Kupec benátský

Ve snášedle je tak příjemně.
Stojí v rohu kurníku, pěkně v přítmí.
Uvnitř je teplo, měkko a bezpečno.
Dá se slepice považovat za zátěžovou přikrývku?
To je fuk. Hlavně si nedělat starosti.
Starosti se dělají samy. Stejně jako kuřata. Stejně jako sny.
Vejci se zdá o zlatém, stříbrném a olověném snášedle. Ono samo je v tom olověném. Tam se mu nelíbí. Chce zpět své útulno. Chce pryč. Kamkoli jinam. Prosím.
Mele sebou a bojuje. Slepice je příliš těžká, dříve tak útěšný tlak je náhle k nesnesení.
Jen ještě jednou zabrat!
Skořápka praská.
Porcius si protírá oči.
Je konečně sám sebou.

Má první láska budeš navždy ty.
Ta, která stává se studánkou múz
a každá další jen dohání skluz.
Však rozdíl tady vidím určitý.

Víc krajní meze o lidech poví,
než plané sliby mezi polibky.
Ne, nechci ti dělat výčitky...

Kam jen se poděl šperk tvůj nový?

Já vlastní práva musím hájit teď.
Kdo cítil vítr, má do klece vlézt?
Baltazar ustrojil na Žida lest.
Do cesty ženské vystavěl mi zeď.

Už ničím víc než tvojí ženou být?
Proč být jen tvou, když nejsi jenom můj?!
Svou pravou lásku za mě poceluj.
Ať v Benátkách je s vámi mír a klid.

Je noc karnevalu, město září do noci, zaplněno krásnými lidmi v nákladných oblecích.
Tady je tma a ticho. Ne, podívejte, jedno okénko přece jen svítí do noci. Jinak je dům zavřený a němý. Před ním postává skupinka mladíků, šeptají si a žertují, čekají na posledního.
Pak se okno otevře a záře se z něho rozleje do tmy.
Pár vyměněných slov a dolů letí malá truhlička. I ona září, celá zlatá.
Poté se dolů spustí Jessica. Svítí jí jen oči. Prožívaným dobrodružstvím, smíchem a láskou. A když jí navzdory tomu všemu vytrysknou slzy, je každá z nich jako jiskra ohňostroje.
Světlonoška.

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!

„Počkej, Shylocku, ještě jsem neskončil. Máš sice právo na tu libru masa, v úpise však není řeč o krvi a pokud jí proliješ byť jen kapku, bude ti zabaven všechen majetek.“
Shylock nic neřekl, jen z kapsy vytáhl váleček podivného materiálu.
Vžum, udělalo to a z válečku vyrostl proužek světla pevného a ostrého jak čepel nože.
Soudci vypadly z rukou poznámky.
„A nesmíš ani o setinku gránu překročit smluvenou váhu,“ snažila se ještě Porcie.
Shylock nad tím mávl rukou. Nebo možná nad tím válečkem, protože se na něm objevil displej.
Shylock si vzal přesně to, co mu patřilo.
Antoniův život.

"Antonio, Antonio!"
Ten zvuk mu pomalu, ale jistě zalézal do toho, co zbylo ze sluchového ústrojí.
"Antonio!"
Co však může zbýt po pěti staletích?
"Antonio, pacta sunt servanda!"
Otevřel oči, dá-li se tak nazvat odstranění pavučin z prázdných očních důlku. Kostlivec, který stál před ním, se mu zdál čímsi povědomým. Co to jen bylo???
Nos, a příchozí nemohl být nikdo jiný než Shylock...
"Antonio, jsem tady pro svou libru."
Staletí pečlivého tréninku, statisíce investované do nejmodernějších vah, nákup laserového skalpelu - to vše se konečně mělo zúročit.
"Neměl ses nechat balzamovat," pronesl s uspokojením, když odpižlával libru na kámen seschlého masa.

Vážený autore,
obracím se na vás ve věci své záporné role. Jest řada literárních postav, které jsou zlovolné rády, ba užívají si to. Já mezi ně však nepatřím!
Podívejme se na věc z právního hlediska. Měl jsem závaznou, prosím, závaznou smlouvu. Dobrá, možná trochu radikálnějšího rázu, co se týče sankcí, ale uznejte, člověk musí nastavit exemplární příklad!
Dcerku, holku popletenou, jsem ztratil. Živobytí v troskách. A za co?! Smlouvy se mají dodržovat, tak je to! A lituje mě někdo? Houbeles! Napsal jste tam jednoho antisemitu vedle druhého!
Stručně: Prosím znovu o zvážení případného přepsaní mého osudu.
S pozdravem Váš
Shylock

Jsem rak říční. Mnozí se divíte, co dělá sladkovodní tvor tady v Benátkách. Není pro mě lehké žít v moři, každý den, každou minutu snášet sůl a ústrky od místních krabů. A přitom se od nich tolik neliším. Copak nemám krunýř jako oni? Nejsem snad stejně zranitelný, když ho svléknu? Stejně jak jim mi vadí znečištěná voda. Mám hlavu s hrudí srostlou právě tak jak oni. Pět párů končetin, z nich pátá klepeta, i to by nás mělo spojovat. Hledáme stejnou potravu, chodíme po tom samém dně. Přesto se mě snaží srazit hloub.
Když mi ubližují, nemám se snad mstít?