Marťan

Samozřejmě, že mě doktoři varovali. Dostal jsem seznam, delší než účtenka k misi na Mars, co bych měl a neměl jíst a kdy mám přidávat další věci, a tím jsem se hodlal řídit. Věděl jsem dobře, co se střevní mikroflórou provede dlouhodobá celobramborová dieta.

V nemocnici to bylo jednoduché. Tam jsem jedl béžovou hmotu chuti a konzistence lepidla na tapety.

Jenže hned naproti stál stánek s tacos a zrovna ten den, co jsem šel domů, foukal vítr směrem od něj. A veškeré předsevzetí o tom, jak to budu brát pomalu, vzalo za své.

Říkejte mi Elvis, protože umřu na záchodě.

Test! Jasně, nikdo mě neslyší, vím. Ale když už tu sondu mám… (.)(.)Kozy!

Co to sakra…?

Panebože. Slyšíte mě? Kdo jste? A kde?

Cože? Ty umíš anglicky?

Haha. Jak jste zprovoznili komunikaci?

To je zas nějaká bouda, že jo? Seš slizka. Nebo psiréna.

Cože? Jsem člověk! Kterýmu docházej brambory a brzo natáhne brka!

Bože. Neměl jsem to kari zapíjet pálenkou z ozářený haše. Halucinuju. Aspoň, že nepilotuju.

Co? Máte vesmírnou loď? Jak? A doletíte pro mě včas?

Ale kdo seš?

*#><*><#*#<>*<#>

A kurva. No… Loď máme. Rádi bysme helfli, fakt. Akorát to vo malej fous nestihnem. Zhruba vo tři miliony let.

SOL 523
Prachová bouře sílí. Baterie se nechtějí nabít ani do půlky. Nechci mít moc poraženeckej tón, ale jestli to takhle půjde dál… je po mně.
Snažím se o tom moc nepřemejšlet, jenže to je ten problém. Nemám na práci vůbec nic jinýho. Jen přemejšelní. Sakra!
Klid. Jen klid. Nějak to vymyslím. Jako vždycky. Jsem Mark Watney, hustodémonsky krutopřísnej botanik. Inženýr. Definicí uznanej kolonizátor. Vesmírnej pirát – taky uznanej definicí. A navíc bezkonkurenční kanec a svůdník, největší v historii lidstva. Nekecám. Jak to?
Je to jednoduchý jako facka:
Na celý planetě není jediná ženská, kterou jsem nedostal do postele. Ani jediná!

SOL 542:
Nejsem tu sám. Vím to. Myslel jsem si, že je to hra stínů, ale to bylo před tím, než jsem se vzbudil uprostřed noci a spatřil ho ležet na Martinezově posteli. Měl jsem s tím něco udělat? Reagovat víc, než se jen otočit na druhý bok a usnout? Možná. Ale začíná mi to být všechno jedno.

SOL 559:
Je fajn vědět že ať si kde jsi, vždycky máš za ramenem někoho, kdo s tebou půjde v tichosti každý krok. Ať si NASA říká o přeludech co chce.

DEN 10985:
MARK WATTNEY?
"Já to věděl! Naserte si doktorko Chan!"

Vím, že jsem na muziku komandérky Lewis až do teď nadával, ale to bylo předtím, než jsem objevil... toto! Možná už mi začíná hrabat, ale tohle je prostě veledílo. Text už znám nazpaměť, dokonce jsem si začal vytvářet vlastní verzi. Zatím mám jen půl první sloky, ale mám opravdu spoustu času pracovat na zbytku. Zní to takhle:

Na-ná-na-na-na-ná, na-ná-na-na-na-ná, na-na-na-na-ná, na-na-ná-na-na-na-ná, most taters looked at him with terror and with fear, but to Martian chicks, he was such a lovely dear.
Říkám vám, už teď je to na vrcholu disco žebříčků pro celý Mars. A skvěle se na to tančí.

