Odria

"Debile!"
"Tys vážně vyhodil pět set zlatejch ze společný kasy, za takovou kravinu?" rozvinula mou úvahu Jorcha.
"Co se vám nelíbí? Řekli jste ať koupím mapu, tady je," bránil se Fleuriot.
"Každej, kromě tebe, ty kokote, by pochopil, co sme mysleli! Potřebujem mapu tohohle kraje, nanejvejš celýho království, protože to tu nikdo z nás pořádně nezná. A ty, ty koupíš mapu, kurva, celý Odrie! Nač!? Potřebuješ snad doplavat na zasranej Xurh!?" ještě více to rozvedl Oktar.
Fleuriot fascinován rozložil mapu: "Ale podívejte přeci na ty překrásné iluminace."
"Ten zmrd si z nás dělá prdel?" nechápal Oktar.
"Příště obstarává mapu Jorcha."

Je to čtrnáct dní, mě to ale stále nedá spát.
Sedíme vzadu na voze hluchého formana.
"Jestli exnu, a vy mně přežijete - spalte mně, nechci aby ze mně nějakej nekroš vyrobil nemrtváka, moje krámy si rozdělte."
"Mně nevadí, jestli mí tělo bude někoho strašit. Z mejch pokladů mi slibte, že najdete nějakýho Aldrika z Kethiamallu, a dáte mu rovnou třetinu," zapřísahá nás Jorcha.
"S kecama kdo dřív zhasne jděte do prdele. Každopádně já hodlám žít věčně, tak nemusíte mít péči," nevím jestli vážně, hlásí Fleuriot.
"Tak to sis vybral blbý povolání," říkám najednou s Jorchou, "a blbou společnost," dodává sama.

Sedíme v hospodě, týden od Oktarovi smrti a pivo je nějak hořčí.
"Má cenu držet se pospolu? Každý sám máme lepší šanci ztratit se," propichuje bublinu ticha Jorcha.
"Každej sám nemáme co nabídnout, sotva máme na živobytí, přišli jsme o spoustu vybavení, spolu se z toho vyhrabeme snáz," kontruje Fleuriot.
"Musíme daleko, někam, kde nás nikdo nezná. Tam to ale nebudeme znát ani my. Alespoň sobě navzájem budeme moci věřit než se uchytíme."
"A můžeme? Před týdnem bych za Ježka dala ruku do ohně, skoro jsem to doslova udělala!"
"To, že nás Ježek napálil, neznamená, že jsme všichni, kurva, podrazáci!"

Ježkovo tělo padá k zemi. Za ním v pokleku Jorcha svírá jílec šavle, slzy jí kanou z očí. Mlčí.
Proč nic neřekneš? Já stále nemůžu, kouzlo mě svírá nadále.
Ani Fleuriot se nehýbe.
Ohlušující ticho drásá ušní bubínky.
Tlukot tří srdcí.
Trvá to nekonečně dlouho, než se můžu pohnout.
Cloumám Oktarem: "Můžem ho ještě zachránit?" podvědomě ale znám odpověď.
Fleuriot šeptá: "I za předpokladu, že bysme měli čím zaplatit, a dokázali se do dne nějak dostat do civilizace, kde nás nechtějí na potkání zabít, s rituálním obětováním se beztak nic nenadělá."
Pohřbíme Oktara.
Ježkovu mrtvolu necháme na pospas divoké zvěři.

Nevím co je horší, jestli bezmocně pozorovat vraždu kamaráda, anebo vědomí, že jsem na řadě.
Ježek otírá dýku, otáčí se ke mne: "Mňál sis udělat pohodlí, sunďát si tu zbroj. Teď se budu mušít zdržet, šundat ti ten kyrys a nákrčníček."
Pár minut navíc, myslím na různé způsoby seků a bodů, kterými bych rád toho zmetka zprovodil z žití, zatímco se nepohnu ani o píď.
Už se nade mnou sklání s dýkou, když cukne a z hrudi mu vykvete čepel šavle, a jako kohoutí hnát se mu zapíchne do huby.
Mumlá: "No nič, uvidíme še v pavučině za světem."
Zcepení.

Chci mu skočit do úsměvu, ale nemůžu se ani pohnout. Cítím, jako by mne oblepila lepkavá, studící pavučina, ale je to jen v hlavě a zřejmě to potkalo i ostatní, protože taky jen tak seděj ani se nehnou, ale fyzicky na nich není nic vidět.
Ježek si nás prohlíží: "Tak s kerým začít, to ješť otážka?"
Otázka, na kterou mu nikdo neodpovídá.
"Je to jédno, štejně dojde na všický," přistupuje s odporně zdobenou dýkou k Oktarovi, "šmiknu hezky tepničku, jak mlaďoučků kočičku, potom píchnu maličko, těpající srrdičkó."
Jímá mne hrůza, v duchu nadávám Fleuriotovi - Dělej mamtáku! Kouzla jsou tvoje práce!

"Tamta lochna ve škále, to je onó," ukazuje Ježek na nenápadnou trhlinu.
Vlezeme se tam jen tak tak.
"Tady si nás sotva někdo všimne, můžem tu nabrat síli, i přespat," zhodnotí Jorcha.
"Já nevím, pořád nejsme v bezpečí..." kaboní se Oktar.
"Jdou po nás, v lese jsou asi hlídky. Dělali jsme maximum pro zmatení stop, já každopádně dál nemůžu," sípe Fleuriot.
"Klídně i fajrák si rozžněte. Tady fukejř táhne kůř nahorů skálou,"ukazuje Ježek a sune se dál do tmy, kde nahmatává nenápadnou páčku, která otevírá tajnou schránku.
"Nějakej gáblík tam nemáš?"
"Nebudeté potřebovat kamarádí," Ježek si nasazuje Arachnixový amulet.