Pád

Běželi první komickou rychlostí, přes náklad v náručí sotva viděli před sebe, zato velice dobře slyšeli, co se děje za nimi. Když si první z nich všiml okraje srázu, bylo už pozdě. Snažil se zastavit, ale ostatní ho doběhli a v podstatě strčili dolů. Jedinou útěchou bylo, že tam sletěli za ním. Kutáleli se z kopce, tu se praštili o nějaký kámen, tam o strom, tu přepadli přes menší nerovnost, tam se vyváleli v potoce, tu něco křuplo, tam něco prasklo. Zkrátka každý svou cestou skončili v takovém temném údolíčku.
„Něco jsem si asi zlomil,“ zasténal Smíšek.
Byla to mrkev.