Můj dnešní večer byl takový surrealistický, tak z toho hned vzniklo drabble.
Klekáš a upisuješ se vlastní krví, šeptáš slova odnesená příliš hlasitou hudbou.
„Corpus omne perseverare…“
Slib, který s tebou bude už navždy.
„Vítejte, sestro!“
Dav dvou davů slitý v jeden, hlasitě skandované jméno, síla moudrosti stáří a zkušeností přetlačuje zbrklost kluka zaseknutého ve vývinu, Newton to řekl jasně, proti doktorovi nemá šanci žádný parazit.
Dveře ze sálu ven jsou vrátka mezi světy, přelíváš se z jednoho do druhého, oblaka kouře, naklopená sklenička za skleničkou. Pan inženýr se sotva drží na nohou, ale ještě pořád všem vyká a tajemství nevyzradí, věrný až za hrob intoxikace. Taky slíbil. Nezradí. Je jako my.
Odborníci na latinu a fyziku nejspíš tuší, že corpus omne perseverare není žádný slib, ale začátek prvního Newtonova zákona (těleso setrvává v klidu...), který je součástí naší (ne)oficiální studentské imatrikulace. Ten zbytek jsou náhodné obrazy z fakultního večera, samozřejmě doupravené v duchu fandomu (ale páka tam byla a opilý cvičící taky :D)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nádhera. Moc se mi to líbí.
Aplír
Nádhera. Moc se mi to líbí.
Děkuji!
Esti Vera
Děkuji!
Skoro da-da, ale líbí, má to
Faob
Skoro da-da, ale líbí, má to opravdu snovou atmosféru...!
Díky, dada to asi trochu je,
Esti Vera
Díky, dada to asi trochu je, to je pravda :D
Moc se mi líbí, jak je to
Owes
Moc se mi líbí, jak je to krásně nahodilé a surrealistické. :)