Sněhurka

Marek bloumal Bradavickým hradem, ztracen v myšlenkách. Třeba by si mohl s Uršulou zatancovat, aby ji rozveselil (nějaký tanec, kde se partneři nedrží). Potřeboval ale najít učitele.
Zastavil se u tapisérie s Barnabášem Blouznivým. Dveře naproti ho lákaly. Opatrně vstoupil. Uvnitř stálo samotné zrcadlo.
„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi o nejlepších tanečnících, co jsou tady v Bradavicích.“
Zjevilo noc. Palouk zalitý úplňkem. A tam… vypadalo to jako víla na koni. Měla krásné blonďaté vlasy. Ale ta ladnost a rytmus, otočky a všemožné figury! Kopyta klapala, ruce a vlasy se vlnily. Na diskotéce by byla hvězdou.
„Kdo?“
Zrcadlo přiblížilo obraz.
„Profesor… Firenze?“

Jean je zahradník od Boha. Cokoli strčí do země, vyroste. Bohudík nezapomíná na zahradě nářadí. To bychom museli neustále shánět nové hrábě, rýče a motyky, protože ty staré by vyháněly nové větve.
Z ovocných stromů má nejraději jabloně. Ví, kdy a co prořezat, jak probrat květy i plody, aby se urodila ta nejkrásnější nejchutnější jablka. Tiše se usmívá, když se po nich všichni ženou.
Největší radost ale Jeanovi dělá, když se do jeho jablek s chutí zakousne jedna z našich návštěvnic. Jiná totiž do úst nevezme - jak nám jednou přiznala, při pohledu na jablka se jí pořád vybavuje to otrávené.

Jablko už toho mělo vážně plné kecky,
litovalo, že má jádra, ne pořádné pecky.

Nejradši by vzpříčilo se v Sněhurčině chřtánu,
zasadilo okamžitě osudovou ránu.

Doufalo, že na něj čeká kariéra skvělá,
být slavným jak levoboček u Vilému Tella.

Bacit Newtona po hlavičce jako důkaz gravitace,
pozlacené v rukou králů potrpět si na ovace.

Chtělo být jablkem poznání v Ráji,
nějaké, o kterém všichni jen bájí.

Netušilo, že dík Grimmům nesmrtelné bude,
že jablko otrávené znají děti všude.

Ségra s červem z Večerníčku pozdravila Šmudlu,
přijít dřív, tak obě skončí trpaslíkům v štrúdlu.

Z toho plyne poučení,
nebuďte hned otrávení.

Při pohledu do zrcadla
kila špeku, tuna sádla...
Macecha své jedy míchá,
do sebe však Botox píchá.
Silikonem vypne pětky
a nasadí vizáž štětky.
Sněhurka už není TOP,
princ by o ni nezakop.
Před zrcadlem zavrhl svou nekrofilní choutku
a královna vodí si ho jako věrnou loutku.
Zato vilný Jeníček
loupe Snížce perníček.
Jak si vede krásná robka?
Stala se z ní zlatokopka.
Trpaslíci celí zjihlí
těží pro ni zlaté cihly.
Že nad rakví zúčtovati spolu nemohou,
Smrťák píše inzerát na "dívku nebohou".
Přihlásil se Šmudla, že prý zaskočil by rád,
teď se ještě hlaste vy, co prince chcete hrát.

Sněhurka znuděně listovala akčním letákem. Už měla v trpasličí chaloupce vysmýčeno, navařeno na další tři dny a nakoupit už bylo vážně nutné.
Prófa potřeboval nové kalhoty, byly samá záplata. Dřímal by užil nový polštář, přemýšlela Sněhurka, Rejpal čepici, Kejchalovi by se hodil látkový kapesník… Stydlín dočetl další knihu a už neměl co číst, Šmudlovi bylo potřeba koupit nový svetr, protože ten starý mu byl kupodivu už malý. Jen Štístko vůbec nic nechtěl.
Sněhurka se rozhlédla po světnici, jestli někde neobjeví skrýš se zlaťáky, jinak jí nezbývalo než při nákupu šetřit.
Povzdechla si. Nebylo lehké starat se o sedm dospělých mužů.

