Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Už je to tady, tolikrát slibovaný bonus! O co tedy půjde? čtěte dál!
V prvé řadě bychom rády věnovaly tento bonus Terrymu Pratchettovi, pro kterého máme obě velkou slabost a 28.4. by měl narozeniny! Téma je tedy další Pratchettovský citát. Že už to tu jednou bylo? To nám je jedno, Pratchett si to zaslouží!:) Původně jsme dokonce chtěly dát všechny bonusy na Pratchettovský citát, ale pak se nám to nějak nehodilo do krámu... To, že je tento bonus věnován Pratchettovi, je naše slabůstka a nemá to vliv na zadání.
Na tento bonus budete psát MUZIKÁL!
Olga: Tak tedy ještě jednou.
Václav: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Olga (píše) : Pravda a ...
Václav: ... láska musí ... zvítězit ... nad ...
Olga: ... lží a nenávistí. Tak, hotovo.
Psací stroj: Nikdo už pomalu nevěří
že pravda někdy zvítězí,
nikdo už lásce netleská,
ze země se stává groteska.
Ze země stává se satira,
když chodí straníci do byra,
když zavřou vlastence na Bory,
dřít smolinec nebo brambory.
Ucho odposlechu (refrén): Všechno slyším co se děje,
všechno slyším, zle je, zle je.
Psací stroj:
Vyzývám lidi co maj svědomí,
vyzývám ty, co mluvit umí,
vyzývám všechny dobrého srdce,
ať přijde konečně revoluce.
Ucho odposlechu (refrén): Všechno slyším co se děje,
všechno slyším, zle je, zle je.
Václav: Být tohle absurdní komédií,
je to však země, v které žiji,
být tady dobře, to bych rád,
kdyby se změnil tento stát.
Olga (listuje dopisy): A myslíš, že se stane, cos tu napsal?
Václav: Kéž by, ale musíme se snažit.
(rány na dveře, vbíhá četa estébáků)
Jednička: Jménem zákona
Dvojka: Jménem zákona
Jednička: zatýkáme občana který se vzpouzí.
Dvojka: a to jste vy.
Ucho odposlechu: Ano, to je on, o kterém jsem podalo hlášení.
Václav (v poutech): Olgo, budu ti psát.
Olga: Piš.
Omlouvám se těm, co jsou z Moravy - dialekt prostě napodobit nedokážu.
Hudba podle postav střídavě Smetana a Janáček.
(dějství druhé, mezi výstupem 4. a 5.)
(na návsi před hospodou)
Kecal: (vychází z hospody, trochu vrávorá)
Harašta (jde za ním; po chvíli ho osloví): A včil, povez mi, která je ta děvčica, cos tak vychvaloval?
Kecal: Je to Terinka. Ta, co má tu dobře zavedenou cukrárnu ve městě.
Harašta: Térinka?
Kecal: Baže, Térinka, Térinka. (Když se přistihne, že hudebně přechází do Janáčka, dá si facku.)
Harašta: Vždyť ta má tachometr přetočený nejméně třikrát! Nejméně třikrát! Proč Jeníkovi nepovíš pravdu? Pravdu - celú, čistú pravdu?
Kecal (arie):
Pravda, ta je jako žena
pro kšeft se vám ne vždy hodí
když chceš pravdu dobře prodat
musíš ji jak ženu zdobit.
Tohle říct a tohle neříct
lepší ksicht jí namalovat
pod čepci a pod sukněmi
všechny nedostatky schovat.
Zkrátka, všechno musí býti
jak se patří opentleno.
To, co pravdu vždycky zlepší
je však, milý pane, věno,
věno, věno, věno, věno,
věno, věno, věno ...
Harašta: A ta Térinka má vskutku tamto všechno?
Kecal: Dá se říci, že více méně ano. Jen ta almara je nová asi od té doby, co ji tu mám v nabídce.
Harašta: Tož, dyž ju Jeník nebude chtíti, já ju beru.
(plácnou si a rozejdou se každý na jinou stranu)
Rozkvetlá loučka, jinak obklopená sněhem.
Paern: Ale což není to pak všechno jedna velká lež? hledí trochu vztekle na společníka
Norrgh: lehce pohodí rameny Chceš za lež označit svůj vlastní svět? Své pohádky a své sny, protože jsou, ehm, málo vymyšlené?
