DMD č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt

Procitnutí elfové vypadali jako dospělí, ale chovali se spíš jako děti. Objevovali svět kolem, přičemž nebyl větší než na dohled od jezera Cuiviénen, poznávali hvězdy a vymýšleli pro ně jména. Při své touze poznávat vše nové, se stali snadnou kořistí. Teprve poté začali být ostražití a velmi nedůvěřiví.
Oromë se knim snažil mnohokrát přiblížit, ale prchali před ním, skrývali se mezi stromy a v neposlední řadě mu ukázali, že už se naučili vyrobit si luky a oštěpy.
Nakonec se ukázal jako nejlepší prostředník jeho bílý kůň Nahar, se kterým si rozuměli víc než jemu. Snad jako by mluvil jejich řečí.

Vracel se z pole. Unavený, otrávený. Slunce pražilo a před branami se tísnil zástup lidu. Pokoušel se mu vyhnout, ale dav jej strhl. Náhle ho uchopilo několik rukou a shodilo doprostřed mezi odsouzence. Nějaký Říman něco řval, nerozuměl mu. Když mu nandali na ramena těžký dřevěný kříž, začal prudce nadávat. Proč má on, poctivý člověk, pomáhat nějakému zločinci?! Jen biči nad hlavou se podvolil. Když muž před ním klopýtl, prudce zaklel, jak celá tíha kříže zůstala na jeho ramenou. Pak poprvé pohlédl odsouzenému do očí. A náhle cítil, že tento den je nesmírně důležitý. Důležitý pro lidstvo. A pro něj.

První návštěva. Ruku svírala v pěst, ale opatrně, aby se tenká oplatka nezlomila.
Když konečně uviděla jeho unavenou tvář, po tváři jí přeběhl úsměv.
Natáhl se přes stůl a její ruce spočinuly v jeho. Na chvíli ztuhl, ale rychle pochopil.
"Ahoj, miláčku," řekl: "jak je doma?"
Zatímco mluvila, sklonil se, aby si zavázal tkaničku. Nepřerušila se ani na vteřinu, pátravé oči udržela na sobě. A vyprávěla dál, dokud se mu hostie rozpouštěla v ústech.
Přišlo jí to náhle k smíchu.
Do vězení vešel nepozorovaně před zraky mnohých Bůh a kde je moc těch, kdo zabíjí tělo, ale duši zabít nemohou?

"Naše senzory ukazují, že galaxie Andromeda je neobydlená, ale je možné, že situace se do té doby změní. Iniciativa proto vypracovala protokol pro první kontakt s případnými mimozemskými rasami, na které můžeme narazit. Dokáže mi někdo říct, co je prioritou?"
"Začít s nimi komunikovat a ujistit je o našich mírumilovných úmyslech."
"Správně. Ačkoliv budete vybaveni zbraněmi, můžete je použít proti inteligentním rasám pouze v okamžiku, kdy jste vy či vaše posádka v ohrožení života. Dokáže mi někdo říct, co je další prioritou, pokud se nám podaří navázat kontakt? Slečno Ryderová?"
"Uh... Zjistit, jestli jsou s námi sexuálně kompatibilní?"
"Slečno Ryderová..."

Pět lidí se sešlo u adresy získané Fabiánem. Klasický anonymní dům v městské zástavbě.
Čekali okolo vchodu připravení zlikvidovat svůj cíl. Antonína Dolohova, pravou ruku Volldiemartera.
Pak z domu vyšli tři lidé. Dolohov uprostřed. A okamžitě poznal léčku.
"Kontakt!" rozlehlo se ulicí a teroristé vytáhli zbraně.
Členové řádu na nic nečekali a na ulici začala přestřelka.
Fabián a Gideon se kryli za autem přímo proti vchodu, Sirius pálil z beretty zpoza lampy.
Remus a Frank je podporovali zpoza telefonní budky.
Během dvou minut na ulici leželi dva mrví a Dolohov mizel za rohem, Sirius a Prewettovi mu byli v patách.

