Spolu

„Ale Pane,“ durdila se Lyra.
Její anděl si z toho nic nedělal.
„Salcilia je mi velmi…“ Panpeirazon se demonstrativně zamyslel, „sympatická,“ popoletěl tak daleko, jak mu neviditelné pouto dovolilo (věřte, že když chcete provokovat a zůstat na živu, je povinná blízkost poněkud nepříhodná), a nepřestával se culit.
„Čím by jen něco takového mohlo být? Nevíš? Ach, jistě, jak jsem mohl zapomenout! Naše city reflektují ty vaše. Líbí se ti Roger?“
„Panpeirazone! Je to kamarád!“
„Myslíš, že když se Salciliou předvedeme naši blízkost, ušetříme vám nesmělá vyznání? Mohli bychom vás trochu rozmazlit. Usnadnit nesnadný úkol. Přeci jste tak trochu my. Takže?“