DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

Ráda si hraju na piano,
hudba mi pod prsty říká Te amo.
Ráda si hraju na ukulele,
svět pak vypadá vtipně vesele.
...
Ale chtěla bych se přestat bát.
Reflektovat sebe samu.
A tak asi začnu na buben hrát.
...
Budu do něj mlátit,
abych se vnitřně setkala s klidem.
Rámus zevnitř půjde ven,
konečně možná bude rezonovat k lidem.
Ještě bych k tomu mohla křičet,
půjde o moderní underground punk.
Budu zase za tu cool holku,
za umělkyni a její drsnej gang.
Konec s jemnou květinkou,
teď budu trn růže.
Budu skrytě ostrá
a zraním všechny muže.
...
Jdu si koupit buben.

Tehdy ho potkala poprvé. Stál rozkročený, oblé tvary černého těla zářily a jeho hlas zněl suše, ale daleko. Zamilovala se ještě dřív, než se ho stačila dotknout. Navzdory jazykové bariéře a navzdory tomu, jak daleko se narodil.
Druhý byl větší. Úctyhodnější. Voněl ohněm, kůží a dřevem mangovníku, z něhož zněly údery hluboce a mocně. Poprvé na něj položila ruce, poprvé škubla zápěstím a byla jeho.
Třetí byl nejcizejší. Nevoněl. Zněl tenoulince, jak už tak hlína umí znít. Líbil se jí od chvíle, kdy pohladila jeho břicho a nalila dovnitř vodu kvůli rezonancím.
Je jedno, odkud jsou.
Vezme si je domů.

Přišla s bubnem a s bubnem, ať jí spravím buben.
Ajta krajta, nevím jestli bubnující těhotná chce spravit pračku
nebo zda těhotná servisačka chce být hudebnicí,
či jestli hudebnice opravářka chce otěhotnět.
Aby to dávalo smysl musím vysvětlit, že jako v každém druhém špiónském filmu mám amnézii, a nepamatuji se, jestli jsem opravář praček, opravář hudebních nástrojů nebo její manžel.
Také musím být také slepý, a situaci mi musí tlumočit obzvlášť škodolibý rodinný příslušník.
Hmm, to znamená, že mám rodinu. Tu si budu těžko tahat do práce.
Takže je to jasné. Miláčku, pojď se mnou do postele.
Bumtarata bum bum.

Na nebi se objevil další sloup temného popela. Hora Hromový buben se zlobila.
„Říkám, že je to sebevražda,“ zamumlal Aratak směrem k Aloy a Ouree, ale šamanka ho ani nenechala domluvit.
„Musíme pomoci. Aloy a já to zvládneme. Nemusíš chodit.“
Aratak se zamračil a podíval se na dvě ženy, které odhodlaně hleděly k Hromovému bubnu. Jeho čest mu nedovolila nechat je jít samotné, ale naposledy to zkusil:
„Dva lovci a jedna šamanka proti Démonovi a kovovým příšerám, které mu slouží? Jsi si jistá, že Duch za to stojí?“
„Stojí mi za život,“ prohlásila Ourea a vyrazila směrem k bouřící hoře.

Nervózně přešlapoval před prahem. Po otevření dveří šlo vše v rychlém sledu. V hlavě si přehrával desítky scénářů, ale výkřik „Ty!“ následovaný fackou mezi ně nepatřil.
„Na měsíc zmizíš ze světa! Nepošleš ani vzkaz, neodpovídáš na dopisy!“ Aneta se zarazila, když se jí slova vracela ozvěnou, pak vtáhla Alexandra dovnitř. Nezabouchla.
„Víš vůbec, jak jsme se o tebe báli?“
Na tyto otázky už byl připraven, přece ale... ústa odmítala. „Přinesl jsem Karoline hudební nástroj,“ pozvedl krabici do Anetina rozohněného zorného pole. „Je to bubínek.“
„Neodbíhej od tématu,“ řekla nebezpečně tiše. „Co mají znamenat ty řeči o tom, že ses oženil?“