Ticho
Norrgh: přijde k jedné květině, přičichne k ní a divoce ji utrhne Pozři, pociť, pomni, jak je omamná (přechází do zpěvu, u toho napůl běhá, napůl tančí po loučce)
Paern: drobounkými krůčky se otáčí za Norrghem a nedůvěřivě ho pozoruje
Norrgh: V každém svém střípku jak je omamná přitančí s květinou k Paernovi
Paern: Omamná (opakuje nejistě)
Norrgh: Každičký bere ti dech, kdo dokáže ji snést? (zpívá a tančí kolem)
Paern: Já ne, mě z toho vynech, svedla by mě z cest (odpovídá už zpěvavě)
Norrgh: Najednou se zarazí, trochu jako by se probral, a přikyvuje Svádí to z cest, když víš, jak skvělé něco míjíš nebo necháváš za sebou.
Paern: (zamračí se) Můžeš za ní mířit.
Norrght: Můžeš za ní mířit, ale většinou se jí budeš vzdalovat. Ne jako teď, kdy tě něco přivedlo přímo sem, pro mě za mě najít svoje ztracené sny. A chlap na cestách potřebuje něco mnohem praktičtějšího než skutečnost. Odhodí povadající květinu
Dobře, a teď mi řekněte, co z toho tedy skutečně vyšlo O:)
Omlouvám se, že fušuji do fandomu, ale chtěla jsem zkusit i tohle. Pro striggu. :)
Tak snad je to tam všechno a snad to vypadá, jak to vypadat má...
PRACOVNÍK (váhá ve dveřích): Tak já jdu. Večer jsem zpátky.
(Bouchnutí dveří, všeobecný zmatek)
VLK (zoufale): Co budeme dělat?
JEŽIBABA (rázně): Společný program! Kreslení, nebo zpívání.
VĚTŠINA: Zpívání! Zpívání!
JEŽIBABA: Začněte někdo.
VOLDEMORT (odhodlaně):
Ach, Pottře, Pottře,
V Bradavicích-li jsi?
Ach, Pottře, Pottře,
V Bradavicích-li jsi?
Brumbál se ptá, zvítězil jsi?
Brumbál se ptá, zvítězil jsi.
Zvítězil, zvítězil, ale málo,
Všechno se mi to jenom zdálo!
SAURON:
Před dveřmi, za dveřmi, od soumraku do svítání,
před dveřmi, za dveřmi, návštěvníku, nevěř mi!
JEŽIBABA (skřípavě):
Pečení, pečení, všechny smutky promění,
perníky, perníky jsou lék.
Pečení, pečení, všichni kolem ocení,
perníky, perníky jsou (skřek!)
JIM (rozšafně): Ah, ha, ha, ha, stayin' alive. Stayin' alive!
VOLDEMORT (nevinně): Červený šátečku, kolem se toč, kolem se-
VLK (zavrčí a chytne ho pod krkem): Neprovokuj!
JEŽIBABA: Teď tanec!
(Ježibaba chytne Vlka, Sauron Voldemorta, na Jima zbyl Santer a Otesánek sedí v koutku a ohryzává pec.)
(Najednou kroky za dveřmi. Všichni strnou. Rychle začínají uklízet.)
PRACOVNÍK (přichází s úsměvem): Tady je ale pořádek!
(Flashback do okamžiku, kdy PRACOVNÍK odchází. Zjišťujeme, že si tohle jen představoval.)
PRACOVNÍK (pro sebe): Zábavná představa. Až přijdu, tak je stejně všechny najdu spát na pohovce ve svinčíku. Ale tak to má být.
Písničky popořadě: Ach, synku, synku. Před dubem, za dubem (Lotrando a Zubejda). Dělání. Stayin alive. Červený šátečku.
Bunch of thugs idling around.
Eggsy enters.
Ducks a hit from the nearest thug.
"Parkour" sequence ensues.
Eggsy:
One jump ahead of the slow pokes
One skip ahead of my doom
Next time gonna use a nom de plume
One jump ahead of the hitmen
One hit ahead of the flock
I think I'll take a stroll around the block...
Enter Harry, fighting off the thugs.
Harry: Your father would be so disappointed.
