Nekonečný příběh

"Otoč se!" Tentokrát jim neutekl. "Podívej. Co vidíš?" Neschoval se. "Její tvář..." Zvráceně se smějí a stránku po stránce mu ji cpou do... do pusy. "...ti sny zrcadlí." Zkáza. Naprostá. Svět se bortí a on je nositel té zkázy. "Uvěř že jsem kdekoli." Mohlo to být všechno jinak. "Světlem dán." Mělo to být všechno jinak!

Je přejedený. "Máš co sis zasloužil, Michaeli." Raději by nebyl. "Protože seš slabej." Zničili jeho svět. "A nás je víc." A všechny v něm.

Potom filmaři odjeli. Nakonec dosáhl alespoň trochu svého. Jeho jméno už se v titulcích neobjeví.

Přeci jen vyhrál. Vítej Happy Ende!

Keď Bastián odišiel, zase je iba púšť. Teteliace sa prúdy a čiastočky mnohofarebného popola. 

Natiahne iskrivé laby pred dom z čierneho obsidiánu, vytrasie z kostí kúsky smrti. Fujazdí po dunách, cerí zuby, ostrí pazúry, unaví sa. Večer aj tak vždy nakloní hlavu smerom k horizontu. 

Keď spoznáte svoj zmysel, čo potom? Vrčí a otiera hlavu o skaly.

Ďalšie dieťa ho nájde ležať v púšti. „Prečo plačeš?“

„Je krása, ktorú nikdy neuvidím.“

Usmeje sa. Objíme plápolavú hrivu. Zostane chvíľu. 

Graógramán vstane. Rozpálené steny domu sa líšia. Na každom múre ohňom maľovaný cykas, neónová praslička, praparaď, studený plameň.

„Pre teba, na pamiatku.“

Byl to zvláštní sen. Šel po dlouhé cestě, vepředu viděl krajinu líbeznou nad všechno pomyšlení v jasných zářivých barvách. Náhle se však fata morgána rozplynula, ocitl se jakoby v mlze. Ještě slabě vnímal odlesky překrásné scenérie, jenže doopravdy měl kolem sebe cosi nepopsatelného, ne opravdovou mlhu, jakési beztvaré bezbarvé NIC. Tak prázdné, že se ani nemohl nadechnout, přesto neumíral. Prázdnota ho vtahovala, prostupovala jím, a najednou poznával její podstatu. Pozdě. Rozplýval se, aby už navěky zůstal její součástí…
Celý zpocený se probudil. Poprvé za celou svou úspěšnou kariéru marketingového specialisty si pomyslel, že by své životní cíle měl výrazně přehodnotit.

Hledá se STATEČNÁ panna. Náplň pracovní doby: 3x denně vaření, z toho 1 teplé jídlo, 1x týdně úklid, praní dle potřeby, 1x za měsíc velké prádlo. Ubytování v místě praxe, čerstvě po rekonstrukci. Vlastní létající dopravní prostředek výhodou.
Zn. Nebojte, já lidi nejím!
Smerg

Drak inzerci moc nevěřil, ale pro jistotu postavil přes příkopy mosty, kdyby přece jenom nějaká odvážná kuchařinka dorazila. Týdny se nic nedělo, ale jednoho rána draka probudilo bouchání na bránu.
Před vraty stál urostlý mládenec, za opaskem vařečku, prachovku a valchu.
"Jsem nějakej Hemlut a jdu na ten inzerát. Stečnej jsem a..." zrudl, "... panna ještě taky."

Od útěku z nejhoršího žaláře uplynul rok. Pjernarkrach se vrátil do Proděravělého pohoří a založil rodinu.
Vúšvusula a její věrný netopýr přijali práci pro císařovnin dvůr a nosili po celé Fantázii zprávy.
Hynrek pověsil rekovství na hřebík. Brnění a meče zahrabal, koně prodal a přestal se honit za tím, aby byl ve všem nejlepší. A nakonec se sám zařídil podle rady, kterou dal kdysi Smergovi. Našel si vyvolenou mezi kuchařkami.
Ukuk po pár měsících konečně sebral odvahu, aby požádal Blubku o ruku.
Ti dva spolu měli úžasné děti, které se dožily Posledního příběhu.
Ale o tom budeme vyprávět někdy jindy...

