Profesor von Drak

Vraspír s Danielem von Drakem právě řešili jednu z největších záhad školních sbírek, totiž jejich rozměry.
„Z hlediska kvantové fyziky je možné, že sbírky nemají pevné hranice,“ prohlásil Vraspír. „Prokazatelně se zde vyskytuje energie, která je kvantovaná.“
„Připouštím, že uvolňovaná energie je kvantovaná, ale co interval vyzařování? Nehledě na prokazatelný výskyt zdí a pevné rozměry budovy,“ oponoval Daniel.
„Pro klasickou fyziku je to problém. Sbírky se ovšem jejím zákonům příliš nepodřizují,“ reagoval Vraspír. To byla pravda. Z klasické fyziky ve sbírkách platila maximálně gravitace.
„Nastavujete mez bezmeznému?“ vyrušil je Jaroslav L.
„Ne. Kupujeme Schrödingerovi kočku,“ prohlásil Daniel a protáhl se.

Dobrý den, vážení studenti. Jsem velice rád, že jste využili poklidného toku času v dnešním odpoledni a rozhodli se navštívit školní depozitář.
Jaký význam má slovo tok z hlediska biologického? To je opravdu zajímavá a složitá otázka, jelikož toto slovo má mnoho významů a i ty nebiologické mají vliv na život.
Prvním významem je namlouvací rituál ptáků, například známého tetřeva hlušce. Tímto způsobem se samci předvádějí samicím.
Tok může rovněž znamenat biotop pro zástupce vodní fauny a flóry. Rovněž i bahnotok v případě sopečných erupcí, ten je zařaditelný spíše do geografie, avšak jeho důsledky na biologická společenstva jsou opravdu značná.

Dobrý den vážení studenti. Vítám vás ve svých sbírkách. Dnes budeme mít poněkud náročnější práci. Poltergeist dopoledne strouhal cibuli, což je zde stále znát, ačkoli jsem větral. Doufám, že máte dostatek kapesníků.
Je zajímavé, že látky, které působí pláč nad rozkrájenou cibulí, ta nedotčená neobsahuje.
Celý proces začíná porušením buněk cibule při krájení. Z buněk se uvolní enzymy allinázy, které následně rozloží sulfoxidy aminokoselin, které jsou v cibuli obsaženy, a přemění je na sulfenové kyseliny.
Kyselina 1-propensulfonová je rozložena takzvanou syntázou „slzného faktoru“ a nad syn-propanthial S-oxidem zapláčeme dříve než stačíme vyslovit jeho název. Celé to trvá asi třicet vteřin.

Zkoumání anatomie poltergeistů je mimořádně obtížná disciplína, neboť většina poltergeistů anatomii nemá, což potvrzuje množství studií. Někteří badatelé však zastávají opačný názor, což vedlo ke vzniku této práce.
Poltergeist je tvořený ektoplasmou, jde o energetickou entitu. Beneš (2023) prokázal u poltergeistů elektrickou aktivitu podobnou nervovým vzruchům hmotných bytostí. Lze tedy tvrdit, že u poltergeistů nalezneme obdobu nervové soustavy, čemuž nasvědčuje i jejich jednání.
Existence dalších soustav je nepravděpodobná, autoři této studie pochybují zejména o tom, že se u poltergeistů vyskytuje jakákoli forma oběhové soustavy. Ačkoli byl von Drak opakovaně označen za „lamače poltergeistích srdcí“, převládá domněnka, že poltergeist srdce nemá.

Jaroslav L. s Markem P. vstoupili do školních sbírek. Zarazilo je ticho, které rušil jen zvuk zvonku. Jaroslav se zamračil. Věděl, že tu něco nehraje. Libý zvuk zvonku namísto obvyklého tajuplného brumlání a bublání. Vzápětí zažil šok.
Ke vchodu do sbírek dorazil muž v bílém plášti s kuchařskou čepicí na hlavě. Tlačil před sebou vozík se zmrzlinou. Zvonek na řídítkách vysvětloval původ zvuku, ale nikoli mužovu modrou pleť.
„Mohu nabídnout zmrzlinu?“ zeptal se muž a úslužně se uklonil. „Mám vanilkovou nebo čokoládovou. Dva kopečky za polovic.“
Jaroslav vytřeštil oči. „To má být vtip?!“
„Nikoli. Procházím rekvalifikací,“ odpověděl blankytný přízrak uctivě.

