DMD 2015

V Návu pršelo, místy sněžilo. Někde možná padaly i kroupy, ale pokud ano, bylo to daleko a Rogan je neviděl. Co viděl, byla pára jdoucí mu od pusy a skvrnky rzi, objevující se na Krutomoru.
"Jak to můžeš vydržet?" otřásl se a pokusil se zavrtat ještě víc do hromady kožešin na Morenině loži.
"Co myslíš?" zeptala se.
"Tu strašnou zimu. Máme takové přísloví a já ho teprve teď začínám chápat."
"Jaké přísloví?"
"Březen - za kamna vlezem."
Morena zamrkala a pak nakrčila čelo.
"Co jsou kamna?"
Rogan se zazubil.
Za dva dny se z nového komína na Morenině domě začalo kouřit.

"... a pak se Cody, Rex a já vyplížíme a udeříme tam, kde to naprosto nebudou čekat!" dokončil brífing Anakin a rozzářeně se rozhlédl po ostatních.
Vzápětí schlípl, protože mu absolutně nevěnovali pozornost. Obi-wan se vrtal v lightsaberu, Rex zíral do prázdna a Gwen sladce spala Mimasovi na rameni.
Mimas, který jak jediný vnímal, pohlédl ještě jednou na nákres.
"Hm, a kam že se to schováte?"
"Sem," ukázal Skywalker ukazovátkem.
Na nákresu se skvěla selská pec, vhodná tak maximálně pro hloupého Honzu.
Mimas nakrčil čelo a pak pronesl větu, která operaci naprosto zničila.
"Moc ouzký, kluci se tam v armoru nevlezou."

Maminka nás měla víc než noh, ale teď už se skoro nevídáme. I když se teď máme docela dobře s tím přívalem molů, stejně je lepší se brzy osamostatnit. Byt je ostatně dost velký pro pár desítek nožiček. Zaslechl jsem, že ségra si zařídila bejvák na stropě a dokonce tam ulovila celého šťavnatého červa. Nebo spíš molí larvu, řekl bych. Akrobatka. Já jsem měl vždycky z výšek trochu strach. Ale asi už jsem taky našel dobré místo. Dobře se tam schovává a teď na jaře by tam už nemuselo být ani tak vedro. Stavím si malý, útulný byteček za topením.

Muminek se probudil začátkem března.
Všichni ještě spali.
Bylo mu smutno, chtěl si popovídat alespoň s předkem, ale zahlédl jen mizející oháňku. Zapálil tedy v kamnech a uvařil kakao.
Denně pak sedával u kamen a snažil se přimět předka k hovoru; chtěl, aby mu vyprávěl o dávných dobách chrabrých muminů.
Kromě občasného zákmitu ve tmě a vypité misky mléka však předek o sobě nedával vědět. Muminek si příběhy musel vyprávět a zapisovat sám.
Koncem března předek vyvedl tři předčata. Muminek si je zapsal do svého příběhu jako praprababičku s pradědečkem a bratry a vyběhl ven, protože už bylo celkem hezky.

What is she doing here?
Dís was asking herself over and over again. She was not supposed to be here, all alone.
She should be home, tending to the fire. But some strange force made her leave everything behind, get on the road. A road that will lead to a quest. The Quest.
Her brother will surely be surprised.
Women shouldn’t be wandering in the wilderness.
Not that it is wild here.
Gently rolling hills of the Shire, inviting warm light shining through a round window next to a door with a rune on it.
She will rest well tonight.

DMD poprvé. Takže - vylézt zpoza kamen a vyzkoumat, co to umí a neumí, co umím a neumím já, a jak to celé funguje.
A taky vyzkoušet tohle počítadlo. Kolik máme slov? Pětatřicet. Tak to můžu ještě chvilku mlátit prázdnou slámu, než se do drabblíků pustím naostro.
Sice do toho rozjetého vláčku nastoupím z pracovních důvodů až se zpožděním - po Velikonocích, ale nejméně sedm drobečků utrousit zvládnu. O čem budou? U nás v Šupleti mám takový malý cyklus drabblat o jedné svérázné postavě z HP světa. Rubeus Hagrid, šafář, klíčník a profesor už je nejspíš zvědavý, do čeho ho zase uvrtám.

Schovala se za kamny a potlačovala vzlyky, které ji nazvedávaly ramena. Skrčená na bobku skrývala štkaní, aby ji neprozradilo. Zadek ji pálil od výprasku. Krvavé pruhy se plynule přelévaly na záda a dolů na stehna.
Celá se roztřásla pokořením. Polykala nenávist a slzy, které nedokázaly odplavit nespravedlnost. V hrudi jí expandovala křivda. Nic neprovedla. Jen otec si musel vybít zlost a nespokojenost nad svým životem.
Vyhaslá kamna jako její bodyguard.
Pohladila ji tma, balzám na zarudlé oči, ale ne na zpráskané nitro.
Opilecké kroky odvrávoraly pryč a z ložnice se začalo ozývat hlasité chrápání.
Teprve pak vylezla ze svého úkrytu.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nie si dole v dedine, u Anči za pecou, ako si celú zimu vylihoval.
- Jaj, to sa už predsa nedá, predseda ústredné kúrenie zaviedol.
- A divíš sa mu? Pol dediny kvôli tej peci vyhorelo. Len neviem, ako sa ti podarilo toľko domov naraz zapáliť
- Nuž, zima mi bola. Tak som prikladal. A kto mal vedieť, že u Anči v pivnici je zabudnutá krabica s granátmi z vojny. Aspoň sme ohňostroj na Silvestra mali, že taký ešte nikto z dediny nevidel.

Za kamna si spolu vlezem
budeme si hrát
končí nám teď měsíc březen
nechce se nám spát
Skládat k sobě různé věty
když duben přichází
zvykli jsme si před pár lety
zatím nám to vychází
V půlce dubna přijde krize
jako každý rok
poztrácíme svoje vize
pomůže nám mok
Opojeni alkoholem
hrajeme si snáz
drabblují už všichni kolem
i když přijde mráz
Kamna stále krásně hřejí
písmena se hemží
bubák čeká pod postelí
utopme ho v Temži
Každým rokem je nás více
v jednotě je síla
Když odejde inspirace
pomůže nám víra?
Věřme že to přežijeme
zvládli jsme to loni
všichni si to užijeme
já ty my i oni!

Do zad mám zapíchnutou kovovou kličku a začínám se potit. Nepříjemné.
„Jen ještě seď, venku mrzne,“ hlásí babička a podává mi štrůdl. Jelikož ho přinesla z vedlejšího pokoje, je štrůdl ledový. Jediná místnost, ve které se topí, je kuchyně.
„Dík, babi. To nahoře je cukr nebo jinovatka?“
Babička vycení naráz všechny tři zuby.
„Smrade jeden. Uhni.“
Kecne vedle mě na uhlák a založí si ruce. U hlavy nám bublá konvice s čajem. Ptám se, jak jsou vlastně ta kamna stará.
Pokrčí rameny. „Proč?“
„Jen tak.“
„Keine Ahnung. Léta. Jen ta chcíplá želvička tvýho táty za nima leží nejmíň od pětašedesátýho.“