Navazuje na předchozí části
S mláďaty jsme se vrátili až k večeru, ale místo stáda ukládajícího se ke spánku jsme viděli pouze chaos.
Mláďata běhala v kruzích, vyskakovala vysoko do vzduchu a vrážela do sebe. Sprůnklofové nikdy nebyli klidní tvorové, ale tohle bylo příliš.
"To není křovím.“ zamumlal Bandita a pohodil hlavou k nenápadnému fialovému keříku v trávě. „Zelenáčův dech. Nakazí všechno, co dýchá.“
"Mysli rychle, jak se ho zbavíme?" Bandita mi dává zase jen náznaky, je to na mně.
Bez váhání jsme ho začali vytrhávat a pálit.
Dým štípal v očích, ale šílenství pomalu ustávalo. Snad jsme přišli včas. "Uvidíme, jestli se uklidní."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit