Vidí mě každý, kdo mě vidět chce...

Sledovala je z povzdálí a zlehka se usmívala. Jak jsou stejné a přesto jsou každá jiná!
Ta první mě vidí v sochách, obrazech, stavbách a knihách.
Pro tu druhou jsou mým ztělesněním třeba nádherně naaranžované ravioli, vůně jiskřivého vína a barevné obrázky v kuchařských knihách.
Ta s těmi tiziánovými vlasy mě vidí v nich. A v účesech žen okolo, hlavně v těch, které sama vytvořila.
A tahle poslední mě chodí hledat do přírody. Na zelené pastviny plné spokojených zdravých zvířat.

Mám tisíce podob a tisíce tváří, ale pořád jsem to já. Vidí mě každý, kdo mě vidět chce.
Jsem Krása.