DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

Lucius Fox by prý vypadal charismaticky i v kašpárkovském obleku. Jenže od jisté doby nejsou klauni v Gothamu legrační. Po půlnoci už vůbec ne.
Takže jsem vyzkoušel jeho.
„A co je tohle za bazmek?“
Lucius povytáhl obočí.
„Prosím?“
„Tohle udělátko. Říkal jste, že si mám ke všemu projít návod. K tomuhle žádný není.“
„Možná to bude tím, pane Wayne, že tato novinka na vašem obleku je obyčejný zip. Sám jste si stěžoval, jak je nepohodlné se soukat z overalu pokaždé, když si jdete umýt ruce.“
„Lucie, ten zip není na rukávu.“
A pak že v Gothamu nemáme smysl pro humor.

Venku spadl kus rampouchu. Zima zřejmě odpočívala.
Naisa sice neodpočívala, ale na tváři jí hrál mírně zasněný úsměv.
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a vzápětí řinčení kamínků. Naisa se vyděšeně otočila za zvukem. Teprve teď si všimla spleti provázků ode dveří ke stolu, a také hromádky kamínků pod ním. Ráno tam určitě nic z toho nebylo.
„Hurá! Funguje to!“ vyskočili odkudsi Lyer s Malkou.
„Cože?“
„Když někdo zaklepe, kamínky spadnou, takže o něm víme.“
„Neslyšíte klepání?“
„Tohle je slyšet víc!“
Zvlášť Malčina hruď se dmula pýchou. A tak si Naisa z možností vztekat se nebo smát vybrala tu druhou.

Poručík vytáhl z kufříku detektor a začal jím skenovat okolní prostory. Netrpělivě jsem vyčkávala, než potvrdí, že hladina Stresu v okolí je detekovatelná.
"Hladina Stresu je přes normu."
Prý přes normu. I trošička toho svinstva dokázala nadělat dostatečnou spoušť. Nikdy jsem nepochopila, jak to mohlo získat povolení k používání jako pohonná hmota. I když tenkrát byla náhradní energie potřebná...
"Zastrč, prosím tě, to svý udělátko. Kdyby ses pořádně podíval, hned by ti bylo jasný, že se tady to svinstvo vylilo. To je dost zamoření na pořádnou karanténu."
Věnoval mi chladný pohled. Detektor byl jeho zdrojem pocitu užitečnosti. Přehnala jsem to.

„Radare, co děláš pod stolem?“ podivil se B. J.
„Vylez, potřebujeme, aby tvoje malé šikovné prstíky zasunuly pár správných kolíčků a propojily nás na velitelství,“ doplnil Hawkey.
„To bude problém, pánové,“ zamumlal vynořivší se Radar.
„Pročpak?“
„Telefon je rozbitý.“
„Báječné…“ utrousil Hawkey a už se vrhal ke skříni nadepsané „Přísně tajné“, ve které Henry skladoval alkohol.
„Když mi pomůžete, myslím, že ho dokážu spravit,“ dodal Radar. „Musím tuhle věcičku zastrčit do támhleté malé dírky a pak to celé omotat třínulkou...“
„Radare, ty jsi geniální,“ zatleskal Hawkey, když po chvíli telefon skutečně fungoval.
„A máte povolení telefonovat?“ otázal se Radar přísně.

Mladý čaroděj se uzdravoval až podezřele rychle a byl jak nezbedné štěně.
"Co je to?" vyhrabal ve věcech svého melars společníka asi 40 cm dlouhý opracovaný klacek.
"To je zbraň." odpověděl mu melars. Povzdechl si, když viděl ten nechápavý pohled. Vzal klacek do rukou zkušeným pohybem ho prodloužil na dlouhou tyč.
"To je bo, bojová hůl pro gepardí bojovníky." začal vysvětlovat a ukazovat, "Je vyrobená tak, aby se dala složit a zase rychle rozložit."
"Ach ták! To je tedy velice šikovné udělátko..." podotkl čaroděj.
Gepardí bojovník rezignovaně sklopil hlavu a špinavé polodlouhé vlasy mu skryly tvář. Tohle neměl sílu komentovat.