Eggsy wants to react but:
Harry:
I can show you the world,
fighting, pretending, splendid,
tell me Eggsy now when did you
last put your life on line?
Exit Harry and Eggsy, scene change - bootcamp.
Merlin:
You're a spineless, pale, pathetic lot,
and you haven't got a clue.
Somehow I'll make a man, out of you!
Roxy clears throat.
Merlin:
Be a man! You must be swift as a coursing river...
Boys fail in quests. Roxy tries to interrupt Merlin's song, repeatedly. No success. Pointing a gun at pug... shoots a thug appearing behind Eggsy instead.
smirking Roxy:
Why keep on assuming
Men will save the day
I can be the hero
And do it my own way!
I'm who I am,
I don't need a man!
mně už ani tyhle dva fandomy nestačí, vnořila jsem se do muzikálové verze toho příběhu Joseph and the amazing technicolor dreamcoat (Pouštějte si to jen na vlastní nebezpečí, je to trochu šílené. Ale krásné.)
Mút-em-enet je jméno Potífarovy ženy, ještě se můžete setkat se jménem Zuleika
[Josef dopadl do vězení]
[kužel světla se přesunuje ke klavíru, kde sedí Mút-em-enet]
Mút-em-enet [oblečená opět moderně a upjatě]:
Jsem padouch To bez pochyby
Nástroj ďáblův Jen samé chyby
Jsem děvka Věříte tomu
Však nevidíte přes práh domu
Jsem žena Tak hledám lásku
Můj muž jen loutka na provázku
Má postavení Co chci víc?
V hlavě půl světa tam dole nic
Sbor:
Bibli se nehodí do noty
Že probrečelas soboty
Neděle čtvrtky pondělí
Ach kdybychom to věděli!
Mút-em-enet
Jsem matka Promiňte mýlka
Dál marně čekám na šíp Mílka
Jak plyne rok za rokem
Spala bych snad i s otrokem
Na Osarsífa pad můj zrak
Já zčervenala jako mák
A on se taky trochu rděl
Hezčího muže svět neviděl
Sbor:
Bibli se nehodí do krámu
Že pro něj pláčeš po ránu
Bez lásky a bez dětí
Spílají ti staletí
Mút-em-enet:
Jsem jeho paní, má mě ctít
A ne mě výtkou zahanbit
Odmítá mě To mě rmoutí
Stále ho toužím obejmouti
Mám strach že zajdu přes míru
A skončím někde v Alžíru
Na svoje city vezmu bič
Osarsíf musí z domu pryč
Sbor:
Bibli se hodí do noty
Že s pravdou neděláš drahoty
On krásný ty zas praktická
Navždy jsi děvka biblická
Kromě poslední sloky vidím téma i v tom, že (jasně, pravdu neznáme) Bible ten příběh využila prakticky, aby ukázala další děsnou babu, kdežto v arabském světě je ten příběh vyprávěn jako romantická legenda o dvou nejhezčích lidech té doby. Thomas Mann approves.
Snad je théma aspoň mírně patrno. Omluvte prosím zvýšenou debilitu textu. Jo, a pamětníkům a fanouškům zmíněných postav se předem omlouvám.
Scéna: skromně vybavený obývák v ranně normalizačním stylu. Padesát odstínů nudy, nudy a šedi – prošlapaný tepich, ne decentní tapety, fotely, mocně chlupaté přehozy, vázičky. Kdesi za zdí řve andulka, ale může to být i soused.
Romantický klavír.
Vchází hlavní hrdinka. Je sexy, čemuž napomáhá polorozepnutý hubertus, nadměrná ondulace, kostkované šaty po kolena a rýhované punčocháče číslo šestapadesát.
Anna (zpívá): Co mužů jenom potkávám
Když celičký den prodávám
jim deset deka vlašáku.
Já za pultem se jenom skvím,
a žádného z nich nevidím.
Jen tebe chci, můj pašáku.
(Ostýchavě se rdí a háže pohledem ke dveřím, jimiž vchází vysoký a mužný Haničinec.)
Jiří: (odhodlaně): Rád ženy, co se neholí,
jsou jen kolečkem v soukolí.
jak uviděl jsem ten tvůj knír,
už nemyslím jen na krásu
Mládí, vlasy do pasu.
Chci řádit jako bukanýr!
