DMD Bonus č. 6 pro 24. 4. 2015. Téma: Nezáleží na tom jestli věříte v reinkarnaci. Důležité je jestli reinkarnace věří ve vás.

Zajímají-li vás věci podivné, vážení čtenáři – já vím, že zajímají – jistě jste slyšeli o panu Krapevědovi a jeho neuvěřitelných přeměnách. Zeptal jsem se ho za vás, jaký je život v neustálých osudových zvratech.
Vyprávěl mi nadšeně o vývojových stupních reinkarnační spirály, ačkoliv v jeho vlastním případě nejde ani tak o vývoj jako o regresi. Z úředníka na finančáku stal se hlídacím psem, poté křečkem a tak dál. S neutuchajícím optimismem mi popisoval, jak se ho osud ptá znovu? a on neochvějně odpovídá ano!
Pomohl jsem mu k lepšímu zítřku, byť za cenu drobné oběti. Rozšlápnutý chrobák jde z podrážek těžko.

Při pohledu na některé tváře nemůžeme se ubrániti pocitu, že hledíme do nich snad po sté. Časem se kolem nás začnou točit pořád ty samé hlasy, ty staré známé poznámky, ty věčně opakované výmluvy. A ať se bráníme sebelépe, nakonec se dostaneme do fáze, kdy ten vychrtlík vzadu nutně musí být Miloš, byť nám ten nebožák pokaždé řekne: „Michal“, ta mírně přihlouplá brunetka je přece Kačenka, i když se pokaždé tváří otráveně, jelikož je Luckou. A hlavně je tu všude Honza.
Čím déle jsme na kolotoči, tím snadnější je přesvědčit tváře, že Honza je to nejlepší, co jim zvládneme nabídnout.

Všimli jste si, kolik tu letos poletuje netopýrů?
A taky jste slyšeli, že v netopýry se promění studenti propadlí ze zaříkání a zaklínadel? A věříte tomu?
Já jsem moc nevěřila, jenže můj táta říká, že jeden nikdy neví.
Proto vám teď povím, jak je to doopravdy.
Jednoho netopýrka jsem si totiž schválně chytila. Myslela jsem nejdřív, že kdybych ho zakousla, převtělil by se zas v člověka.
Ale nakonec jsem si ho nechala. Bydlí teď se mnou v chatce a už můžu odpřisáhnout, že to převtělení je jen pověra.
Zaklínadla totiž umí, jako když bičem mrská.
Pro Vlaštovčí orákulum
Radka Vulpesová

Nakolik je mi vzdálen filosofický koncept reinkarnace živých bytostí, natolik je mému srdci blízká reinkarnace věcí neživých. S povděkem kvituji kontejnery na tříděný odpad a sběrné boxy na šatstvo. Šperky ze starých součástek mě plní nadšením, kabelky z použitých bezpečnostích pásů veselím.
Mým letošním favoritem jsou ale růžové bicykly, které před několika dny znovu vykvetly v pražských ulicích. Původně to byla stará neužívaná kola, která několik nadšenců opravilo, natřelo na růžovo a nabídlo k užívání. Stále nefunkční pokusy městských částí o organizovaný bikesharing převálcovalo několik dvacátníků s vírou ve staré věci a s důvěrou v lidi kolem sebe.
Svezte se!

Řídíme-li se heslem, že kapitán nesmí opustit svou posádku, nelze jejich útěk ze zajetí hodnotit jinak než jako čin veskrze nečestný. Výměna kapesních hodinek za rybářovu pramici, která toho nebohého muže připravila o živobytí, je už jen pouhou poslední kapkou. Ve světle těchto skutečností pak můžeme veškeré útrapy, které je na jejich cestě potkaly, vnímat jako trest za neloajální jednání. Pro muže stále trpící v tmavých kobkách by jistě bylo alespoň malým zadostiučiněním, kdyby duše jejich velitelů poletovaly s racky nad mořem. Přes všechny tyto výhrady je však potřeba smeknout před jejich odhodláním chopit se vesla a pokračovat v cestě.

