DMD Bonus č. 3. pro 6. 4. 2010. Téma: Fairplay

"Podle článku 15 Stínové proklamace..." rezonoval hlas jeskyní.
Rose se začala rozhlížet. Vždycky, když zaslechla tuhle větu, bylo brzy potřeba rychle zmizet. Únikové východy byly daleko a cestou k nim rostla spousta těch kulatých hub. Vypadaly sametově, jako chlupaté dekorace, ale na omak to byl jen trochu načechraný sliz. Bude nutné kličkovat.
Obrovské stvoření zařvalo. Ohlédla se. Hroudy se rozvíjely v další tvory plné slizovitých úponků.
"Doktore!"
Horečně začala hledat po kapsách. Malý sáček z rychlého občerstvení!
Vsypala si obsah do dlaně.
"Co takhle smaženici," rozhodila hrstičku kolem sebe.
Jak se vyhýbali potůčkům slizu, dodala:
"Neříkejte, že jsme vás nevarovali."

Jednou takhle odpoledne vyzvali Horáček s Pažoutem Macha a Šebestovou, že si zahrajou zaháněnou. Šebestová řekla: „Proč ne," jenomže Horáček s Pažoutem pokaždé popošli s míčem dopředu, až už to Mach nevydržel a řekl do sluchátka: „Prosím, nemohli by se Horáček s Pažoutem poučit, že švindlovat se nevyplácí?"
A ze sluchátka se ozvalo: „Ale beze všeho."
Takže kdykoliv Horáček nebo Pažout popošli dopředu, odneslo je to místo toho dozadu. Horáček spílal Pažoutovi, že je to jeho vina, a Pažout se bránil, že to tedy ne, „podívej se na sebe, ty nemehlo."
A Mach s Šebestovou nad tím jen kroutili hlavou.

Poznámka: Hynek/Vilém slash, Hynkův pohled.
Poznámka 2: Děkuji moc Lejdynce za konzultaci a betu.
„V čem může být loupežník svobodný?“
Je zvědavý, mlynářův syn. Nevinný a zvědavý. Sám osud mi ho seslal do cesty.
„Umíš plavat?“
„Jakpak by ne! Nikdo se mi v tom nevyrovná.“
„Dáme si tedy závod, Viléme.“
„Co dostanu, když vyhraju?“
„Svou odpověď.“
Oči se mu rozšířily. Přistoupí na cokoli.
„A když vyhraješ ty?“
„Co budu chtít.“
Přikývl.
Nenechal bych nikoho vyhrát, kdyby si to nezasloužil. Rozhodl se získat odpověď za každou cenu. Netušil, že se mu jí dostane tak jako tak…
Teď bezvládně oddechuje na břehu.
Já vím, co chci; on má smysl pro spravedlnost. A mým dotekům se nebrání.

Když se podívám správným směrem, vidím budoucnost. Slavnou budoucnost. Ale možností je nekonečné množství. Stejně jako pohledů. A magie se nezajímá o lidské počítání.
Stojím před budečskou branou.
Budeč je rovnostářská. Takže co na tom, že jsem synem knížete.
Budeč je jedinečná. Takže co na tom, kde jsem dosud studoval.
Budeč je mocná. Takže co na tom, koho jsem zabil, důležité je jak.
Ale ještě pořád mají naději.
Dnes poprvé stojím před budečskou branou.
Dnes poprvé prohlásím své jméno.
Dnes poprvé požádám o vstup.
Zaklepu. Jenom jednou. A když mi neotevřou, odejdu.
Mají svou šanci.
A to je fér. Ne?

Betaread: Hosánek Kaloba
„Kapitáne,“ odvážil se strážník Tulivoj. „Skutečně nás na něj musí být deset? A jeden číhat v domečku se srdíčkem?“
„Je to nebezpečný nelicencovaný lupič a vrah. Pracuje bez objednávek. Ták, a teď tu díru pěkně zakryjte rohožkou.“
„Ano, pane! Ale... ucpaný komín a lepidlo na oknech... uspávadlo v dodávce mléka… dýmovnice... je to jen takový šedivý dědoušek. Vždyť to není―“
Sam Elánius se narovnal a znechuceně si nováčka prohlédl. Stane-li se z vraha dědoušek, dává to těm bystřejším jasnou představu o jeho schopnostech.
„Možná máte pravdu, strážníku, ale já náhrobní kámen s nápisem ,Hrál fair play‛ nijak nutně nepotřebuji!“