S Máňou se točil celý svět. Smála se tak nahlas, až jí vyhrkly slzy do očí. Nohy se jí pletly a v břiše cítila mravenčení. Všechno, co ostatní říkali, bylo najednou zábavnější, pravdivější a zajímavější. I to, co ona sama říkala, najednou dávalo mnohem větší smysl. Hlavou jí vířily tisíce myšlenek najednou. Ani je nemusela vyřknout, stačilo je mít a konejšit si je. Konečně na ni přišla zase řada. Naráz dopila krabici a konejšivé teplo se jí rozlilo v břiše, korunované blaženým úsměvem. Mánino první setkání s alkoholem byla láska na první pohled. A předznamenalo její jediný fungující celoživotní vztah.

První kontakt - porodnice - do plic vzduch se dere,
většinu ten čerstvý kyslík evidentně žere.
První kroky jsou kontaktem tvých chodidel se zemí,
prošlapáváš novou cestu, hájíš svoje území.
První kontakt - seznámení s zemí tvého původu,
první kontakt - elektrický - zapojil jsi v obvodu.
První kontakt s kamarády a nesmělé lásky,
první kontakt v telefonu - předmět tvojí sázky.
Seznámíš ji s nadpozemským světem bílé vločky,
ihned poté, co našetříš na kontaktní čočky.
Splynutí dvou těl i duší, pečeť tvojí sázky,
smutný kontakt se stářím když najdeš první vrásky.
Všechna tahle poprvé se dají přežít v míru,
mít potřebný optimismus nebo aspoň víru.

První kontakt - porodnice - do plic vzduch se dere,
hrdinu ten čerstvý kyslík evidentně žere.
A to přitom při porodu vše proběhlo hladce,
narodil se v stejnou dobu, jenom jiné matce.
Ona měla pohled šelmy, potkali se ve školce,
nenechal ji vůbec jezdit na růžové tříkolce.
První kontakt kamarádský na základce přišel.
Kdy pochopil co k ní cítí? Když ze střední vyšel?
První rande - políbení, nevnímal ji jako dřív,
k happyendu už se chýlí přeslazený liebesbriev.
První kontakt intimní - až o svatební noci?
staromilské, říkali jim, jste opravdu cvoci.
První a poslední rozprava o ho*nu,
už nikdy nechci číst červenou knihovnu.

„Co se dělo s diadémem později? Kde může být teď?“ zeptala se Minerva Kingsleyho.
Byl to ale Severus, kdo jí odpověděl.
„Jako první bych hledal v Bradavicích.“
„Proč tam?“ divila se Tonksová.
„Dával horcruxy na místa, která pro něj byla významná, nebo lidem, kterým v rámci své paranoii věřil. V Bradavicích se poprvé setkal s magií, dlouho je považoval za svůj domov.“
Většina členů Řádu se tvářila pochybovačně, Hermiona ale přikývla.
„Harry to měl podobně. Byl taky sirotek vyrůstající mezi mudly a Bradavice jsou pro něj hodně důležité.“
„Taky jsou poměrně rozsáhlé,“ podotkl Lucius. „Takže bychom měli začít pátrat, že?“

Meč pro ni byl vždy jen nástrojem. Vystřídala jich za svůj život několik, lišily se délkou, váhou, způsobem zpracování. Na každý si chvíli zvykala, aby jí poté dobře sloužil.
Tento byl jiný. Jakmile ho uchopila, poznala rozdíl, který byl opravdu téměř hmatatelný. Meč z valyrijské oceli. Dokonalý.
Možná byly ty odlišné pocity umocněny i mužem, který jí ho předával.
„Věřím, že ho využiješ lépe než já,“ řekl Jaime a smutně se zahleděl na pahýl své pravé ruky.
„Budu ho nosit se ctí,“ přikývla.
„Takový meč by měl mít jméno,“ podotkl.
„Přísežník,“ odpověděla a snad poprvé mu otevřeně pohlédla do očí.