Začíná nám jaro, všechno pučí, slunce svítí – občas ne, občas taky sněží, ale co byste chtěli. Duben je duben. Každopádně – leze to na všechny. Kytičky kvetou, začíná je obletovat hmyz. Studenti odhazují kabáty a začínají obletovat jiné studenty (nebo studentky, nebo studentky studenty nebo studentky studentky, genderová korektnost je genderová korektnost). A vy chcete studovat, pracovat, chodit ven, uzavírat čtvrtletí, přežít třídní schůzky… Hlavně trochu klidu. A říkáte si, ne, nebudu se nutit. Ne, tohle téma nedám. Ne, bonus psát nemusím. Ne, dneska jsem úplně mrtvá. Jenže pak si vás vyžádá vaše spisovatelská čest – a to drabble z vás vykřeše.

Kdybych věřila v reinkarnaci, dalo by se ledacos vysvětlit.
Svět kolem mě je plný predátorů, pávů, bratrů šakalů a zmijí.
Vždycky byl, je a bude.
Jenže teď jsme svědky povstávání podivných zombies, někdy i v témže těle. Gottwaldů, Fierlingerů, Grebeníčků, Dubčeků, Jakešů, Biľaků, Štěpánů, Kojzarů, Lorenců… Větších a menších sviní.
A my se opět měníme v ovce, krávy a voli, chameleony, hady, lišky, supy.
V reinkarnaci nevěříme, ona se ale děje. Navzdory naší naivitě.
Ale pst, není na místě nějak plašit.
Já samozřejmě v reinkarnaci nevěřím.
Jen je třeba být připraven.
Jdu si načechrat skvrny.
Mrtvého masa bude myslím dost.

Odhrnul těžkou záclonu. Malý hotelový pokojík osvítil na okamžik paprsek slunce.
„Vystopoval nás,“ řekl pochmurně.
Vycházela právě z koupelny, jen v kalhotkách, hlavu si utírala ručníkem.
„Kdo zase?“
„Magor, co nám zabil psa.“
„Miláčku, přejelo ho auto! Jenom náhoda, blbá, já vím… Vyjeli jsme si spolu, abychom se z toho oklepali!“
Ztrhaný pohled štvaného zvířete.
„Náhoda?“
Přitiskla se k němu.
„Tobě z té smrti hrabe, chudáčku. Kdo to podle tebe je?“
„Říká si Billy the Kid. Prý jsem ho zastřelil z hnusné zálohy!“
„Jako nějaká reinkarnace? Proboha snad si nemyslíš, že seš převtělený Patt Garret?“
„Já ne, ale on jo.“

Držím v rukou několik dokumentů z pera bradavického profesora péče o kouzelné tvory. A říkám si, jestli tento… ehm… člověk nebyl v minulém životě například trollem. Jeho psaný projev by totiž onomu živočišnému druhu odpovídal.
Hrubé prohřešky proti pravidlům anglické gramatiky můžeme najít dokonce i v záhlaví jeho výtvorů.
Ostatně, také označení T (troll), které se v bradavické střední škole používá jako nejhorší stupeň škály hodnotící vědomosti studentů, o něčem vypovídá.
Zdá se, že tato slavná vzdělávací instituce pomalu umírá a ve své reinkarnaci se stane výchovným ústavem pro trolly s panem Hagridem jako ředitelem.
Pro Denního věštce
Rita Holoubková

Když jsem se v mládí seznámila s teorií reinkarnace, uvěřila jsem okamžitě a měla jsem hned jasno - v minulém životě jsem musela být kočka. Ráda spím, no spíš dokážu prospat a prolenošit celý den, miluju vyhřívání na sluníčku a když už je potřeba, i nějaké to jídlo si seženu. Zbožňuju mazlení, ale tam si partnery vybírám, i to by měl být důkaz. Navíc se velice dobře cítím v teplém kožíšku, který jsem ochotna udržovat v čistotě. Má teorie utrpěla závažnou trhlinu ve chvíli, kdy jsem s hrůzou zjistila, že reinkarnace nevěří ve mě, neboť mám na kočičí srst vážnou alergii.