"Tak mládeži, co bude k večeři?" zeptal se docela potichu Křižák, když se od čerstvě spravené lodi vrátil k ohni.
"Neboj, kamaráde, na tobě to dneska není," zahlaholil Kenny a výmluvně ukázal na sebe.
"Dneska vaříme my s Bongem, že jo!" dodal a plácl Bonga po zádech, až to mlasklo.
"Se ví," utrousil Bongo a jal se hrabat v loďáku.
"Mám tady na to takový udělátko, někde... ha!" vytasil zánovní otvírák na konzervy.
"Trenčianské párky s fazuĺou, těšte se!" zaburácel a vrhl se do práce.
"Prosím tě, Bongo, hlavně si neubliž," špitla krásná Dana.
Dívky usedly a začaly fandit. Mlsně.

Lucien už hodnou chvíli něco kutil. Laureen kručelo v břiše a začínala mít všeho tak akorát dost - ta věc, ať už to bylo cokoli, vydávala divné zvuky a páchla.
"Jen počkej, hostinský nám ještě rád dá všechno, o co si řekneme," konstatoval Lucien, který nějak vytušil její nesouhlas. Odpovědí mu bylo nedámské odfrknutí.
"Za co asi, když jsi všechno utratil za součástky na... co to vlastně bude?"
"Uvidíš..." usmál se potutelně. "Podej mi pohár."
Naplnil ho a pak jí řekl, ať ho odnese hostinskému.
Ubytování i jídlo v krčmě měli od té chvíle zadarmo.
Lucienova destilační kolona hostinskému ztrátu vynahradila.

"Co budeme dělat?" zeptala se Donna zatímco místnost kolem nich se rychle plnila vodou. To byl nápad, přistát na ponorce.
"Neboj, to se vymyslí," ujišťoval ji a šacoval si kapsy.
"Upozorňuji tě, že na ten plán nemáš moc času."
"Nepotřebuji plán, někde mám takový udělátko," zabořil ruce hlouběji. Okolo něj se postupně objevil banán, jojo, pytlík bonbónů, klubíčko a kočičí hračka.
"Zatím tu žádné udělátko teda nevidím."
"Tady je!" vytáhl vítězoslavně nástroj.
"Kladivo?! To tvoje úžasný udělátko je kladivo?!"
"Je sonický."
"Nebyl by lepší francouzák?"
"Ten jsem měl někde taky," jal se znova šacovat.
"My se utopíme," začla šlapat vodu.

Už je to udělátko,
už je to hotovo,
vezmu sklíčko na sluníčko,
a pak zas psát nanovo.
Už je to udělátko,
už je to hotovo.
Je dost lehké. A moc křehké.
Zkusím tam dát olovo.
Už je to udělátko,
už je to hotovo,
Z nebe zírá černá díra!
Toť jest dílo mistrovo!
Už je to udělátko,
už je to hotovo.
Co to září hvězdě v tváři?
Snad oko andělovo?
Už je to udělátko,
už je to hotovo.
Katolíci pálí svíci:
"Je to dílo ďáblovo!"
Teď mi tu krásnou hračku
černý kněz rozklove
lží pěstěnou. Na viděnou,
a EPPUR SI MUOVE!

Je poledne, mezi keři se objevil velký mravenečník rodu Myrmecophaga. Má šedou a hnědou barvu, na zádech tmavě černý pruh. Pomalým kolébavým krokem se blíží k vysoké věži z červené hlíny…
Je půlnoc, ulicí Mazaných řemeslníků se pohybuje malá postava. Je to Noby Noblhoch a nosí u sebe doklad, potvrzující že je člověk. Barva jeho kůže je neidentifikovatelná. Rychle zapadl do úzké temné uličky…
Mravenečník se jal dlouhými drápy rozrývat stěnu termitiště…
Noby vylezl na sud s dešťovou vodou a paklíčem vypáčil úzké okénko…
Mravenečník dlouhým jazykem zachytává termity…
Noby se protáhl okénkem, kterým by většina zlodějů stěží prostrčila hlavu…