DMD č. 23. pro 23. 4. 2017. Téma: Bludný kruh

"Co to je?"
Harry nadzvedl knihu, aby Simon viděl na obálku.
"Nedej se? Co tě vedlo k tomu, přečíst si knížku o mně?"
"Očekávání protihodnoty," ušklíbl se. "Třeba tě to donutí přečíst Kámen mudrců. A to ti třeba změní názor."
Simon si odfrkl. "Překvapuje mě, že vůbec umíš číst."
"Nech toho, taky můžu tu knížku roztrhat, a to nechceš."
"Pff! Ale nečekej, že se jen kvůli tomu začtu do tebe."
"Fajn, příští hádka bude tvojí vinou."
"Tak nic," vzdychla Hermiona.
Penny si unaveně stiskla kořen nosu. "A já už doufala, že to ty jejich hádky vyřeší. Tohle snad nikdy neskončí!"

Vypravěč vešel do místnosti. Posadil se na proti chlapci, který zamyšleně listoval kronikou.
"Něco se ti nezdá?" zeptal se.
"Je to celé pomíchané. První zápis je o nějakých Měšťanských domech, ale ty budou stát až od sedmnáctého století. Pak je tu založení něčeho, co se jmenuje hutě. Poté zmínka o husitských vojácích," odpověděl chlapec.
Vypravěč zpozorněl.
Chlapci se nevědomky podařilo zjistit, proč se prolínají časové osy.
Ano, to by dávalo smysl, pomyslel si Vypravěč.
"Ten zápis patří sem. Tohle má být tady," šeptal chlapec a vracel listy do správného pořadí. Netušil, že právě vpustil do města křesťany ze sousedního města.

Hope se zajíkla.
"Ehm... Moc ráda vás poznávám, strašně mě těší, je mi nekonečnou úctou..." Počkat, tohle bylo špatně! "Totiž, je mi ctí, potěšením... Veškerá úcta vám, pane Avatar, já jen-"
Kdyby ji Aang nezarazil, asi by se v tomhle bludném kruhu motala ještě dlouho. "Taky tě rád poznávám. Jak se jmenuješ?"
"Hope, pane..."
"Hope? Znal jsem jednu Hope. Roztomilá holčička."
"To - to jsem asi já, pane."
"Ty? Páni, tolik jsi vyrostla! Vážně už je to tak dlouho? Kolik ti je?"
"Dvanáct..."
"Vážně? Vyrostla jsi do krásy."
Zrudla. "Díky..."
Hluboký nádech. "Chtěla jsem vám poděkovat, pane Avatar. Za svůj život."