Profesor von Drak

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás opět ve svých sbírkách. Dnes se budeme zaobírat katalogizací obojživelníků. Někteří z nich jsou dokonce živí. Ty bude nutno vypustit do přírody.
První exemplář, rosnička zelená, Hyla arborea. Žába, o které si většina lidí pamatuje pouze to, že umí předpovídat počasí. V jejím malém těle se toho ovšem skrývá více.
Je to jedna z našich nejmenších žab, dorůstá pouhých pěti centimetrů. Je snadné ji přehlédnout, nikoli však přeslechnout.
Hlasový projev rosničky zelené je slyšitelný několik kilometrů daleko. Předčí tak i jisté paranormální entity ze školního depozitáře, kteréžto nelze vzhledem k odlišné barvě nazvat zelenáči.

Správce sbírek si zamnul dlaně. Tleskl. Depozitářem se rozezněla uklidňující hudba.
„Vábnička?!“ komentoval to Jaroslav.
Daniel zavrtěl hlavou. „Zvuková clona.“
Následně správce aktivoval ještě jakousi zlatavou zeď, která oddělovala výstavní prostory od zbytku sbírek. „Prevence.“

Poplašňáka objevili záhy.
„Áááá! Co vy tady, páni učitelé, takhle po vyučování?!“ pokřikoval.
„Lapáme ptáčky,“ odpověděl správce.
„Když ptáčka lapají, pěkně mu zpííívajííí!“ protáhl poltergeist. Vznášel se pozpátku uličkou a strouhal pedagogům mrkvičku.
Potom zakopl.
Daniel von Drak natáhl ruce. Tleskl. Poltergeist upadl.
„Čáry máry?“ divil se Jaroslav.
„Mikročásticová lana.“

Poplašňák se vztyčil. „Tak takhle vy na mne?!“ zařval a hodil po učitelích křoví. Trnité.

„Hotovo,“ odfrkl si Jaroslav L. a otřel si zpocené čelo.
„Vydrží to?“ zapochyboval Marek P.
Daniel von Drak se rozhlédl po vysmýčené uličce. „Vydrží. Jdeme na lov!“
„N-na lov?“ zakoktal se překvapením Marek. Jaroslav pozvedl obočí. Byl zvědavý, co kolega vymyslel.
„Slíbil jsem vystaveného poltergeista. Tak ho půjdeme chytit,“ odpověděl správce sbírek a křivě se usmál.
„Máš kontaktní čočky?“ zajímalo Jaroslava.
„Proč?“
„Protože ti Poplašňák rozbije brýle.“
„Nerozbije.“
Marek s obavou sledoval Danielovu sebejistotu. Věděl, co Poplašňák dokáže. Mimoděk si sáhl na vlastní brýle, aby se ujistil, že jsou celé.
„Tak to bude noc plná zázraků,“ vydechl a měl pravdu.

Dobrý den, vážení studenti. Rád vás opět vidím ve svých sbírkách. Dnes budeme pracovat v oddělení mořské biologie. Je nutno prohlédnout a zanést do systému schránky korálů. Jsou velice křehké, proto vás prosím o zvýšenou opatrnost.
Korály jsou známé pro svou vápenitou schránku a náchylnost ke změnám životního prostředí, ukrývají však mnohem víc. Víte, například jak se rozmnožují?
Pro mořské biology je těch několik nocí v roce plných zázraků. Mělčiny ozářené úplňkovým světlem náhle zaplní oblaka spermií a vajíček. Vypadá to, jako by pod vodou sněžilo.
Všechny korály vypouští gamety naráz. Správný čas poznají díky krypochromům citlivým na modré světlo.

„Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři!“ zanotoval Poplašňák.
„Ten tu bude poletovat pořád?!“ ptal se znechuceně Viktor W.
„Je to stálý exponát,“ odpověděl Daniel von Drak,
„Čím začneme?“ zajímalo Tomáše R.
„Úklidem,“ odpověděl správce sbírek. Přidělil ochranné prostředky a pracovní místa.
„Doma řezali je málo, jak se zdálo. Kam to vede se ptám!“ moralizoval zpívající přízrak.
„Kde ho vystavíme?!“ zavrčel Jaroslav L., když ho z poltergeistova kvílení rozbolela hlava.
„V oddělení šílených dětí,“ prohlásil Daniel. Ostatní učitelé vytřeštili oči, proto dodal: „V druhé uličce bude panel o neurodegenerativních chorobě, která postihovala zejména děti. Říkalo se jí nemoc šílených dětí.“

