DMD bonus č. 5 pro 14.4.2010. Téma: Houstone máme problém

Poslední slova mistrovského slibu ještě rezonovala sálem. Čerstvě inaugurovaní přijímali gratulace od svých přátel, kolegů a mistrů... vlastně nyní už také kolegů, někteří si prohlželi své nové pečetě, jiní podepisovali prohlášení, že ještě hodlají pokračovat ve studiu. Objevily se číše, začínalo se nalévat víno.
„... váš argument ohledně terapie magickým obalem je velice zajímavý, pane kolego. Možná byste...“
„... rád, že se těšíte tak dobrému zdraví...“
„... vás pozvat do Marienburgu. V srpnu...“
Mistr gdaňský sedí ve svém předsednickém křesle a spokojeně naslouchá útržkům vět, které vyplavou nad běžný šum hovoru.
Náhle zazní chvatné kroky.
„Mistře gdaňský! Někdo nás zradil! Jde sem inkvizice!“

Doktor Záviš nemal dobrý deň. Najprv ho vyrušoval hluk od susedov (tých Miazgovcov by najradšej nechal vysťahovať), potom večer nemohol zaspať. Pustil si televízor, no obraz ustavične vypadával. Nuž sa vybral na strechu, aby skontroloval anténu...
Aj toto bol dobrý výlet, pomyslel si Aladár. Túto noc s Cvokim navštívili planétu Kikirík, ktorej obyvatelia bohvie prečo v hovorenom prejave napodobňovali hydinu. Kvôli tomu bola s nimi ťažšia komunikácia, ale inak boli neškodní. Onedlho Guliver mäkko pristál na streche. Cestovatelia vystúpili - a ocitli sa tvárou v tvár šokovanému susedovi Závišovi. Aladár sa poškrabal za uchom a prehlásil:"Cvoki, myslím, že máme problém..."

fandom: Kdo to do konce nepozná, tomu ta informace na začátku stejně nepomůže.
poznámka: Kdyby se někdo blíž zajímal o život na ISS, můžu dodat pár zajímavých odkazů.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Odbila šestá hodina ranní a život posádky jel v obvyklých kolejích. Ranní toaleta, snídaně, kontrola systémů… Těsně před plánovanou komunikací se Zemí začaly přístroje ukazovat podivné údaje v modulu Columbus.
„Houstone, máme tu problém…“ začínal své denní hlášení kapitán.
Všichni však byli vyškoleni ve zvládání neobvyklých situací a James se už vydal na druhý konec stanice zjistit, co se děje.
Když veplul do laboratoře, nebýt stavu beztíže, zhroutil by se na zem. Nebo by se mu aspoň podlomila kolena.
Chybějící gravitaci navzdory na podlaze pevně spočívala modrá policejní budka a ve dveřích stál stejně pevně podivný chlápek ve slušivém kvádru…

Poznámka: Za posledních pár drabble děkuji tomu, čemu se veskrze říká osud.
Kde byli a jsou; co cítili a cítí; jak vypadali a vypadají… jestli ještě jsou? Co psali, to ví, stůl má plný knih – do knihovny už se nevešly. Co píší dnes… jestli ještě jsou?
Naposledy zkontrolovala stůl, jestli na něm nenechala ležet byť jen jediný papír, který potřebuje do hodiny… Romantické básníky už pevně tiskla k hrudi. Usmála se. Těšila se. I když byla ještě v nové práci trochu nervózní.
Vzadu a v rohu; zasněně přítomen; oči má přivřené… Jen tužku má daleko, kus papíru na straně.
Romantičtí básníci se jí zachvěli v ruce, když se Roman neobtěžoval zvednout ruku.

Fandom: originální, založeno na realitě. Bližší info na konci.
Komandér Oliver se vyšplhal na nejvyšší hlídkovací plošinu a spokojeně přehlédl své mužstvo. Týmu se nedalo nic vytknout. Vybral si tedy, kam zamíří, vskočil do otvoru a po kluzké ploše sjel do přízemí pozdravit desátnici Zuzanu, která se zabývala výzkumem artefaktu složeného z kruhových útvarů a centrální osy.
Technici Patrick a David rozebírali nefunkční vozidlo.
Komandér zkontroloval ještě letmo kuchyni, kde druhá kuchařka Julie právě chystala další chod.
Náhle zprava pocítil stopy podezřelého jevu. Vydal se po jeho stopách.
Výsadkář Filip odpočívá u otevřené knihy, ale očividně má jiné myšlenky. Jeho výraz je vpravdě filosofický.
"Mamí? Filip potřebuje zase přebalit!"
Pozn.: toto drabble bylo inspirováno návštěvou dětského koutku plného batolat.

