DMD bonus č. 5 pro 14.4.2010. Téma: Houstone máme problém

Varování: Trocha termodynamiky (fyzikální chemie)
---
Dnes se setkáme v laboratoři. Jděte uličkou C 3 k oknu. Pokračujte po obvodu místnosti k laboratorním plášťům. Cestou nedělejte žádný hluk. Není to bezpečné.
Daniel von Drak
***
Vítám vás. Podívejte se, prosím, do těchto Petriho misek.
Spirály v nich naprosto popírají zákony fyziky. Nejdříve máte pouhou tečku jako zde. Ta se brzy změní v kruh plný amébovitých útvarů.
Ano, mění barvy, také jsem si všiml. Kromě toho je jejich pohyb dočista nahodilý. Kdežto zde. Spirály.
Uspořádaná soustava bez nejmenšího pohybu. Neroste, nesvětélkuje, agar nežere, prostě nic.
Ano, vím, že v uzavřené soustavě entropie vzrůstá, tudíž máme problém. Vědecký problém.

Fandom: Yumeiro Patissiere, na kterou mě navnadila Ebženka
Disclaimer: Drabble nebylo napsáno za účelem vyvolání mezinárodních nepokojů. V Čechách takovou soutěž prostě nemáme.
"Jedeme na soutěž! Do Evropy! Super!"
"Ichigo-chan, uklidni se. Není to Paříž."
Ředitelka přejela skupinu A přísným pohledem.
"Myslete na to, že budete reprezentovat Japonsko. Vaše chování musí
být dokonalé. Jedete do divoké země. Žádný alkohol. Žádné drogy."
Všichni čtyři vypadali šokovaně. Jak ji mohlo jenom napadnout... copak jim nevěří?
"Pokud se k něčemu takovému jen přiblížíte, nemusíte se do akademie
St. Marie vůbec vracet."
***
Ichigo se rozhlédla po nosatých tvářích. Výhru mají na dosah.
"Satsuki-kun, přečti další kategorii."
"Bu-ra-ti-su-ra-vu-suki ro-zo-ku. Ingredience: mák,..."
"Cože?"
Makoto podrážděně naklofal dotaz do iPadu.
"Papaver somniferum."
"Opium?" zalapali po dechu. "My sem neměli jezdit."

Je bezmračná noc. Měsíc na obloze zakulacený blížícím se úplňkem osvětluje chlapce klečícího na pěšině.
Opíral si čelo o pařez a prudce oddechoval. K jizvám na jeho kůži se přidaly škrábance od ostružiní, kterým se prodíral, než zakopl o kořen a skončil na zemi. Jako každý večer se i dnes vydal na cestu náhodným směrem a doufal, že konečně najde někoho, kdo mu řekne, že je to všechno jenom náhoda, nic osobního, žádná pomsta od Osudu.
Vyškrábal se na nohy a chvíli ztuhle hleděl před sebe. Náhle zvrátil hlavu dozadu a zahrozil do nebe pěstí. "Apollo na tebe, hovado nemytý!"

Tiše, velice tiše, se procházela po bradavických chodbách. Ne, neplížila se jako myš. Tohle přirovnání totiž vůbec neměla ráda. Hlavně musela zůstat neviděna a neslyšena, to bylo nejdůležitější.
Najednou ucítila jakýsi podivný zápach. Nakrčila nosík. Ještě než se přikradla k místu, odkud ten puch vycházel, věděla, co to je. Celá chodba ve druhém patře byla zaneřáděná bombami hnojůvkami. Vztekle zaprskala a poté se otočila k odchodu.
Její páníček Filch ji už očekával ve dveřích. Paní Norrisová jen pohodila hlavou tím směrem, odkud přišla, a zamžourala svýma žlutýma očima. Věděl, co to znamená. Bylo to, jako by hlásila: „Houstone, máme problém!“

Poznámka: Na výročí jsem si vůbec nevzpomněla, takže teď nevím, jestli to bude vhodné. Kdyžtak mě zlynčujte.
_____________________________________________________________________________________
Vlny byly jako otevřené tlamy, ale ohromný trup lodi je rozmetal na pouhou spršku kapek. Za hlasitého vrčení lodních šroubů se slunce překulilo za obzor. Nastal večer.
Na první palubě cinkaly příbory a skleničky šampaňského. Dámy tlachaly o ničem s úsměvy lidí, kteří věří, že jejich největším problémem je neprovdaná těhotná dcera a zchudlá sestřenice ze třetího kolene. Pánové kouřili doutníky a přemýšleli, jestli by bylo společensky vhodné povolit si opasek o další dírku.
Nevěděli, že tou dobou utíká chodbou muž s naléhavým obličejem a snaží se najít nadřízeného.
„Kapitáne, máme problém!“ Snažil se popadnout dech. „Došel nám všechen led.“

