DMD č. 23. pro 23. 4. 2017. Téma: Bludný kruh

Milý Tasemníku!
Tvůj pacient se pohybuje v kruhu: od poklesku k lítosti, k prosbě a odpuštění, k dalšímu pádu. Tento cyklus je nebezpečný jen zdánlivě. Radím ti, abys ho podporoval. Stačí drobné změny: ať se svou vinou zaobírá natolik, až ji pro uklidnění začne srovnávat s hříchy bližních. Ať lítost vystřídá pocit marnosti a lhostejnost. Ať úlevný pocit očištění vede k pýše a aroganci k těm, kteří klopýtají. Ať ho opakování poklesků ubíjí; pak bude náš.
Nepřítel totiž chce, aby se jeho děti pohybovaly po spirále; aby stále méně hleděly na sebe a více na Jeho milosrdenství. Takoví nám unikají.

Chaloupky vy milé, co z vás asi bude,
až se vystěhujem, kdopak se vás ujme ?
Máme se stěhovat, nemáme však kam,
kam nás osud zavede, ví jen Pán Bůh sám.
---z veršů kolujících mezi obyvateli Kolvína---
Kročeje poutníků vázly. Zastavovaly se a obracely zpět. V horkém letní odpoledni bloudili poutníci po lukách jako ovce, které zapomněly na svého pastýře. Modlili se, ale pastýř nepřicházel. Nikdy totiž od nich neodešel.
Přízraky zbořených chalup vábily jejich zrak. Kobylky hrály svou píseň do uší. Ptáci zapomínali zpívat. Usínali. Vánek rozechvíval listí osik. Točilo se v bludných kruzích jako ti, kdo nechtěli odsud odejít.

„Koupils pořádné maso?“
„Jasně, mami, hovězí roštěnec.“
„Hmm. A dovnitř jsi dal vajíčka natvrdo?“
„Samozřejmě: vejce natvrdo, slaninu, páreček, okurku. Plnotučnou hořčici, cibulku. V tom jsem chybu neudělal. Přesto ani tentokrát nechutnají, jak by měly,“ dodává Gusta nešťastně.
„A převazuješ je provázkem? Někdo jenom spíchne párátkem, ale to, myslím, není ono,“ snaží se maminka přijít na jádro problému. „Tak víš co, udělej je v sobotu, přijdeme s tatínkem na oběd,“ zakončuje telefonát.
„Gusti, jsou výborné,“ chválí ještě s plnou pusou.
Gustav zklamaně vzdychne. „Dobré jsou. Jenže je prostě nedokážu uvařit takové, jako děláš ty. Od tebe mi chutnají nejvíc. Bezkonkurenčně.“

"Dobré ráno, dcero!"
"Co je na něm dobrýho?!"
"Dobré ráno, dcero!"
"Nech mě spát, matko!"
"Dobré ráno, dcero!"
"Dobré ráno, maminko."
"Podej mi prosím sůl, dcerunko."
"Proč já?!"
"Podej mi prosím sůl, dcerunko."
"Podej si ji sám..."
"Podej mi prosím sůl, dcerunko."
"Ano, tati, tady je."
Rodiče nepropustili z časové smyčky, dokud se nevymanila z bludného kruhu.
Poslání? Nevztáhněme ruku na dítě, trpělivě mu domlouvejme?
"Rexíku, pejsánku, vem si, ochutnej! No tak ham, nebo se budu zlobit! Co sebou škubeš? Mamíí, tatíí, pojďte sem, asi jsem udělala chybu, vraťte prosím čas, ten jed na krysy opravdu funguje!"
Chybička se vloudila.

1. Si na prechádzke.
2. Je letný, sparný deň.
3. Usínaš pod dubom.
4. Snívaš sen.
5. Bol raz jeden žabiak.
6. Ten žabiak mal svoje jazero.
7. Bolo plné hmyzu.
8. Bolo mu tam veľmi dobre.
9. Ale trochu smutno.
10. Žabiak zatúžil po svojej žabke.
11. Vybral sa ju hľadať.
12. Cestoval mnoho dní.
13. Raz ho takmer prešlo auto.
14. Ale nakoniec svoju žabku našiel.
15. Žabiak sa jej páčil.
16. Skočili spolu do jazierka.
17. Žabka nakládla kopu vajíčok.
18. Pár sa odsťahoval do iného kraja.
19. Prežila len jedna žubrienka.
20. Pokračuj na čísle 5.