Dva nesmiřitelní soci stojí proti sobě s tasenými hůlkami.
„Potter, jak jinak… Stále přesvědčen, že pro vás pravidla neplatí?“
„Malfoy si začal!“
„Pane Malfoyi, můžete…“
„On má pravdu, pane. Vyprovokoval jsem ho.“
Snape své překvapení zamaskovat dokázal, Harry rozhodně nikoli…
„Alespoň někdo tu hraje fér. Nicméně přesto… Zítra večer se hlaste u školníka.“
„Malfoy má něco za lubem. Musím zjistit, o co mu jde,“ mumlá Harry rozčileně a v noci se vykrádá z nebelvírské společenské místnosti, aby odhalil spiknutí.
„Draco, proč ses přiznal?“
„Vsadím se, že Potter připraví Nebelvír díky mému přiznání o spoustu bodů…“ ušklíbl se.
A nemýlil se…

poznámka: Odolala jsem pokušení napsat drabble o olympiádě v Londýně v roce 2012, jsem na sebe hrdá.
---------------------------------------------------------------------
Přespolní přitáhli tuhle hru sotva před měsícem, a zřejmě právě proto to byl takový hit. První utkání. Jestřábi proti Štikám.
Velký míč vyletěl do vzduchu. Hned po něm chumel čarodějů na košťatech. Přihlížejícím znalcům bylo jasné, že pravidla ještě hráčům tak moc neříkají. Občas se trefovali do jiných míčů, než měli, nemluvě o tom, že si pletli vlastní branku s cizí. Přesto to bylo vzrušující.
Byl tu však další problém. Několik Jestřábů se vznášelo ve vzduchu, košťata zapomenutá hluboko pod nimi, snad si toho ani nevšimli. To rozhodně nebylo fér. Jak porazit ve famfrpálu někoho, kdo k létání nepotřebuje koště?

„Tak jsem si oblékla sváteční ovčí kůži s hlubokým výstřihem, udělala jsem ten pohled... no víš jaký... takový ten ty jsi pánem všeho tvorstva a povídám mu: ,Pojď, drahý, dáme si závody v březovém hájku.ʼ A víš ty, co on na to? ,Tak dobře, ale nechám ti pořádný náskok, aby to bylo spravedlivé.ʼ Blbec zásadovej. Jako by někomu šlo o spravedlnost.“
„Cože? Takže on tě tam jako vůbec... netento?“
„Netento. Ani mě nedohonil. A že jsem se snažila utíkat pomalu.“
Vlasta se najednou ďábelsky usmála.
„Víš co, Šárko? Ctirad je trouba, ale my toho jeho smyslu pro fairplay ještě využijeme.“

Fandom: Napůl originál - značná inspirace písní Jirka a čert (Plavci)
---
„Život je hra.“ řekl mladík.
„Tak si tedy zahrajeme. Já jsem pro,“ ušklíbl se čert a vytáhl housle.
Jirka kulil oči. Takové housle mít! Pravé stradivárky…
„Jestli vyhraješ, přidám i ty housle,“ oznámil Jirkovi čert, který si dobře všiml chlapcova chtivého pohledu.
„A když ne?“ Jirka se začal třást.
Pekelník se místo odpovědi pouze usmál. V duchu si mnul ruce nad tou krásnou duší, kterou získá pro svého mistra. Ohnivé tóny stradivárek rozpalovaly krev.
Potom začal hrát Jirka. Jeho ošuntělé skřipky vydaly tak nádherný zvuk, že zaplakali i andělé.
„Vyhrál si,“ uznal čert a podal Jirkovi měšec dukátů i housle.

„Pane, můžete mi prozradit, co vás vedlo k tomu, uspořádat tenhle hloupý konkurz?“
„Však víš, nemůžem se s Kochanskou rozhodnout, kdo nám půjde za svědka. NA-SVAT-BĚ!“
„Ehm, samozřejmě. Ale, ehm, proč jste si rovnou nevybrali toho nejvhodnějšího, ehm, nejserióznějšího, ehm... mě?“
„Ty nás budeš přece oddávat, Kryťáčku. Jasná páka. Ale na ty dva jsem docela zvědavej.“
...
„Ty rakovinovej polype na řiti lidstva, můžeš mi, do kosmu, říct, proč máš na sobě flanelovou košili, na hlavě plesnivej pytel na odpadky a páchneš jako hnusný odporný smradlavý opičí zvratek?“
„No co, Tupohlave, jen jsem chtěl, aby naše šance byly projednou vyrovnaný...“