkání s modelem ROBO-LISA™ v tomto módu může vyvolat zaseknutí Emočního modulu® v depresivní náladě.
Oprava: aplikací jemné masáže, následovanou několikahodinovou „terapií“ na lůžku.
Slash mode™ - aktivujte pouze, pokud je na blízku model JACK HARKNESS™, nebo pokud jste si spolu s IANTem zakoupila i speciální balení Feromony 51. století®.

Příjemné zážitky vám přeje:
Torchwood Ltd.

------------------------------------------------------------------------

Věnováno všem, které by chtěly Ianta domů ;-)

Fandom: Torchwood
A/N:Superscripty nepočítám jako samostatná slova.

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A