Hynrek se opřel o vlhkou zeď a svezl se podél ní do plesnivé slámy. Udělal dobře? Rozhodně. Štěstí by neměl s dívkou, která chtěla buď nejdokonalejší manželství, nebo nejkrutější muka a smrt. To jsem tedy hrdina, vzdychl si.
Najednou se po temné kobce rozlilo mihotavé světlo. "Ustup," vyzvala ho Blubka.
Sotva uskočil, když ze zdi odlétl velký kámen.
Pjernarkrach vzpíral kamenné bloky jeden za druhým a zahazoval je kamsi do příkopu. "Až po vás, rytíři," uklonil se Ukuk a pokynul rukou k nouzovému východu.
"To jste..." nadechl se Hynrek.
"To jsme chtěli," shrnula za všechny Vúšvusula. "Ale teď fofrem odtud!"

Slunce se odráželo od kadeří princezny Oglamár. Seděla na překrásném vraníkovi rytíře Hynreka, kterého si, po zjištění, že ten urostlý společník je jenom hromada kamenů, vyvolila za manžela.
Čtyři společníci šli opodál a zamyšleně sledovali, jak jí nosí květiny, podává jí laskominy a galantně konverzuje. Nechápali to. Ukuk šeptal Blubce cosi o tom, že Oglamár je dobrá leda jako obraz do galerie.
"...a až budeme svoji, uděláš každý můj den tím nejlepším," švitořila princezna.
Rytíř přitáhl vraníkovi uzdu.
"Milovaná Oglamár, můj úkol je dovést vás zpět domů k otci. O sňatek s vámi..." Společníci napětím zadrželi dech "...nemám již zájem."

Hynrek vstoupil do věžní komnaty, poklekl před princeznou. Byla nádherná, ještě krásnější, než když se jí dvořil v paláci jejího otce. Uhrančivé oči, pečlivě upravené vlasy, skvěle padnoucí a cudně odhalující šat.
"Zabil jsi toho netvora, ach!" vydechla a zamrkala.
"No..." Jak jen říct, že drak se vzdal, aniž by zkazil dojem hrdiny.
"Ach!" Vrhla se mu do náruče. "A neměl bys mít lesklejší zbroj, můj hrdino? Kde máš koně? Je doufám nejrychlejší a nejčernější na světě. Ty vousy nosíš pořád? Ten hromotluk, co jsem ho zahlédla, je ještě tady...?"
Hynrek si chtě nechtě musel připustit, že drak mluvil pravdu.

Drak Smerg hlasitě plakal.
"No tak, usekni mi hlavy a hlavně už odejdi s tou nesnesitelnou princeznou," zaznívalo mezi vzlyky. Pak se Smerg sklonil a připravil se zemřít.
Hynrek se chystal udeřit, ale přátelé ho zadrželi.
"Ne, to nesmíš, ušetři ho!" vykřikla Blubka.
Rytíř se rozhněval: "Je to jenom způsob, jakým nás chce ošálit. To se raději ožením s prasetem, než abych tohohle netvora ušetřil!"
"Tak v tom případě si s tvou vepřovou nastávající zamlouvám první tanec, rytíři, protože my ti nedovolíme draka zabít," zahřměl nečekaně silně Ukuk.
"Huhú!" přisadila Vúšvusula.
Kamenožrout neříkal nic, ale jeho mlčení bylo zcela jasné.

Hynrek byl z boje zcela vyčerpaný. Pouze vidina princezniny lásky mu ještě dodávala sílu. Znovu zaťal sekeru do drakova břicha...
"Dost. DOST!" Bludiččin hlas překonal ryk boje. "On pláče!"
"To je mrzký trik," nedal se odradit Hynrek a rozmáchl se. Pak ale i on uslyšel drakovo štkaní.
"Od doby, co je tady, jsem v jednom kole. Šiju. Kraječky peru. Vařím dvanáct chodů za den, smýčím, střechu jsem opravil. Víte, jak těžké to je s dvacetimetrovými křídly? A co za to... svícen po babičce mi rozbila.
Setni mi hlavu, reku, raději než další den s tou..." nedokončil a znovu se rozplakal.