Severus Snape

I. Předvánoční: 8. prosince 1990
„Už usnul?“
„Předstírá, že usnul,“ odvětil Severus a na zavřené dveře za sebou umístil rychlé zaklínadlo pro detekci zvědavých Potteřích dorostenců. Kdyby mu někdo ještě před pěti lety řekl, že bude ke spánku ukládat dítě Jamese Pottera, osobně by se postaral o jeho hospitalizaci na oddělení pro choromyslné.
„Přemýšlela jsem o vánočních dárcích,“ řekla po chvíli Lily, aniž zvedla oči od korektury kteréhosi ze Severusových článků nebo vyrušila miminko, které právě kojila.

D R U H Á Č Á S T
~ Hermiona ~

~ Hermiona ~
Rychlým krokem mířila ke krbu, podpatky přitom důrazně klepaly do podlahy. Už natahovala ruku ke krabičce s letaxem, když se náhle zarazila. Neměla s sebou desky a pokud měla být její lež věrohodná, rozhodně si je vzít musela. Se sotva zaznamenatelným povzdechem se otočila na patě a jako rychlá voda proletěla bytem do pracovny. Vlasy jí povlávaly kolem hlavy, jak pospíchala, aby přišla včas. Když se protáhla kolem křesla, Severus odtrhl znak od knihy a s pozvednutím obočí se na ni nechápavě podíval. Pousmála se a na vysvětlenou zavolala: „Nestíhám konzultaci!“

Tolik jsem se snažila. Jenže slash není můj žánr, gleti. Jako poezie – umím napsat veršovánku, která bude mít rytmus a bude jazykově poměrně vyleštěná, ale dobrá poezie to nebude. No a stejně tak byť jsem četla a viděla mnoho zásadních a stěžejních slashových počinů, pravověrný slasher se ve mně nikde neskrývá. Slash, stejně jako lásku, nevyhrozíš ani nevyprosíš! A tak jsem aspoň hledala, kde najít bod setkání – to už je snazší. Myslím, že je místo a čas, kde a kdy láska nezná mužů a žen, starých a mladých, přátel a nepřátel - je prostě jen láska, ať už ji chceš nebo nechceš.