Odria

"Řekni slovo, " vyhrkl Fleuriot.
"Kunda."
"Nějaký nevulgární."
"Nevulvární? Co to je?"
"To je jedno, jiný slovo - bez sexuálního obsahu."
"Brabifexloud."
"A to je co?"
"Slovo, teď jsem si ho vymyslel."
"Oi, že jsem se nezeptal radši Jorchy. Chci obyčejný nenápadný slovo, jako domluvený heslo - něco, co když řekneš, tak se po tobě neotočí každej v doslechu!"
"Žes to neřek hned. Třeba husa."
"To by šlo. Rozejdeme se po Bazranu, každej omrkne co má určeno a zařídí co jsme si domluvili. Máme málo času, takže když bude potřeba něco vyřídit ostatním, něco nenadálýho, můžem použít poslíčky, který se prokážou heslem: husa."

"Kolik máme času?"
Jorcha se rozhlédla, jakoby hledala pomoc: "Necelý týden, ale cesta je nejmíň na čtyři dny."
"Vyrazíme hned a cestou můžeme vymýšlet plán," začal se sbírat Oktar.
"Fleuriot bude pěkně nasranej..."

"Tentokrát nepůjdeme žádnou zkratkou."
"Jestli budete prudit, já na to seru, " vyprskl Oktar, "zachraňujte si Ježka sami. Konečně, jestli to bude moc horký, já za něj kejhák nasazovat nebudu."
"Já tedy taky ne," přitakal Fleuriot.
"Poserové... Zasraný poserové, a co ty?" vykulila na mne Jorcha..
Nevím co říct, tak mlčím a zírám jí na kozy pod propocenou košilkou.
"Pche!"
Strčí do mě až jsem odletěl do pangejtu...

Naše prostředky se krátí. Nějaká solidně placená práce by se nám hodila. Každý vyráží očíhnout příležitosti.
"Tak jak? Já nic moc."
"Já taky nic, ale Fleuriot má zajímavou nabídku od jednoho theurga, zjišťuje podrobnosti," přisedá si Oktar.
Přibíhá Jorcha: "Pamatujete na Thorstana?"
"Myslíš Ježka? Jak bysme mohli zapomenout? Vždyť to s náma rok táhnul. Ty jeho dryjáky nás párkrát dostali z nejhoršího."
"Má velkej problém. V Bazranu ho chtěj upálit."
"Co to je za blbost? Za co?" rozčílil se Oktar.
"Prej že je arachnixák."
"To je směšný, vždyť se pavouků skoro štítil!"
"Nechme stranou, otázka je: Co s tím uděláme?"

"Musíme vylézt na břeh tady," křičí Jorcha.
"Jak? Je to příliš vysoko, po téhle mazlavé hlíně ani ty nevyšplháš. Někde dál třeba bude padlý strom, po kterém by šlo vyšplhat."
"Čím dříve budem z vody, tím lépe. Fleuriot má zlomenou ruku a kdo ví co ještě, jinak by nás už přenesl kouzlem."
"Co chceš tedy dělat?"
"Zapřeš se co nejpevnějc, Oktar se ti postaví na ramena. Já pak vylezu na něj a z jeho ramen už nějak doskočím na břeh. Tam uvážu lano a postupně se všichni vytáhnem."
"Tak jo, a Oktar ponese Fleuriota na zádech, za tu kreténskou zkratku."

Jdeme do většího města, protože tam, kde jsme byli, žádná zajímavá práce není.
Cesta, co je jindy docela slušná, je díky týdennímu lijavci, jedno rozbředlé bahniště.
Okrar navrhl, že to vezmeme zkratkou přes les, vždyť se přeci v přírodě vyzná.
Nu což, houštinami to sice nejde zrovna pohodlně, ale postupujeme.
Najednou před námi řeka. Normálně nevýznamná stružka, co přebrodíš, ani si kalhoty vyhrnovat nemusíš.
Teď běsnící proud.
Říká se, že tichá voda břehy mele. Tak bouřící voda taky, a o dost rychlejc.
V rozvodněné řece je jedno jestli umíš plavat.
Snažíme se navzájem držet. Hlavně nikdo moc dlouho pod hladinou.

Příčina a následek.
Když udělám A, následuje B, alespoň tak nám to Fleuriot učeně vysvětloval.
Třeba když piju pivo - musím jít chcát. Jenže ouha! Jen do chvíle, než někoho napadne vsadit se, kdo déle vydrží chlastat a nechcat.
Bezva sranda, než to začne bejt vážný, a každej má na krajíčku.
Takže když Fleuriot seznal, že poctivě nevyhraje - podváděl.
Iluzí třesku vylekal Oktara, který se pochcal.
Jelikož ho to nasralo, chtěl kouzelnickýmu rozbít držku.
Jakmile se v hospodě začnou dva prát - za chvíli se pere celá hospoda.
Když se pere hospoda - přijdou drábové.
A následek je, že teď sedíme v šatlavě...

Přiložím.
"Jorcho, pověz cos komu provedla!"
"Rodinu vždycky sralo, že se na zlatnickou dcerku tahám s póvlem a dělám si co chci. Nejvíc mně dusila matka. Měla náhrdelník, snad po pra-pra-pra-bábě, kterej sem si nikdy nesměla půjčit, ani se jej dotkonout. Ten jsem jí ukradla, a prodala za pár šupů nějakýmu cizákovi projíždějícímu - jen aby ho nikdy nedostala zpátky!" tep se jí zrychlil.
"A naopak dobrýho?"
"Dělala jsem pro gildu. Akce se posrala, viděli nás. Šéf rozhod zabít svědky. Byl tam i tříletej hošík. Zdrhla jsem s ním do sirotčince v sousední provincii. Proto mám tohle," ukazuje jizvu na boku.

Štítem odrážím ránu mečem, z poza něj se vymrští můj scimitar a odsekávám ruku meč držící.
Protivník kouká na pahýl, ze kterého stříká krev - ne dlouho, po dalším seku mi jeho hlava přistála na botě.
Oktarův šíp letí vstříc zdviženému hledí, provrtává loupežníka pod okem, skrz mozek a zadní stěnu lebky, aby zastavil o helmu zevnitř.
Fleuriotův stormlight zasahuje protivníka vprostřed žaludku, jeho energie jej doslova roztrhne. Roztrhané vnitřnosti létají po okolí.
Ledviny - podpaží - krk - otevřená pusa, tak se blýsknou čepele Joršiných dýk, zahubí nepřítele, který do poslední chvíle netušil, že je ohrožen.
"Nedomluvili jsme se, že potřebujem jednoho zajatce?"