Conan

Zahalené kněžky se obrátily k Evě.
"Gratuluju!"
"Takové štěstí!"
"Rozřezána posvátným krystalem, závidím ti!"
Eva přikyvovala. Mlčky vykročila k oltáři, kde zářil vražedný krystal.
"Zpívej" připomenula obětnice.
Eva zaskřehotala.
"Co? Svlékni se!"
"Eva" uposlechla a kněžky spatřily svalnatou siluetu Conanovu. Popadnuv krystal, skočil do výklenku za oltářem. Kněžky vyrazily za ním, tu se však otevřel tajný východ.
"Tudy!"
Barbar popadl Evu do náruče a unikal běsnícímu davu. Před chrámem vyskočil na koně, svíraje svou kořist.
"Miluji tě!" vzdychla Eva a přivinula své pružné tělo ke Conanovi.
Ten ji toliko políbil, protože tento časopis dobrodružných příběhů je vhodný i pro děti.

Na planině proti sobě stáli dva muži, v bederních rouškách podobní jeden druhému ale přesto rozdílní. Zatímco jeden se tyčil jako hora naolejovaných svalů, ten druhý byl seschlý věkem s bělostným plnovousem a klapkou přes oko.
„S kým mám tu čest, ať se v Ank-Morporku můžu pochlubit.“
„Ne v Ankh-Morporku ale ve Valhale budeš vyprávět, že poslední s kým jsi zkřížil meč, byl Conan Cimmeřan.“
Stařík si chrchlavě odplivnul a usmál se, až zazářily diamanty.
„To už jinačí zkoušeli, holobrádku!“
Po větru se nesla vzdálená hudba, když se proti sobě protivníci rozběhli.
V okamžik, kdy se jejich meče střetly, zahřmělo.

"Barbar Conan se rozmáchl a jedinou ranou rozdrtil velbloudovi lebku. 'Nesnáším ty páchnoucí bestie,' zahučel. Jéžiši, taková blbost."
"Pochybuješ, že velbloudi páchnou, kronikáři?" zaburácelo místností. "O ničem jiném se pochybovat neodvažuj."
Rám dveří byl vyplněn obrovským polonahým chlapem. Před takovým se krčívají i fyzikální zákony.
"Další námitky? Nelíbilo se ti zvedání koně jednoruč, trhání řetězu dvěma prsty a liščí smyčka uvázaná na anakondě. Co z toho chceš vidět?"
"Přeseknutí chrámového sloupu mečem."
"Pominul ses? Ztupím ho!"
"Já ne, autor."
"Jdu tedy zabít jeho," pronesl a zmizel.
Překladatel si promnul oči.
Buď nesmím tolik pracovat, anebo pít tolik kafe, pomyslel si.

"Buď zdráv, Cimeřane, chceš čaj? S mlékem? Prosím, tu plechovku nemůžu otevřít. Díky, mečem to jde líp."
Conan mávl mečem, otevřel plechovku, zabil dva špinavé vagabundy, co vběhli dovnitř, a ztěžka dosedl.
"Vidíš? Tak to mám pořád."
„Chudáčku."
„Princezny. Poklady. Příšery. Chrámy. Království. Mám jich plný zuby! Kdyby kdysi ten vůl nevyplenil naši vesnici, byl jsem dneska kovářem. Špičkovým. Hřebíky, motyčky, kravský zvonce..."
Rozmáčkl pěstí lebku dalšího vagabunda a pokračoval:
„Ještě že mám holku a ne syna! Conina bude kadeřnice. S břitvou je přímo úžasná! Jojo, není nad pořádný občanský povolání. Hrdinů jsou plný hřbitovy. Ale kadeřnice, to zní skvěle!“