Nikdo vlastně nevěděl, kdo s tím nápadem přišel. Každopádně se na jedné pedagogické radě rozhodlo o uspořádání výstavy sbírkových předmětů ve školním depozitáři.
Daniel von Drak, který věděl, že sbírky ukrývají poklady vskutku nedozírné, souhlasil. Vymínil si ovšem účast dobrovolníků na přípravě těch tří uliček, které měly posloužit jako výstavní prostory, a tak se jednoho krásného odpoledne po práci sešla u vchodu do sbírek nevelká skupinka pedagogů.
Poplašňák už od časného rána poletoval po sbírkách, shazoval a rozbíjel, a ještě si při tom prozpěvoval.
„Škrábej! Jen ze zdi mi škrábej!
Omítku nebo zvratky,
seškrábej je taky!
Škrábej, jen se škrábej!“

Vážení studenti, víte, že pojem užitečnosti může být v biologii zavádějící? Dnes se od jeho používání spíše upouští.
Vezměte si například takový exkrement. Zdá se vám to jako odlehčené téma? Věřím, že když do něho šlápnete na chodníku, že vás to nepotěší. Přesto může být pokladem pro živočichy, kteří se jím živí nebo do něho kladou vajíčka, aby se mláďata vylíhla přímo na prostřeném stole.
Exkrementy poslouží i jako hnojivo. Četl jsem o studii, kdy vědci zkoumali pozůstatky mnichů, kteří hnojili zahradu svými výkaly. Pravda, trpěli posléze stejnými parazity, dnes však máme výrazně lepší hygienu.
A co teprve fekální transplantace…

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás ve svých sbírkách. Dnes budeme třídit školní výtisky periodických soustav prvků. Ty použitelné zaevidujeme, poškozené vyhodíme do odpadu a historické poklady odložíme k pozdějšímu zarámování.
I v rámci chemických prvků se naleznou poklady, které byly považovány za odpad podobně jako roztrhaná periodická soustava. Jedním takovým prvkem je platina.
Dnes patří mezi nejcennější kovy na světě. Využívá se ve šperkařství, v elektronice, v katalyzátorech automobilů a pro španělské kolonizátory, kteří v Jižní Americe těžili stříbro, to bylo odpad. Kolik platiny skončilo na dně oceánu, to dnes nikdo nezjistí.
Mimochodem, platina znamená v jazyce konkvistadorů stříbříčko.

Dobrý den, vážení studenti, rád vás vidím ve svých sbírkách. Naši dnešní práci připravily místní paranormální živly, zanechavší na podlaze deváté uličky hromadu kamení. Bude nutné ji přebrat a zaevidovat.
Při první obhlídce jsem nalezl několik cenných vltavínů, achát a trilobity. Mám rovněž dojem, že ty šedivé protáhlé úlomky jsou fosilie mechovek. Viděl jsem jednu, která měla tvar jako patní kost.
Mechovky neboli Bryozoa se na Zemi poprvé objevily již v ordoviku. Žijí převážně v mořích a díky vápenitým schránkám jsou běžnými fosilními nálezy. Na českém území jsou známé devonské mechovky z koněpruských vápenců a třetihorní mechovky z karpatské předhlubně.

Jaroslav L. a Marek P. mířili do školních sbírek. Před chvílí odešli z oběda, kde Mariana T. vyprávěla o své návštěvě opery Prodaná nevěsta.
„Nesnáším operu!“ zavrčel Jaroslav v kabinetě.
Daniel von Drak pozvedl obočí. „Zase Prodaná nevěsta?“
Další zavrčení. Správce sbírek se usmál a začal cosi hledat v šuplíku.
„Poslouchejte,“ řekl kolegům, když našel, co hledal. „Prodám ženicha. Všechny kostičky vlastní, potvrzeno.
Mozkovna neboli neurocranium: kost čichová (os ethmoidale), kost temenní (os parietale), kost týlní (os occipitale), kost spánková (os temporale), kost klínová (os sphenoidale),…
A takhle to pokračuje až po kost patní (calcaneus) a závěrečnou částku,“ zakončil Daniel.