RPF

Tohle je další z těch snů.

Wilhuff Tarkin má na hlavě čepici nejproslulejšího terronského detektiva a plášť, jaký by mu mohl závidět i jistý astmatik v černém.
Wilhuff Peter Sherlock nastupuje do vlaku. Nádraží halí oblaka páry.
Lomcuju dveřmi, ale ty nepovolí.
Parní kolos se dává do pohybu.
Neochvějně. Definitivně.
Stojím na nástupišti a sleduju, jak se vagóny postupně ztrácejí v mlze.

Čekám, ke kterému nástupišti přistaví ten můj, obyčejný, nemetafyzický žlutý vlak, jaký mě v posledních šesti měsících vezl snad čtyřicetkrát. A protože se pořád ještě zdám, ohlásí ho mírně roboticky znějící hlas Christophera Lee.
A jedu domů.
Naposledy.

Losna a Mažňák přeli se na souboj s velkými lopatami. Struska ve vysoké peci byla žhavá až do modra a uvězněný ježek čekal na svůj ortel. Kdo jako první vhodí ježka do pece, stane se novým Velkým Vontem.
Losna byl příliš čestný na to, aby použil vylepšenou násadu na lopatu a bojoval s prostou topičovou lopatou, zatímco Mažňákovi nebylo cizí podvádění i násilí. Lopata náhle disponovala ostnatým drátem i ošklivými trny. V šermovací technice měl sice mezery, ale doháněl je silou. Dotlačil Losnu ke zdi a...
"Jestřábe, tohle nemůžou chlapci a dívky číst. Považ, nestačil by ježek jen v kleci?"

Z novin na ně koukala fotografie z poslední debaty. Vítek zakroutil hlavou a odhodil je na stůl, zatímco se na něj Ivan zářivě usmál.
„Viděls, co tam ten Babiš předváděl?“ optal se pobaveně.
„Jako bych si nechal ujít jakoukoliv tvoji debatu, Ivane. Skvěles to tomu gaunerovi vysvětlit,“ položil mu dlaně na ramena, zatlačil palci proti nim.
Lídr Pirátů vděčně zasténal a opřel se do těch zkušených rukou, které mu pokaždé dokázaly ulevit.
„Ten chlap si maluje svět jako Hurvínek válku.“
Vítek se naklonil, aby se mu otřel rty o krk a zašeptal do ucha: „Přivedu tě na jiné myšlenky, slibuju.“

Když přijel Davie do Států, jeho dlouhé vlasy a rozevláté květinové šaty budily pozornost médií i fanoušků. Ale většinou ne v úplně dobrém. Potemnělé pódium a na něm kluk s kytarou, co o sobě tvrdil, že chce být Gretou Garbo, vzbuzovaly v některých přítomných touhu hodit na zpěváka nějaký objekt. Nejlépe tvrdý nebo alespoň trochu nahnilý.
Davie se vrátil do Londýna s pocitem podivného prázdna. Někteří by na jeho místě hodili kytaru do Temže. Ne však on. Nahodil make-up, na vlasy naplácal divokou červenou barvu. Nůžky mu pomohly vykouzlit jediný sexy mullet v dějinách.
Přesně tak se narodil Ziggy Stardust.

Krejčovství Kingsman přislíbilo Deadpoolovi množstevní slevu a expresní náhradu za oblečení zničené při superhrdinování. Nemůžou být všude.
Deadpool se s Aberforthem Brumbálem podělil o několik historek, které potěšily Abeho cynickou duši.
Aberforth dal Buckymu výtisk své příručky o kozách.
Bucky se rozdělil s Davidem Helfgottem o wakandskou obřadní rostlinku, která nemá žádné vedlejší účinky.
David punkové nutrii předal své rozsáhlé hudební znalosti a zkušenosti.
Ta věnovala Červené Karkulce svoji oblíbenou mixtape, což Karkulku ovlivnilo natolik, že si začala barvit vlasy na červeno.
O zbytek barvy se podělila s králem Kazisvětem, který se s nikým dělit nechtěl, a tak jen vládl.

Který z těch tisíců hmatů, z tisíců pohlazení a úderů do kláves byl ten poslední, než z lásky k dokonalé hudbě zešílel?
David Helfgott neví.
Kterou klapku se mu podařilo svést jako poslední ze všech a jak se vůbec jmenovala? A záleží na tom?
Režisér Kohoutek netuší.
Která porucha způsobila, že letadlo nedalo pilotům najevo, že nemá při startu vysunuté vztlakové klapky?
154 mrtvých z letu Spanair 5022 už se nikdy nedozví.
Přes kterou klapku poslední instance se dá dovolat (chtělo by se říct odvolat) k Bohu?
Svatý Petr sedí v naleštěné kanceláři, bezradně listuje mojí složkou a nechce vědět.

Já to neměla pít! Mé vnitřní oko, proč jsi mi zatajilo, že v tom sherry od Lockharta je nápoj lásky, či jaké svinstvo?! A ten přerostlý netopýr mi taky moc nepomůže, vzhledem k tomu, co vše mi ukázala má křišťálová koule:
Napřed jsem se Snapem vyšetřovala případ zlatovlasého hudebního skladatele, který zavraždil manželku. Mě.
Pak jsem s tím skladatelem prosvištěla patnáctým a šestnáctým stoletím, první světovou válkou, na šest let s ním zakotvila v Londýně a sbalila svého bratra, premiéra. Nebo švagra, šéfredaktora?
Vypadněte z mých vizí, chlapi zatracení! Lockharte, nelez sem, Snape, nekomanduj mě před matkou! Radši budu sama!

Do divadla přišli tři. Skladatel, klavírní virtuos a roztomilý pitomec s dolíčky ve tvářích. Pro všechny se našlo využití.
*
„Šli dva, šli tři. Kolik jich šlo?“
„Nevím.“
„Šli dva Šlitři, Šlitr, jestli to nedojde tobě, tak už nikomu!“
„Ahá! Pět.“
„Byli dva. Ten ve slamáku byl Suchý a ten v buřince mokrý.“
„Slamák promokne, napiš to opačně.“
Ten menší zaťukal většímu na pokrývku hlavy.
„Nemůžu.“
*
Pak obnosil vestu, nechal zvadnout tulipán a zapomněl purpuru či oběd na plotně. Po zemi se rozprostřely pramínky vlasů jeho poslední Zuzany nebo Terezy. Nehybný výraz golema přestal být komickou přetvářkou.
Dál šel jenom jeden.

Vlastně jsem nikdy nic nenapsal. Všechno se to stalo tak, že mě můj přítel psycholog seznámil s jedním zajímavým mužem. Působil docela obyčejně. Muž ve středních letech, dlouhovlasý, tmavovlasý a pracující v antikvariátu. Zdály se mu velmi zvláštní sny, on je nazýval vzpomínkami. Připomínaly mi hrdinské eposy, které jsem miloval. Zapisoval jsem si je, hodily se mi jako kulisy k mé zálibě ve vytváření nových jazyků. Sepsal jsem takto příběhy o bozích, lásce, neporušitelné přísaze a válkách, pak jsem to vydal a nazvali to novým literárním žánrem, který začalo psát mnoho dalších autorů. A přesto jsem vlastně nic svého nevytvořil.