Mladý voják v zákopech listy píše,
o strádání, o kruté chladné pýše.
Rie ran ratata plan!
O choré lidské psýše.
Tam v příkopu se mrtvý přítel choulí,
co neviděl přilétat z dálky kouli.
Rie ran ratataplan!
Co neuslyšel kouli.
Teď v horečkách jen touží po svobodě,
po rostbífu, po čerstvé pitné vodě.
Rie ran ratata plan!
Po míru, po dohodě.
Muž netuší, že sny se někdy plní,
že stačí jen rozehrát pera struny.
Rie ran ratata plan!
Že sny se někdy plní.
Neví ani, že legendou se stane,
že zapsané jak plameny zaplane.
Rie ran ratata plan!
Že Středozem povstane.

Teddy vzal Megan ven. Na břehu Černého jezera si užijí oba. Megan se cachtá v mělké vodě, Teddy zaujatě čte. Vzdálené hřmění se proplétá s napínavým dějem, probere ho až prudké zabubnování kapek o hladinu jezera. Zvedne oči. Megan zmizela.
„Megan! Megan!“
Liják sílí, hromy ho ohlušují. Bezhlavě vběhne do Zapovězeného lesa. Holčička nikde. Nakonec se, celý zoufalý, vrací na břeh. Musí pro Severuse. Sám ji nenajde.
„Teddy?“ Slabý hlásek se téměř ztratí v hřmotu bouřky. Seskočí do vody a pod převislým břehem uvidí schoulenou Megan. Okamžitě se k němu pevně přitiskne.
„Já se moc bála, ale tys mě zachránil.“

Poklonkoval před Tywinem Lannisterem, který držel jeho syna Wylise. Wendela ta Freyovská chátra zavraždila při Krvavé svatbě. Měli tu drzost házet vinu na Robba Starka a on jim musel zaslíbit své milované vnučky. A teď měl ohnout koleno před Roosem Boltonem, jehož bastard umučil jeho sestřenku a nyní si měl vzít Nedovu holčičku.
Pro své přátele z Freyů byl buben, lord, co nevysedne na koně.
Ovšem cesta na bastardovu svatbu byla dlouhá a vedla mimo území, kde platily jeho povinnosti hostitele.
Bude to jeho poslední cesta.
Ovšem nejen jeho.
Na bastardí svatbu je slušné přivézt aspoň koláče.
Byť z lasic.

Ragnar se probudil. Někde v dálce slyšel dunění bubnu, kterým se vyznavači Chaosu svolávali, aby společně zaútočili na vetřelce.
Zatřepal hlavou aby zahnal mlhu ve své mysli a pokusil se zvednout, ale zjistil, že je zavalený troskami. Vzpomněl si na záblesk výbuchu a jak se na něj zřítil strop prastarého podzemního města.
Ragnar necítil pach svých bratrů Hvězdných Vlků, byl sám.
Zapřel se proti troskám, servomotory v prastaré zbroji zakvílely a on byl najednou volný.
Někde nedaleko se ozval výkřik, zvuk bubnu získal na intenzitě a začal se přibližovat.
Ragnar sevřel rukojeť rotomeče a připravil se na svou poslední bitvu.

„Proč se tenhle hrad jmenuje Buben,“ zeptala se Sedmikráska poté, co jsme se od Mže vyškrábali ke zřícenině a shodili usárny.
„To je dáno historicky,“ začal vysvětlovat Jerry. „Vzácné návštěvy, třeba českého krále, tu nevítali fanfárami, nýbrž mlácením do bubnu. Ten buben se stal rodovým erbem místních pánů. Stalo se za vlády Václava IV.“
„A pozor, straší tady,“ zavtipkoval Patrik. „Při stavbě byla do hradní věže zazděna panna, která bloudí po nocích hradem a láká své oběti do vody.“
Ráno jsme Patrika nemohli nikde najít, ačkoli jeho bagáž byla na místě, kromě širáku. Ten jsme objevili položený na břehu řeky.