Oheň mezi nimi vesele praská, slunce za mraky se kloní k západu a jako těžká deka mezi nimi leží mlčení.
Česťa má spoustu otázek, které by se ještě před několika měsíci nerozpakoval položit. Karl má spoustu odpovědí, jež by před posledním dobrodružstvím nezatajoval. Mlčí oba.
Česťa proto, že náhle, po tolika letech, neví, jesti může Karlovi věřit. Karl proto, že nechce Česťu vyděsit. A proto, že nechce některé věci říct. Když je vysloví, potvrdí je. Stanou se pravdou. Dokud je neřekne, dokud je nevloží do slov, nebudou mít sílu ublížit. Ani Česťovi, ani jemu.
Oba dva mlčí. Oba dva vědí.

Mohly za to předsudky. Mému muži velmi přitížilo, že je příslušníkem etnické menšiny. Neudělal nic špatného. Pouze spolucestující v prostředku veřejné dopravy vyzýval, aby se připojili k jeho performanci. Pravda, činil tak španělsky a za použití střelné zbraně. Přivolaný strážník jej s nadávkou "Ty zasranej dráteníku!" násilím vyvlekl a nechal umístit v cele předběžného zadržení. Tato bohužel nesplňovala bezpečnostní standardy. Došlo ke statické poruše, která způsobila zhroucení budovy. Při této události můj muž utrpěl vážná zranění, kterým záhy podlehl. Znechucena arogancí úřadů a policejní brutalitou rozhodla jsem se vydat svědectví a popsala celou událost na zdi policejního úřadu následujícími slovy:

Utíkal noční ulicí a pevně svíral svou kořist. Nedaleko za ním dupal, funěl a skučel jakýsi tlustý policajt ve zbroji zdobené motivem vyrýsovaných svalů. Takové blbečky u nich doma neměli.
Zahnul doleva.
V Al Kali byly uličky zrovna tak křivolaké, ale strážníci byli chytřejší.
Zahnul doleva, uviděl toho velkého zrzavého policajta, a rychle zahnul ještě jednou doleva.
A on, on byl nejrychlejší ze všech běžců v Klači.
Zahnul doprava a pak se otočil zpět, aby zmátl stopy.
Byl ve městě teprv chvíli, a už si nakradl dost na to, aby...
Na tváři ucítil dlažbu.
"Vítej v Ankh-Morporku," řekl tlustý policajt.

V Zapovězeném lese se skrýval bájný Bludný kruh.
Když jste k němu zavítali, hrozilo vám, že se ztratíte. Pokud jste ale měli štěstí, zjevilo se vám vaše největší přání.
Ginny netrpělivě podupávala, od úst se jí vznášela pára, mráz zalézal hluboko pod kůži.
O pár (desítek) minut později se konečně začalo cosi dít. Uprostřed kruhu se zformoval stříbřitý obrazec. Ginny se k němu dychtivě přiblížila.
A zjistila, že se dívá na sebe samotnou, jak vraždí svoje bratry.
“No to je novinka!” prskala celou cestu zpátky do hradu. “Kdo by si jen pomyslel, že holka se šesti bráchama chce být jedináček!”

Severus se hluboce uklonil před Voldemortem.
„Můj pane, je mi ctí vám sloužit.“
V ředitelně vytáhl z hlavy krvavou vzpomínku a ukázal ji Brumbálovi.
Voldemort.
Brumbál.
Voldemort.
Brumbál.
Bolest, smrt, beznaděj…
„Tatí, tatí, slíbils, že dneska půjdem na Příčnou!“
Se škubnutím a hlubokou úlevou se probudil. Protřel si oči a ze zásady zavrčel.
„A ty jsi slíbila, že do naší ložnice chodit nebudeš.“
Když uviděl, jak Megan zmrzle přešlapuje na kamenné podlaze, poodhrnul peřinu mezi sebou a Hermionou.
„Tak šup a spi ještě. Do rána je daleko.“
Objal svou dceru i svou ženu a znovu usnul. Noční můra se nevrátila.