Arachnofobie

Jdu dost pomalu a snažím se veškeré pavučiny ignorovat. Můj záchvat paniky ale nezmírňuje zvuk ozývající se z míst, kterými jsem prošel.Zvuk, jako když pytlík naplněný vodou dopadne na zem.
„To nejsou pavouci,“ přesvědčuji sám sebe.
„Co jiného by to mohlo být?“ prosákla panika do hlasu Toho druhého.
„Netuším, ale nebudeme to zjišťovat.“
Náhle mne zachvátil amok. Jeden pavouk mi záhadným způsobem spadl za krk, propadl se na záda a jak jsem sebou trhl, pukl. Chlupaté nožičky mne škrábaly na zádech a já hystericky ječel.
Kdyby mi v to chvíli kdokoli pohlédl do očí, spatřil by pouze záblesky šílenství.