fandom: House, M.D. (fan verze)
varování: slashové R-12, protože je to trochu explicitní. pardon. ale tohle téma mi od včerejška krouží v hlavě a nedokázala jsem se ho zbavit ani vymyslet něco jiného. jsem divná, když mě na větu 'Houstone, máme problém' okamžitě napadne takováhle zvrhlost?
poznámka: omlouvám se jisté osobě za záměrně zkreslenou citaci. nešlo to jinak. a toho domácího mazlíčka ignorujte, to samo.
poznámka 2 aneb edit: Přísahám, že jsem předchozí povídky nečetla, a tudíž je citační a fandomová podobnost čistě náhodná. Tesák.
Nahmatal ve tmě jeho ruku a nasměroval ji na předem určené místo.
Spokojeně zaklonil hlavu a poddal se něžné, nejisté péči.
Jen občas zavrčel cosi jako tam ne, zrychli nebo ano, to je ono.
Není špatné pořídit si na stará kolena poslušného domácího mazlíčka, pomyslel si.
Sevřenými rty uniklo zasténání. Vítězný úsměv.
Vtom se dveře do kumbálu rozlétly.
„Ho-housi? Co to tu – Wilsone?!“
„Houstone, máme problém,“ poznamenal laxně primář onkologie, vyhýbající se pohledem užaslé ředitelce.
„Malý krok pro nás, obrovský skok pro Cuddyovou,“ pokrčil rameny House. „Však ona si zvykne.“
Pak natáhl ruku a nezdvořile jí zabouchl dveře před nosem.

„Tak se přestaň chovat jako trotl a prostě jí řekni, že ji máš rád!“
„Já že se chovám jako trotl?“
„Kluci... omlouvám se, ale asi už to brzy přijde.“
„My přece víme, že to na tebe přijde. Chodí to na tebe dost často.“
„Poslední dobou čím dál častějc...“
-Smích-
„Myslím to vážně, kluci, já...“
„Pottere? Okamžitě pojď sem, a vysvětli mi ten tvůj dopis!“
Přes louku k nim dlouhými kroky přicházela jako vždy nasupená Lily. Dřímala v ruce cosi, co dost dobře mohlo být Jamesovo neobratné vyznání lásky.
Ale na obloze právě vyšel měsíc.
„O-ou. Máme problém,“ prohlásil trefně Sirius.

Když Danielovi po letech zavolala a pozvala ho do restaurace na večeři, byl příjemně překvapen a nečekal nic než hezký večer. Nějak pozapomněl. Pohřbil to příliš hluboko.
Ona ale byla stejně krásná jako před lety. Stejně srdečná jako kdysi. Stále spala s nejúžasnějším mužem planety. A v očích měla smutek, který tam nepamatoval.
Když spolu pak na terase vzpomínali na staré časy, když se mu nakonec zhroutila se smíchem do náruče, uvědomil si, že ke všem hrůzám kolem sebe přidal další problém.
Komediant je mrtvý. Svět stojí na pokraji jaderné války. A on nepřestal milovat ženu, na kterou nikdy nedosáhne.

Guvernére Tarkine, máme problém,“ oznámil velitel Bast. „Analyzoval jsem obranný systém Hvězdy smrti. Má slabé místo.“
„Informoval jste admirála Mottiho?“
„Samozřejmě, ovšem konstruktér si je svým dílem jistý.“
„Pak žádný problém není,“ uzavřel Tarkin.
Už o té věci nechtěl slyšet.
„Motti se mýlí,“ podal Bast guvernérovi datapad s technickými nákresy.
„Větrací šachta hlavního reaktoru je zcela nechráněná. Kdyby útočníci zasáhli …“
„Kdyby neexistují,“ odsekl Tarkin podrážděně.
Na nákresy se nepodíval.
Bast chtěl ještě protestovat, ale guvernér další námitky nepřipustil.
„Můžete jít. Nemluvte o tom. Šeptanda je nežádoucí.“
Bast poslušně zmlkl.
O nějaký čas později.
Bitva u Yavinu.
„Guvernére Tarkine, máme problém!“

Lestrade pil třetí kávu, když přišla ranní pošta. Byl to krátký vzkaz.
Vyskočil ze židle a hodil dopis Gregsonovi. Za chvíli již oba uháněli do Baker Street.
Watson četl noviny. Když vpadli dovnitř, vzhlédl.
„Co se děje?“
„Čtěte.“ Lestrade předal obálku.
„Dnes v deset zemře na Baker Street detektiv,“ stálo ve vzkazu.
Bylo deset pět.
Watson se vymrštil z křesla a rozrazil dveře Holmesovy ložnice. Holmes ležel v posteli. Když se k němu Watson sklonil, otevřel oči.
„Co…“ zamumlal a pak se podíval na dveře. Stál tam muž v masce. Vida sešlost kolem Holmese, vzmohl se pouze na:
„A sakra.“