DMD 2019

Laura otočila klíčem a měkkými krůčky obešla prostřený stůl. Stáhla jemně žaluzie. Pomaličku posunula stůl, tak aby příbory a skleničky nezacinkaly a voda ve váze se sněženkami nevyšplíchla. Příborovým nožem uvolnila prkno v podlaze a sáhla dovnitř. Rádio hlásilo podvečerní zprávy. Vytáhla z úkrytu obálku s fotografiemi a strčila si ji za pásek pod šaty. Vrátila stůl na místo, když vtom se klika pohnula. Laura rychle rozsvítila lampu v okně.
„Moment maminko!“ zavolala.
„Ty se zamykáš?“ zeptala se maminka jejího muže, zatímco usedala.
„Převlékala jsem se,“ odpověděla Laura.
Detektiv Marcel Poquet se vrátil do kavárny a objednal si další pastis.

„Vzal si dovolenou.“
„Určitě?“
„To udělal poprvé…“
„Prý tu někdy i přespává.“
„Workoholik!“
„ Blázen je to.“
Rozejdou se po své práci, ale bez mladého Raddlea je v kanceláři hned lepší atmosféra, všichni jsou uvolnění, řeči se mluví, voda teče…
Z utroušených slov, pohledů a drobných vtípků se před vnímavým pozorovatelem rozkrývají vztahy a vazby, které ze ztuhlých tváří, odmítavých gest a ticha nevyčteš. Pozorovatel jako pavouk nad sítí sledovacích kouzel a štěnic zapisuje každé zdánlivě nepodstatné slůvko, skládá je dohromady a připravuje si cestu. Vydírání, udání i nevinná prořeknutí se staví za sebe jako schody nahoru.
Skutečně příjemně strávená dovolená.

Na školu vzpomínal rád. Na učitele a spolužáky, na společné debaty i osamělá rozjímání uprostřed skal. Na všechny lidi, které potkal, země, které procestoval.
Na nekonečné možnosti praxe. Doporučení od člena Rady otvíralo dveře kdekoli.
Využil je mnohokrát, ale vždycky se vrátil. Znal svůj domov a věděl, co chce.

Na školu vzpomínala ráda. Na trvalý přísun informací, nespočetné knihy na dlouhých policích, na vybavené dílny a sklady. Na skleníky a zahrady plné rostlin. Otázky, na které se ještě nikdo nepokusil odpovědět. Na takřka neomezený výběr oblastí ke zkoumání.
Pak jí to stačit přestalo. Narazila na hranici a pochopila, co chce.

Harry se ploužil ulicemi Londýna a přehrával si v hlavě události posledních hodin.
Ačkoliv bylo jen krátce po desáté, myšlenky se mu povážlivě pletly. A nohy také.
Hasitě se zahihňal. Cítil se povzneseně. Jakoby mu rozhovor s dávno zesnulým vlil novou energii do žil.
Snape byl neobvykle ochotný spolupracovat, ačkoliv bystrozorskou ochranu dle očekávání odmítl.
Harry zrovna uvažoval o tom, co se dozvěděl o jeho posledním rozhovoru s Malfoyem, když si uvědomil, kam ho nohy donesly.
Dům, před kterým se ocitl, rozhodně nebyl jeho vlastní. Tahle návštěva asi nebude nejlepší nápad...
Ale světlo lampy v okně ho podivně vábilo.
Zazvonil.

It was late. Victor was sitting at his desk, writing. The only source of light in the room was a tall white candle. He was trying to be discreet. Since the costume party, he was forbidden from leaving the home alone.
"Dear Henry," he wrote again. There was a big pile of scrunched up pieces of paper on the floor. He just couldn't get this right. He wanted to apologize, to say he misses him. Could he?! Should he?! They barely knew each other.
He checked the time. Eleven? Almost. One word after another.
A love letter? Sin? A confession.

Druhá hodina nového dne pozvolna míjí. Minuty se táhnou podobně jako poltergeistova levá noha. Ta je nyní již tak dlouhá, že se přízrak hlavou dotýká podlahy. Atomy prošlapaného linolea se chvějí vibracemi ektoplasmy.
Strážného ducha lechtá pod nosem soví pírko. Naštěstí pro vycpaného ptáka ztratil dotyčný duch schopnost kýchat již před poměrně značným počtem dní. Nemusí se proto obávat škody způsobené mocným poryvem vzduchu. Klidně stojí dál.
Noc zvolna spěje k ránu. Vleče se jak líný letní den. Obyvatelé sbírek mohou na příjemné letní dny již jenom vzpomínat. Nyní se však nacházejí v příjemném nebytí a další den je netrápí.

Sociální zařízení v modřanské smyčce bylo všeobecně známo svou kolísavou úrovní.
Navštívili jste ho ve čtyři odpoledne a veškeré součásti inventáře a hygienické potřeby byly na svém místě.
Když jste dorazili o kolo později, s podivem jste shledali, že někdo ze zásobníku vytrhal všechny utěrky, nádobce s mýdlem pustil žilou až do úplného vykrvácení a ze záchodu odstranil závěsnou vůni. (I s prkýnkem.)
V osm večer už vás pohled na díru po mušli nikterak nepřekvapil.
Půlnoční překvapení se ovšem konalo.
Žárovka, kterou v deset čerstvě vyměnili, jízlivě zaprskala, načež zhasla.
Tak holt potmě no. Beztak už tu není co počůrat.

Minerva se pohodlně usadila a zvedla obličej k obloze.

„Je nádherný den,“ vydechla. „Vlastně všechny dny jsou teď nádherné. Kvetou kytky, zpívají ptáci, ve vzduchu voní magie. Harry si bere Severuse a já si za to beru zásluhy. No opravdu, ti dva jsou tak zabednění, že by kolem sebe tančili ještě bůh ví jak dlouho. Kdepak, žádné otálení, život je třeba užívat.“

Ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích vstala a položila ruku na hladký povrch bílé hrobky. Sevřelo se jí srdce a v očích se jí zaleskly slzy. Byly to nádherné dny… Jen kdyby se jí tak hrozně nestýskalo.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál... (ale vždyť to znáte).

"Tak se podíváme, co nám tentokrát řekne naše rosnička - meteorolóžka."

"Dobrý podvečer, vážení diváci. Jelikož nám nastává podzimní rovnodennost, a kolmé sluneční paprsky dokáží intenzivněji ohřívat vzduch, nad Brčálníkem se vytvořila mohutná a nehybná oblast tlakové výše. Podél této oblasti, zvané anticyklóna, proudí na sever, po směru hodinových ručiček, ještě teplejší vzduch ze Středozemí. Uprostřed takových teplých vzdušných proudů se nedokáže vytvořit žádná větší oblačnost, a důsledkem proto bude několikadenní až několikatýdenní slunečno, a téměř bezvětrno."

"No ano! Babí léto budiž pochváleno."

Kouzelníci mají rádi své jistoty. Proto od dob zakladatelů Bradavic chodí v hábitech nemoderních střihů a barev. A v početnější domácnosti je nutné vydržovat menší sovinec a krb.

V Bradavicích jsou rovněž pořádky, které jsou porušovány méně, než školní řád. Například Hagridovy večerní návyky. Lampa za oknem se zhasíná těsně před desátou hodinou. Avšak v poslední den března tohoto roku to bylo jinak. Bylo už po desáté a Hagrid ještě svítil.

Další den ráno nevstal na svou první hodinu péče o kouzelné tvory. Kdyby neměl zrovna havraspárské, pravděpodobně by se nikdo nedozvěděl, že si zapomněl přeřídit budík při změně času.