DMD č. 29. pro 29. 4. 2014. Téma: Za poslední stránkou

Nikdy by nepřekročila zákon. Neukradla by rohlík, dokud by nezmírala hlady.
Jenže teď do města pronikla válka. Některé ulice se staly bojištěm. Jinudy se s opatrností dalo projít. Znala svoje průchody. Věděla, kde hnízdí ostřelovači.
Když to neudělá nikdo jiný, musí ji zachránit sama. Jinak ji ti neznabozi unesou a přinejlepším sprostě zpeněží.
Mozek se jí bouřil, když desítkou palicí odrovnala bezpečnostní sklo. Přitiskla si ji na hruď a prchala do bezpečí.
Ve Stříbrné jí cestu zastoupil vyděšený mladíček. S namířenou devítkou.
Náraz ji skolil.
Probrala se za tmy. Před poslední stránkou zdeformovaná kulka. Za poslední stránkou její tepající srdce.

Elizabeth Gibsonová...
Dívka za počítačem potřásla hlavou. Ani po těch letech nechápala, jak ji mohlo napadnout zrovna takové jméno.
Podat žádost.
Tak a je to.
Odhlásit.
Věděla, že se pak musí vrátit, dalších sedm dní bude tato postava existovat, ale co na tom.
Byl to jen příběh. Divný příběh, který po čase vytvořil knihu.
Hodně lidí se ptalo, co se stane na konci.
Stane se profesorskou? Dotáhne to na nějaký vysoký post? Složí OVCE a bude si hovět v důchodu?
Popravdě toho měla plné zuby. Ten čas, než si uvědomíte, že něco je naprosto zbytečné a k ničemu, než pochopíte...

Na pařezu seděl obří fialový kocour a medovým hlasem předčítal koťatům impozantní kroniku.
„...Edvin pak zlovolné královně vyřízl srdce, odešel, a oslavy osvobození trvají dodnes.“
„Kam odešel?“ mňouklo zelené kotě.
„To se tu nepíše. Prý byl spatřen v Muminím údolí, na dvoře krále Artuše a v Egyptě během exodu židů. Někdo zase viděl, jak strká nos do Zapomenutých říší a jak pomáhá vortigauntům vyšperkovat jejich nejslavnější epos. Kloboučník si myslí, že šel osvobodit Jediland, ale podle mě se vrátil na Valhalu.“
„Třeba hledá Fušál,“ navrhl modrý kocourek.
„Nebo Atlantidu,“ přisadila číča hrající padesáti odstíny šedé.
„Možná. Uvidíme za jedenáct měsíců.“

Alek zpočátku nebyl velký čtenář, psaní ovšem nesnášel více. Když později v hostinci U kohoutka čekával, než se Seregil vrátí z výprav, byly knihy jednou z možností úniku. Později si knihy zamiloval a litoval času, který promarnil tím, že neuměl číst.
Když u Nysandera našli deník, který pojednával o Velké válce, mohl si přečíst zážitky jednoho z vojáků. Ale když Seregil zjistil, co je napsáno na poslední stránce, tak knížku vzal a odtrhl inkriminovaný list a spálil.
Alek se nikdy nedozvěděl, co se v posledních chvílích stalo, ale snažil se vymyslet, co se událo za tou poslední stránkou, kterou znal.

Čtvrtá hodina odbyla a ona ještě stále nespala. Zírala do zářící obrazovky počítače a s náruživostí závisláka na heroinu klikala znova a znova na "next chapter".
Ano, měla už jít dávno spát, ale ten příběh byl tak napínavý! Postavy tak skvěle napsané, zápletka tak dobře promyšlená... Prostě nemohla jít spát, dokud nezjistí, jak to dopadlo. Ještě jednu kapitolu, a pak už půjde spát. Ještě jednu jedinou...
Náhle se v ní usadil ledový strach, když si uvědomila, že tlačítko "next chapter" chybí. S rostoucími obavami vyjela nahoru a tam to uviděla.
"Last updated: March 2009"
Její zoufalý křik probudil celý dům.