Pradědeček zakladatel, budoucnost
„Otázka zní, co bude dál,“ řekl muž v čele stolu. Jakoby mimoděk posunul figurku na šachovnici.
„U partie šachů to asi nevyřešíme, Michaeli,“ namítl mu společník váhající nad dalším tahem. „Tu záležitost s cestováním časem nám byl čert dlužen.“

Vnuk, současnost
Jaroslav L. a Daniel von Drak hráli šachy. Jaroslav prohrával.
„Tahle partie je stejně začarovaná jako cestování tunely,“ bručel.
„To je snazší,“ kontroval Daniel a dal kolegovi mat.

Pravnuk, minulost
Jan zemřel dřív, než mu otec stačil říci, že lze cestovat časem. Ne, že by to pro něho byla důležitá informace. Šachy se nikdy hrát nenaučil.

Za okny kabinetu za sbírkami se snášely bílé květy třešní. Vraspír spal.
Daniel von Drak opravoval písemné práce čtvrťáků. Když vstal, aby se trochu protáhl, pohled mu zalétl ke spícímu muži. Pousmál se, uvařil si čaj a vrátil se k písemkám.
Vraspírovi zacukala oční víčka a na rtech se objevil úsměv. Sen ho přenesl na čajové plantáže staré Číny. On tam byl a jeho sen byl nádherný.
Biolog spokojeně upíjel svůj čaj a propadal se stále hlouběji do geologické minulosti Země.
Právě odložil poslední opravený list, když se za ním ozvalo zašramocení a tiché: „Danieli?“ prozradilo, že se Vraspír probudil.

Nejlepším tanečníkem disca byl zvolen bělozubka Iíít. Kostlivec Matěj ztratil při závěrečné choreografii kšiltovku, proto byl jeho ctihodností Poplašňákem diskvalifikován. Slečně Karle scházela pravá ruka. Největší tragédie však přišla přesně v 6.46, kdy v zámku zachrastily klíče správce sbírek.
Ozvalo se zlověstné rupnutí a roh vycpaného narvala ležel zlomený na hromádce kostí. Horečné chřestění vystřídalo hrobové ticho.
Daniel von Drak vstoupil do sálu. Okamžitě věděl, že něco není v pořádku. Zamířil do oddělení kostí.
„Poskládat!“ poručil a otočil se. „Běda, jak najdu jedinou chybu!“ zavolal přes rameno. Promnul si bolavé spánky a šel najít lepidlo na zlomený narvalí zub.

„Danieli, můžeš na chvilku?“ oslovil Ondřej D. Daniela von Draka, který se právě vracel z hodiny chemie v tercii. Chemikář se zastavil.
„Nemohl by sis, prosím tě, promluvit s tím svým duchem? Příští týden přijede inspekce a já bych nerad, aby někdo vyletěl z okna. Na naši školu by to nevrhlo právě dobré světlo,“ žádal Ondřej, který byl zástupcem ředitelky gymnázia.
Daniel se rozesmál. „Jedině, pokud chceš, aby vyhodil z okna celou školu.“
„A nešlo by ho poslat někam pryč? Na odvykačku?“ zkoušel to zástupce dál.
„Odvykací kůry pro poltergeisty neexistují a já ho mám raději pod dozorem,“ odpověděl Daniel.

Dvanáctá hodina odbila. Ve školním depozitáři nikdo nechválil Hospodina. Zpěv vycházející z oddělení kostí připomínal spíše skřípání nenamazaných pantů než libé hlasy kostelního chóru.
Zpěv, chceme-li to tak nazývat, doprovázely bohaté světelné efekty. U stropu se vznášela diskotéková polokoule. Kde se nacházel zbytek, nikdo netušil. Účastníky diskotéky to nezajímalo.
V nejširší uličce křepčil Poplašňák se slečnou Karlou. Poltrgeist zářil jasně azurovou a slečna Karla vyměnila klobouček s fialkami za čelenku s umělými pery. Trčela jí z lebky jako duhově zbarvená sluneční korona.
Diskotéka nabrala na obrátkách. Někteří menší kostlivci se rozpadli. Nejlepším tanečníkem disca byl zvolen ten, kdo zůstal celý.