Půlnoční jam

"Kdy už bude doma máma?" zavztekala se Grazna.
"Jak to mám vědět? Před půlnocí asi ne," odvětil Mael.
"Je mi smutno, a mám hlad!"
"Někoho potkala v práci. K jídlu si máš vzít Malpíka*."
"Jak to víš?"
"Volala. Mám tě hlídat, jsem o dva roky starší."
"Necelý!"

Z kapsy vytáhl stříbrnou sošku. Otáčel jí mezi prsty.
"Co to máš?"
"Ozdobu," vytáhl kytaru a přivázal ji šňůrkou za ořech.
TEĎ je to akorát.
"Zas budeš furt jen hrát," řekla zklesle.
"Uvidíš, dneska se ti to bude líbit."
Prsty se rozběhly po strunách.
Uběhlo deset minut.
Grazna spí s úsměvem na tváři.