Ze života (nikoli mého)

Fox on de ran
na plný pecky
magič National
koukejte všecky!

Budete čumět
na hlavě mám úlet!
Džínska a plísňáky -
čert už vzal vaťáky
kanady maskáče
hlavu na holáče!

Doma jsem zas
pustil jsem vlas!
Budete čumět
čísnul jsem mullet,
nahodil páčo!
Co čumíš, káčo?
Kde vidíš vandráka?

Já jsem za drsňáka!
Za bony a chechtáky
džínsku a plísňáky
(na ty jsem hrdej!)
Jsem totiž tvrdej!

Nebudu na dvorku
Pouštět si Zagorku!
Jdu městem jak ten pán
Reprák hýr reprák tam
Smog on de vótr -
bacha, jde fotr!

Zahnu do uliček
vohulím magiče
kde jste vy krásky?
Jsem plný lásky!

Ta slečna na přepážce pošty byla obětavost sama.
-"Ještě počkejte, pane D., to další číslo tady někde musí být."
Pak se vrhla do hromady nedoručené pošty, balíčků Do druhých Vánoc a pohlednic s prapodivnými známkami.

Já jen rezignovaně stál, a na zemi štosoval prvních devadesát dopisů od Technické správy komunikací.

Vážený pane, pokuta za váš Saab zaparkovaný bez parkovací karty dne ...

-"A víte co, už dorazila dnešní pošta, podívám se, zda tam pro vás ještě není něco."

Já byl v klidu. Od jisté doby si totiž na poštu beru základní hygienické potřeby, zásobu jídla, vařič, stan, míč a příruční knihovničku

"Prosím, chceli by sme zrekonštrovať dvere."
"Och, skutočne? Tak sa na to pozrieme..No tie dvere..to snáď nemyslíte vážne!"
"Jak to?"
"Pôvodné dvere boli iné, pozrite si fotky."
"Tú fotku máte z roku 1960. Barák je prvorepublikový."
"A?"
"Tieto dvere tam dali komunisti, za prvej republiky sa vyrábali iné.."
"Máte fotku?"
"Z prvej rebupliky?"
"Nemáte..No tak tam dajte tieto dvere."

***
"Prosím, skontrolute mi tieto stavebné úpravy."
"Tak sa na to pozrieme.. no tá strecha, to nemyslíte vážne!"
"Jak to?"
"Nie je v súlade s charakterom štvrti!"
"Éé, v tejto štvrti má každý inú strechu.."
"Ale tá vaša vyčnieva!"

Narodil se malý chlapec s čistou elfí duší,
chyběl mu jen drobný detail - dvě špičaté uši.

Byl výjimečný, zcela jiný než ostatní děti,
tropili si z něho žerty: "Pozor, ufoun letí!"

"Vidíte ty plachťáky, co odstávaj mu od hlavy?"
S každým dalším hloupým žertem sílily v něm obavy.

Drásala ho krutá slova, v nichž splývaly uši,
až uvěřil, že je "ucho" s bezvýznamnou duší.

Zjevila se dobrá víla, dala uši opravit,
především však v jeho duši nastolila mír a klid.

Promítal si její slova, ukryt kdesi v tajné skrýši:
"poklad nosíš ve svém srdci, klíč i dveře k elfí říši."

Chlupatá i nechlupatá zvířátka musíš krmit skutečně každý den. A chlupy na podlaze po nich pečlivě uklidit.

Yvona je ženské jméno, ne označení nepříliš atraktivní dívky pubertálními výrostky.

Budeš se muset začít spoléhat pouze sám na sebe. Jsi teď svým pánem.

Íáček, medvídek Pú a Kryštůfek Robin - na imaginární kamarády jsi už příliš velký. Pamatuj, jednou o nich budeš vyprávět svým vlastním dětem.

Šupinky od kapra si schovávej. Udržuj všechny ty hezké rodinné tradice. Mají smysl.

Miluj vždy tak, jako by dnešní den měl být tím posledním.

I když ses rozhodl začít žít jinde a jinak, nepřestávám na tebe myslet.