SOL DEN 107:

První den na pevné stravě bez diety! Sbohem dětská kašičko, pá a šáteček a už se nikdy nevracej!
Tým osobních šéfkuchařů (banda doktorů, výživových poradců, a chronicky flegmatický kuchař André) mi dokonce dovolil si vybrat mé první pořádné jídlo. Samozřejmě jsem si řekl o správný americký burger. Když ho ale přinesli, nastal menší... problém. Byl bez přílohy – na talíři nebyla jediná hranolka.

Když jsem je na tuto chybu upozornil, bylo mi řečeno že v rámci mého zotavovacího plánu bylo psychology doporučeno vyřadit mi z diety brambory a jakékoliv výrobky z nich.

...

Nejsem pyšný na hysterák který následoval.

Jestli se na tohle kouká můj budoucí terapeut:
Nemyslím to vážně. Jsem v přiměřeně dobré náladě, jedná se pouze o myšlenkové cvičení.
Fajn.
Začal jsem přemýšlet, co budou moje poslední slova. Nemyslím poslední před odletem. Tam plánuju něco ve stylu Vyhrál jsem, ty hnusná hromado prachu, následované hysterickým smíchem.
Poslední slova, jestli tu zůstanu.
Nepočítám, že to bude něco důstojného. Na to je potřeba čas, a někdo, kdo vaše předsmrtné chrčení přeloží do slov.
Spíš to bude Měl jsem těch brambor vysadit víc. Nebo Tohle už asi nerozchodím. Nebo Do hajzlu!
A úplně nejspíš
Tu přechodovou komoru jsem určitě zavřel.

SOL 122

Tak jo. Žiju. Přežil jsem výbuch Habu. Přežil jsem taky písečnou bouři, probodnutí anténou, výbuch hydrazinu, rozbitej skafandr i příšerný disco kapitánky Lewisové.
Nepřežily ovšem moje brambory, bez kterejch co? Nepřežiju já.
Jsem v hajzlu. Absolutně v hajzlu. Mám hlad, všechno bolí a člověka jsem neviděl už 116 dní. Marsovskejch dní. Začíná mi z toho hrabat. Fest.
V roveru zbyla poslední flashka. Martinezova, takže ne disco. Snad mě povzbudí, abych chvíli nemyslel na tu podělanou samotu… Martinezi, spoléhám na tebe!

All by myself, don't wanna live
Don't wanna be all by myself anymoooore!

No to si děláš prdel.

SOL 505
Potravinové balíčky na tři sta dní. Proteiny. Spousta vitamínů. Vlastnoručně vypěstované marsovské brambory. Nebylo to zrovna rozmanité, ale s tím se ve vesmíru počítá. Málem první otázka ve vstupním dotazníku cílí na zdravou výživu. Měli by se začít zajímat o názor na oranžovou barvu. Nesnáším ji.
*
[09:38] MAV: Posíláte mě do vesmíru v kabrioletu s plátěnou střechou.
[09:40] MAV: Počkat. Místní strava není nic moc. Určitě jsem zhubnul. Započítali jste to? Klidně ještě kilo vypotím, chci střechu!
[09:54] HOUSTON: Změnu vaší váhy propočítal expertní tým lékařů a nutričních terapeutů s přesností na třetinu kilogramu. Užijte si jízdu kabrioletem.

Sol 97
Celý den jsem strávil přemýšlením. Poslední dobou je to moje druhá nejoblíbenější činnost hned po „snažit se neumřít“. (Třetí místo si zatím drží „sepisování tisíce způsobů přípravy brambor, když jediné, co máte, je horká voda“.)
Jdu si hrát na chemika.

Sol 98
Zavzpomínal jsem na léta dospívání a vydestiloval si alkohol z brambor. Je mi skvěle!

Sol 99
Ok, byla to volovina.
Neměl jsem psát do lodního deníku úplně namol. Doteď nechápu, jakým překlepem se mi podařilo vytvořit periferní bicáček.
A taky jsem se neměl zkoušet vrátit na Zem pěšky. Mars totiž obzvlášť rád likviduje lidi bez skafandrů.