Zombies Run!

Začíná mě bolet hlava. Už asi posté poplácávám kapsu na hrudi, kde mám lístek na vlak.
Jedna ulice za druhou. Semafory jsou nanic. Silnice beznadějně zapráskané. Tohle není obyčejná špička.
Musím to vzít pěšky na King's Cross. Úplnej Harry Potter. Včetně toho Skotska. Koště by se hodilo, protože prodírat se zacpaným Londýnem s batohem na zádech je o hubu.
Lidi kolem chrchlají. Ve zprávách sáhodlouze rozebírali novou vlnu chřipky.
Konečně vlítnu na King's Cross. Dveře nádraží se uzavírají a lidi, co zůstali venku, do nich buší.
Padnu na sedadlo v rychlíku do Obanu.
Uf, teď už bude všechno v pohodě.

Všechno se to dělo v poklusu. Někdo mi vrazil do ruky desky s nápisem Project Greenshoot. Jen tak tak jsem stihla proběhnout jejich obsah. Klopýtala jsem za šéfem a nadávala si za ty zatraceně hezký lodičky, ve kterých jsem sem před pěti dny přišla a už neodešla.
“Vrtulník čeká na střeše,” houkl na mě.
Proběhla jsem chodbou. Ležely pod schody na střechu. Maryiny tenisky. Vždycky o polední pauze třikrát vyběhla do desátého patra a zpátky.
Stejně jim neutekla.
Vyklouzla jsem z lodiček. Mary už nikam nepoběží. Greg jí prostřelil mozek dřív, než se stihla proměnit. Mně se třeba budou hodit.

„Hele, Becky, co znamená kulový eso?“
Seděli jsme na hromadě pneumatik. Becky se snažila rozmotat sluchátka.
„Kulový eso je materiální úspěch. Třeba výhra v loterii,“ odpověděla zamyšleně.
„A zelený?“
„Zelený je dobrá karta. Urovnává problémy.“
Zamručel jsem na souhlas.
„Červený je láska, ale to by poznal i ignorant jako ty,“ dodala.
„Nechceš mi vyložit, jak dopadne další běh?“ zeptal jsem se.
„Klidně,“ souhlasila. „Vyber si jednu.“
Zašátral jsem v balíčku a vytáhl kartu. Skepticky jsem na ni pohlédl.
„Žaludový eso je co?“
Zbledla.
„Tak co?“
„Smrt,“ hlesla.
Pokrčil jsem rameny.
„Já bych spíš řek, že s těma ostatníma mam poker.“

„Takže plán je následující,“ říká Janine a naklání se nad mapou.
Víc než slova vnímám jednotlivý detaily: černej měsíček špíny za nehtem, malou jizvu na kloubu, koženej řemínek na zápěstí.
„Jednička a Čtyřka odlákají zombie tudy. Lékárna je v přízemí týhle budovy,“ pokračuje.
„Jo,“ vypadne ze mě, že chápu.
***
„Fraxiparine, fraxiparine, kde je kurva fraxiparin,“ melu nervně sám pro sebe, když se hrabu v krabicích.
Zombie v bílým plášti to nejspíš kdysi věděla.
„Janine, jsem v prdeli, opakuju, jsem v prdeli.“
„Fajn, čas na plán B.“
„Co je, sakra, plán B?“
„Běž!“
„Pamatuju časy, kdy to bejval plán A.“
„Běž!“

„Dobrý ráno, Pětko.“
Ty vteřiny po probuzení jsou docela příjemný. Pak mi dojde, kdo jsem, co jsem, a že okolo nás zuří zombie apokalypsa.
Rozlepim oko. V hubě mám jak v polepšovně.
„Můžu dostat kafe?“
Jsem běžec, tudíž jsem privilegovaná osoba, takže obvykle na kafe nárok mám. Záblesk světla v nekonečný beznaději.
„Dneska bohužel ne. Je krizovej stav, docházej zásoby a musíme šetřit.“
Krizovej stav, ty vole. Přeháněj, pořád jenom přeháněj. Tyhle jejich krizový stavy jsou jedna velká bouře ve sklenici vody.
Janine mi u ucha zašplouchá velkou sklenicí od okurek.
A kurva. Tohle bude spíš bouře ve sklenici mozků.

Dneska říkali, že se nemám bát. Zombíci se stáhli. Jen trochu obhlédnout okolí a pokud možno přinést něco co se bude hodit. Běžím si kolem lesíku a v trávě se něco blyští. Je to mačeta. Očistím ji od trávy, zkouším ostří. Docela ostrá. Bude se hodit. S mačetou v ruce běžím dál. Myslím, že dnes už by to mohlo stačit a vracím se pomalu k základně. Kousek od brány stojí zombík. A na nohou má skvělý zánovní Adidasky. Moje Najky už se rozpadají. Mačetou mu utnu hlavu, a pak nohy. Hodím si je na ramena a probíhám s kořistí branou.

„Ty vole, já už nemůžu!“
„Ale můžeš! Když říkáš, že nemůžeš, můžeš ještě jednou tolik.“
„Se pobliju!“
„Dokud se nepobliješ, není to pořádnej trénink.“
„Padesát!“ vydechl jsem a nechal Eda, aby mě vysvobodil zpod lešeninový tyče, co sloužila jako činka na benchpress.
„Tak, teď si vyklusáš a pak se vrhnem na dřepy.“
„Děláš si prdel?“
„Kdybych si dělal prdel, vyprávim vtipy o negrech.“
„Já na to seru, todle nemůžeš. Musim mít přece taky nějaký práva!“
„Jaký jako práva?“
„Třeba právo na odpočinek!“
„Umíš latinsky, Pětko?“
„Trochu.“
„Vigilantibus iura scripta sunt.“
„Co?“
„Že máš právo zůstat vzhůru a uklidit to tady.“