„Uf, to je vedro,“ ovíval se novinami. Ne a ne usnout. Pot se marně snažil smýt lepkavý pocit. „Jdu se zchladit do rybníka,“ políbil manželku.

Guma mu s úpornou snahou rýsovala šrámy na spálená záda. „Jsem jako flagelant,“ znechuceně shodil plavky. Sucho vypilo dobře polovinu vody. Dlouho mu sahala sotva do půli stehen. Uprostřed pár temp. Lehl si na vodu. Uchvácen pozoroval hvězdy.

„Pojď z vody,“ říkal mu chlad.
Na cestě zpět najednou rybník pročesával obrovský reflektor. Šup! Hladina skryla jeho nahotu. Styděl se vstát, proto vkleče mířil ke břehu.

„Od čeho máš tak odřená kolena?“ nechápala ráno jeho žena.

KDO? CO? - ON a první pád.
Vykopávám: "Držkopád".

BEZ KOHO? Bez čumilů.
BEZ ČEHO? No bez stylu.

KOMU? ČEMU? - třetí pád,
mně a k zlosti akorát.

VIDÍM KOHO? - Idola!
CO? - jak stěží odolá.

Někomu, kdo ryje v zemi,
a ještě se tomu tlemí.

OSLOVUJI, VOLÁM: "Drahý?!"
Ale marné lásky snahy!

O KOM? O něm snilo se mi.
O ČEM? Ne o pádu k zemi!

S KÝM se setkám? S vlastní Můzou, líčím jí tu story,
S ČÍM se setkám? S nestoudností - řekne "jako sorry".

"Tohle nelze nepoužít", mžikne brvou na víčku,
fotoromán i trapasy - ať maj co žrát v Bravíčku.

Cannonball šplhal jako opička po příkrém svahu. Chtělo to odvahu, mrštnost, sílu a taky trochu šílenství, aby se malý Chan Kong-Sang dostal až nahoru a rovnou na dvorek svého domova.
Musel nahnat čas, jinak by jeho tajemství šlo do kopru. Nechtěl, aby se mamka dozvěděla, že utratil drobné na autobus za nudle!
Už už se sápal po okraji, když vtom ho někdo popadl - TÁTA!
Silná ruka ho vytáhla nahoru jako pytel zelí a hodila ho rovnou do kůlny, kde ho za trest zamknula.
Dělová koule tam tak smutně seděl a říkal si: příště se musím nejdřív rozhlédnout, než přelezu okraj.

„To bys neuhád,“ chechtal se Tonda.
„Asi ne,“ přiznal kamarád. „Vím, jak si na té káře zakládáš a vrátíš se z rybaření s nakřáplým nárazníkem.“
„Znáš Pepina? Toho, co je furt…“
„Na šrot nebo na rybách? Jo.“
„Jel jsem k němu na rybník- teda není jeho, ale sedí tam od nevidím do nevidím.“
„Když teda…“
„Zrovna nechlastá. Tak mi popisuje cestu a nakonec řekne: Až uvidíš SMRK, tak opatrně odboč a dál uvidíš. Tak čumím, zírám, cestou bambilión smrků a odbočka nikde. A pak mrk a…“
„Smrk?“
„Jo! Ta dědina se tak jmenuje! Na to opatrné zatočení jsem nějak zapomněl…“

,,Tak jak bylo v práci?" Zeptal se, zatímco vyjel na hlavní silnici a zamířil z města. Nadechla se. Neřekla mu, že se dnes chystá na kontrolu k doktorovi... Ale po chvíli se rozhodla na nic nečekat a sáhla do kabelky. ,,Něco ti ukážu." ,,Miláčku, já teď musím koukat na silnici..." ,,Ale no tak, jen se rychle mrkni. Je to jen černobílá fotka..." ,,Ukážeš mi to až u našich, ano?" ,,Já chci, abys to věděl jako první." Neodolal a stočil zrak.

Ten vysoký smrk tam stojí v zatáčce od nepaměti...

(93 slov. Co teď?)

Na poslední chvíli se mu úspěšně vyhnuli.