Námět se mi nezamlouval, ale tak jsem se s tím nakonec porvala.
Šla domů a spokojeně se usmívala. Táta říkal, že přijde dneska z práce hodně pozdě. A máma jde na večírek s bývalými kolegyněmi, to se vždycky protáhne do noci. Sestra se vrátí až pozítří. Dneska večer bude mít celý byt jen pro sebe.
Už se těšila, jak si to užije. Tak do desíti bude sama doma!
Došla k domovním dveřím a sáhla do vnitřní kapsy bundy. Klíč tam nebyl. Začala prohledávat tašku, ale přitom si už byla zcela jistá, že ho nemá. Zůstal v kapse kabátu, který měla včera na sobě.
Nastával mrazivý zimní večer.
Má u sebe alespoň telefon?

Tak je to tady. Vona to byla jenom otázka času. Židle na stolech, závěsy zatažený a poslední zhasne a zahodí klíč.
Tomu se říká velký následky malejch příčin.
Víceměně nevinnej pokus. Co se taky mohlo stát, že?
Přísně kontrolovaný podmínky. A že tuhle zvednem teplotu, uberem trochu tlaku, přidáme trochu toho, kousek onoho? Vždyť je to úplně bezpečný!
No a pak přijde den D.
Víte, že tu nebylo ani žádný velký červený tlačítko? Jen někdo prozaicky klepal na klávesnici. No a pak...
A konec vesmíru je už skoro u mě.
Co se dá v takový chvíli říct?
Houstone, máme problém?

Třicet drabblat. To dám! Pokud možno z třiceti různých světů, aby se co nejvíc rozbila potterovská hegemonie.
Ale co je zase tohle? Věta, která mi zhola nic neříká. Styďte se. Zadání by nemělo vypadat tak, že není bez další rešerše k pochopení. Zuřím a otvírám wikipedii.
Výbuch kyslíkové nádrže je ohromně zajímavý. To myslím trochu vážně, ale víc ironicky. Dobře, ale jak ten příběh spojit s něčím z fiktivních světů, které znám (a na které jsem ještě nic nepsala)?
Hodiny neúprosně běží, já si procházím seznam a zavrhuju.
Nenapadá. Nic mě nenapadá.
Bleskobrku, měla jsem s tím drabbletem maličko problém.

Hlídat na místě činu, když už pominula horečná aktivita vyšetřovatelů, může být pěkná nuda.
Škyt.
Pokud se vám nepodaří zajistit si… řekněme… bonus. Přilepšení.
Škyt.
Pak vám může být fajn. Užíváte si klídek…
Škyt.
Ale proč se sem vrací ten mrňavý Francouz?
Škyt.
„Hastingsi, říkal jsem vám, ať tu láhev vezmete.“
„Ale proč, Poirote? Hraběnce rozbili hlavu pohrabáčem. Ošklivý pohled.“
„Ale ale… nechávat na místě činu otevřenou láhev? Přece jen se jednalo o předmět doličný. A ne tak docela bezvýznamný…“ Poirotův pohled se zastavil na škytajícím konstáblovi.
„Trestuhodná nedbalost, mon ami. To brandy bylo otrávené.“
Šky-
Konstábl Houston měl problém.

Varování: možná AU
kdyby mě nezaměstnávaly války anglické, byla bych k vám již vtrhla. Vpravdě však, nedovím-li se, že jste se káli, překládal mohutným hlasem bratr Martin, který měl po mnoho let pletky s teologií a s latinou, zanechám možná i Angličanů a obořím se na vás, abych vyhladila mečem…
Prokop oceňoval jeho češtinu.
vaši lichou a zuřivou pověru a zbavila vás buď kacířství…
Shromážděním projela vlna pobouření.
buď života…
Pobouření získalo pobavený odstín.
„Drsná holka!“
„Francouzská poběhlice!“
„Spíš čarodějnice!“
„Boží bojovnice,“ pomyslel si Prokop, pak se podíval na lidi kolem, „a boží bojovníci.“
Ať se stane cokoliv, Bůh se bude muset rozhodnout.