Prófa se usmál. Dort byl hotový a rozkrájený na osm kousků. Opatrně ho položil na pařez. Když se zítra vydal na kontrolu, čekalo ho však nepříjemné překvapení. Celých sedm kousků z osmi bylo pryč.
Prófa uspořádal trpasličí schůzi. „Sněhurka to nebyla, to je jasné, nejí oříšky. Tak kdo to ukradl?“
Pátrání ale nepřineslo žádný výsledek. Všichni měli alibi. Šli tedy poprosit Sněhurku, aby jim pomohla.
„No, víte, to jsem byla já,“ přiznala se dívka neochotně.
„Ale ty nejíš oříšky.“
„Já jsem na ně měla hroznou chuť.“
„Tak to budeš těhotná!“ poznamenal Prófa.
„Sněhurko?“ ozvalo se sborově.
Dívka se nevinně usmála.

Za sedmero horami a za sedmero řekami v královstí. Své pěstitelské tipy nám prozradí sama její královská Výsost.
,,Nejdříve bychom chtěli vyjádřit naši lítost se zmizením Vaší svěřenkyně Sněhurky. Snad se brzy nalezne."
,,ÓÓ, děkuji".
,,A nyní se zeptám, co především pěstujete zde v království?"
,,Máme tu spoustu vzácným druhů květin, dovezených především v Afriky. A také jabloňové sady."
,,Slyšela jsem, že královská jablíčka chutnají přímo pověstně. Máte speciální způsob pěstování?"
,,Ano, máme. Chtěla by jste ochutnat?"
,,Ne, děkuji. A můžete Výsosti prozradit, co přesně spočívá v tom tajném pěstování jablek?"
,,Je mi líto, to je tajemstí. Třeba někdy ochutnáte,"

Vyprat ponožky, vyprat trenýrky, vyprat povlečení. Uvařit, uklidit, vydrhnout, nakoupit, ulovit, stáhnout, upéct, umýt nádobí, číst pohádku před spaním, leštit boty, zpívat, nachystat sklenky whisky, než přijdou domů.
Emancipace do chaloupky nedorazila, ba přímo od ní sedmimílovými skoky prchla. Přišli domů, vypili whisky, všechno zasvinili.
Měla toho dost.
Když přišli toho dne, na stole nebyla večeře, ani whisky, jen úhledně vyskládaných sedm kulek.
„Hej... hou,“ zahulákali zmateně.
„Kde je whisky? A co...“
„Ticho!“ zařvala.
„Je jich přesně sedm,“ řekla pomalu.
„Od zítřka prádlo převezme Šmudla. Nádobí Rejpal. Stydlín může vytírat. Rozuměli?!“
„Jak že se jmenovala ta čarodějnice?“ zamyslel se Prófa.

Šli tři trpaslíci. Byli to Sněhurčini trpaslíci? Nevím, možná. Vzhledem k tomu, že na zádech nesli lidskou pannu zřejmě ano. Druhý říká prvnímu:
„Ty vado! Ta je ale těžká, co?“
„Ty vogo! To jo. ...si jí krmili cihlama,“ povídá s námahou ten první.
Chvíli jdou. Panna ještě ztěžkne. Načež první praví:
„Ty vado! Ta je ale těžká, co?“ Čeká odpověď.
„Ty vado! Ta je ale těžká, co?“ Zkusí to ještě.
Pak se ohlédne a vidí
dva jeho bratry ležet obličejem k zemi. V tom si uvědomí, že mu zlehkly ramena. Panna se chcechtá s dýkou vraženou i do jeho srdce.

Šel první, šel druhý, šel třetí indián,
zpívá si po cestě trpaslík Kilián.
Zpívá si zvesela pro vlastní potěchu,
konečně dosáhne velkého úspěchu.
Žilo bylo osm bratří,
svorně, jak se na ně patří.
S příchodem Sněhurky byl všemu amen,
osmého vyhnali, dál těží kámen.
Sněhurka má stříbra kopy,
ve zlatě se přímo topí.
S bratříčky se veselí,
a spí v mojí posteli.
Pomsta bude jako med,
do jablka dám jí jed.
Sněhurka, ta husa hloupá,
otrávená jabka zkřoupá.
Pak odsoudím svoje bratry,
chystám proces, taky vatry.
Ztrestám každou hříšnou duši za podobné móresy,
do dějin tak vstoupí nově "inkviziční procesy".