(Anna rudne, hubertus padá na podlahu, atmosféra houstne jako nehlídaná krupicová kaše. Partneři se k sobě přibližují.)
Romantický klavír sílí, mění se v klasický dietlovský motiv, melodie graduje, mocné fortissimo. Haničinec roztrhne košili, následuje záběr na Annin pravý punčocháč. Anna se tklivě zahledí a dveře do ložnice tiše cvaknou. Záběr na záclonky.
Vypravěč: (pateticky): Pak se celou noc milovali, čímž přispěli k budování naší krásné socialistické vlasti…
(Titulky.)
Je to hrozná ptákovina a rýmovánky mi jdou mizerně, tak se omlouvám. Berte to jako komediální zpracování.
Lizzy: sedí u okna, čte si
Venkov: švitoří
Lizzy: "Krásné ráno. Takový milý klid." čte dál
Darcy: vrazí do dveří, krátce se ukloní. "Dobré ráno, slečno."
Lizzy: překvapeně "Dobré ráno. Posaďte se, prosím." pokyne k židli
Darcy: ignoruje pozvání. Přechází pokojem.
odhodlaně
"Nemám již sil,
již nemohu válčit.
Jen pro vás jsem žil,
vy musíte stačit.
Snad rod váš je nóbl,
však rodina ne.
Matka je póvl,
což trápí mne.
Však pravda je, dámo,
že rád vás mám
a ač dělám drámo,
již patřím jen vám.
Tedy mi dejte
'ano' své hned
a více nedbejte,
že nemažu med
Vám, Lízo lepá,
kolem úst sladkých.
Vždyť pravda nedbá
slov sametu hladkých."
Lizzy: v šoku
Snad splet jste se, pane,
ve slovech svých.
Však nemohu, ba ne,
překonat smích.
Vy lásku mi dáváte
zároveň s vinou
a potuchy nemáte,
že zradil jste jinou.
Zajisté bláznovství
vzalo vám rozum.
Nevsadím království
vzdor vašim vozům.
Sestru jste zranil
mne urazil hrubě
i George zapudil
v pradávné době.
Ta pravda hodí se,
jak řekl jste dobře.
Snad chybí jí na kráse,
však tam jsou dveře.
Nejsem vám povinna
ohledů žádných.
To vaše je vina,
vašich slov pádných.
Darcy: zírá. Odejde, práskne dveřmi.
Lizzy: zhluboka vydechne
Představte si náležitě dramatický hudební doprovod. Smyčce, tympány a tak...
Navazuje na drabble Na poslední chvíli, kde byl trestuhodný (a netématický) nedostatek Doktora.
Pemberley. Plesový sál. Mary v živůtku č. 7. krouží tanečním parketem zavěšena do banálně krásného důstojníka.
MARY
Jak můžeš být tak krutá? Copak nemáš kouska citu v těle?
Sem na návštěvu přijela jsem kvůli tobě. Kvůli tobě snáším celý tenhle shon.
Vždyť celé dny bych mohla bloumat po knihovně,
místo toho musím s muži v kole vlát.
ELIZABETH
Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka
Mary je má a hned září jako kometa.
Dokavaď je neměla, v koutě smutně seděla,
aniž by však věděla, že je...
Vítr rozrazí okna. Hluk, tornádo, mnozí efektové. Do tanečního sálu se náhle všemi dveřmi nahrne zástup podivných blýskajících se postav s anténkami na hlavě. Zanechávají šmouhy na parketách.
SBOR CYBERMANŮ
Na humálnost, na lidstvo, na Zemi nevěřím,
když někdo kov pomlouvá, vždycky láteřím.
Stojím vždy o nekonečno s hvězdami všemi
začnu však od malých běd někde na Zemi!
Objevuje se Tardis. Přistává na banálním mladíkovi.
TARDIS
[Sólo pro saxofon]
Ještě více mnohých efektů. Doktor č. 10. Z Tardis vystupuje tisíc slonů. Epická bitva. Sloni pod vedením Mary rozdupávají cybermany.
SBOR SLONŮ
Mary, praktická Mary,
vyráží bez námahy na slonu přes cybermany
Mary, praktická Mary,
ta zkrotí vetřelce, ať chce či nechce.
Ať žije Maaaaary!