Cath dočetla pátou knihu Simona Snowa a připadala si tak prázdná. Ano, pokračování vyjde za rok, ale jak to má do té doby vydržet? Simon konečně ví, že je Baz upír a i když je mezi nimi pořád nepřátelské napětí, tak se cosi změnilo. Cath to nedokáže dobře pojmenovat, ale vidí, že je mezi nimi úplně jiný vztah, než třeba mezi hochy a Penelopou.
Zapnula internet a nepřítomně surfovala.
Najednou se zarazila u podivných stránek s názvem Fanfixx. Copak příběhy z magického světa píše ještě někdo kromě GTL? Existuje ještě něco za poslední stránkou milovaných knih?
A co znamená Simon/Baz?

Život šel dál. Chodil do školy, povídal si s kamarády (co se vrátil, mnoho jich získal, ač mu to předtím připadalo nemožné) a četl knihy. Často se u toho zasnil a vzpomínal na Fantázii.
Jednou (ani nevěděl jak) se octl znovu na půdě školy, kde to všechno začalo. Žíněnky pořád ležely tam, kam je tehdy odtahal. Usedl na ně a chvíli se díval z vikýře. Potom se zvedl a byl by šel, kdyby mu zrak najednou nepadl na knihu. Byla to ona. Popadl ji a prudce otevřel. Prázdná. Zklamaně zalistoval a tam za poslední stránkou na deskách stálo:
Vzpomínáme. Átrej

Ačkoliv se Simbacca velmi snažil svůj deník z cest napříč realitami schovat, Fosh ho za tou ledničkou přeci jen našla.
Začetla se tak, že úplně zapomněla na oběd i večeři, a navzdory spolužákovu nevyzrálému slohu hltala každé slovo. Pobyt v Longbourn, útěk přes říši divů, Fangorn a Řáholec do Stokorcového lesa a... konečně domů? Přála si, aby toho bylo víc.
Bylo. Za poslední stránku, na vnitřní stranu desek, napsal cizí rukopis krátký dodatek.
Všechny postavy i události v tomto díle jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná.
Což ji jakožto postavu v deníku několikrát zmíněnou dost zmátlo.

Na desku Erestorova psacího stolu ztěžka dopadl tlustý fascikl.
„Co to je?“ podivil se a vzhlédl.
„Čtvrtletní záznamy,“ odvětil bezelstně Glorfindel a přidrzle se usmál, „Ke zpracování.“
Erestor otočil stránku.
„To jsou tvoje čtvrtletní záznamy.“
Zlatovlasý elf vehementně přikyvoval.
Erestor mírně naklonil hlavu. „A já s tím mám jako dělat co?“
To už se Glorfindel nenápadně vzdaloval z mítnosti.
„Děkujů!“ křikl ještě mezi dveřmi a zmizel.
Erestor si povzdychl a pustil se do práce. Zabralo mu to celý den.
Za poslední stránkou byl vsunutý nenápadný lístek.
Máš ty nejkrásnější oči na světě, stálo na něm, a miluju, když se usmíváš.

Bella si vyložila nohy na čalúnenú pohovku. Pomkla sa bližšie ku krbu. Oranžové plamene vyhrievali celú knižnicu a vrhali na steny mihotavé tiene v podobách statočných rytierov z knižky, ktorú čítala.
Ťažké dubové dvere sa pootvorili, Adam tíško vkĺzol dnu a usadil sa na koberec vedľa nej. Hlavu jej zložil do lona.
Pohladila ho po vlasoch a s úsmevom čítala ďalej. Keď sa jej táto knižka minie, otvorí ďalšiu, a ešte ďalšiu... bolo ich tu toľko, že ich nadosmrti nestihne všetky prečítať.
Tam vonku tvorili kráľovský pár.
Tu, v tichu prerušovanom len šušťaním otáčaných listov, žili ona a jej Zviera.