My Fair Lady

Ani nedokázala spočítat, kolik příšerných nocí už s tím člověkem zažila! Všechny ty jeho samo a souhlásky, nekonečné hodiny opakování nesmyslných vět. Ale Líza poctivě dřela a teď je na dostizích!

Ona, květinářka z ulice, měla nařasené šaty a obří klobouk a vypadala tak šik a nóbl jako dámy v Ascot Gavotte. A profesor Higgins tam stál a šklebil se. Čekal na každé její škobrnutí, aby jí pak připomněl, že krásné šaty z ropuchy princeznu neudělají. 

A ač nesvá, dokázala přesvědčit smetánku, že je jednou z nich, jen doposud neobjevenou. A její ochránce, plukovník Pickering, se dmul pýchou. Dokázala to!

,,A opakujte po mně: A, E, I, O, U," řekl profesor Higgins zřetelně a při každé samohlásce udělal zdůrazňující gesto rukou.
Eliza obrátila oči v sloup a pisklavým hlasem samohlásky zopakovala. Samozřejmě nedostatečně.
,,Ne! Takhle ne. Copak v tom neslyšíte ten rozdíl?"
,,A co na tom tolik záleží? Dyť to sou jen písmenka!"
,,Ty písmenka, slečno Doolittleová, jsou samohlásky. Je to základ jazyka. Jeho silný duch. Jazyka, který tak nepovedeně parodujete až se sám Shakespeare s hrůzou obrací v hrobě!" rozhořčil se. ,,V následující hodině si zopakujete samohlásky," řekl a odešel.
Eliza za ním vyplazila jazyk. ,,Jen počkej, 'Enry 'Igginsi!"