DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

Stávalo se to moc často.
Úder do kopáku, naštvané zavřeštění, stokrát přelepovanou přední blánou spolu s vlnou zvuku vyletí Pepank a půl dne s Brajglem nemluví.
Nedalo se nic dělat.
Kopák byl odstěhován do kouta, místo křivých "H" a "M" - beztak si kvůli nim z Brajgla utahovali, "drogerie, hahaha" - přibyl nápis "PEPANKŮF PELÝŠEK NERUSHIT!"
A k bicím, jinak vyhlížejícím jako sběr z půd a sklepů, od Amátkových součástí po lepší kousky z frcu, přistavil Brajgl novotou zářící basový buben zvučné nejen značky.
"No vidíš," sdělil Pepankovi, který novinku přišel omrknout a případně se nastěhovat. "Přivedl jsi mě na buben, kámo."

Elis si připadala obrovská. Namísto partyzánského úboru, který si sama během let vylepšila k dokonalosti, oblékla bohatě řasené pončo.
„Jsem nenápadná jak dopravní kužel u cesty,“ zlobila se.
„Spíš jako chodící jurta pro středně početnou rodinku nomádů,“ dobíral si ji Joachim.
„Včetně vybraných zástupců bravu a skotu,“ přisadila Theresa.
Konečně se od srdce zasmáli.
Dělali častější přestávky, aby si Elis odpočinula. Müller neváhal a pokaždé jí hbitě vyskočil na bříško, kteroužto pozici srdnatě hájil do posledního elektronického chlupu jako ledva dobytou kótu.
„Mám hroznou chuť na jahody,“ olízla se mlsně Elis.
Müller jen lenivě zívnul. „Nesmysl. Nikdy jsi je nejedla.“

Situace eskalovala už dlouho. Nově šířená zpráva o navyšování vstupného byla jen poslední kapkou.. Občané Prahy 6 vtrhli do Stromovky bez placení a za účasti několika tisíc lidí vyhlásili Královskou oboru až po Rudolfův rybník za součást Bubenče, a tedy Šestky. Na nových hranicích pak vztyčili ohromný několikasetkilogramový buben. Nikdo z přítomných ale netušil, v co se toto tak ohromné střetnutí partikulárních patriotů dvou sousedních částí, ke kterému se navíc brzy začaly přidávat rozjařené skupinky z nedaleké Šlechtovky a restaurace Na slamníku; zvrhne.
A málokdo mohl uvěřit svým očím, když se druhý den ve všech novinách psalo o "Bubenečském krveprolití".

Seděl v trávě na mezi a snil o slávě. Pást ovce ho nebavilo, toužil stát se hrdinou, na procházející oddíl vojáků tedy hleděl s neskrývanou závistí.
"Hej, ovčáku, nechceš se k nám přidat?" zahalekal na něj najednou velitel. "Chybí nám tambor. Dostaneš parádní uniformu a kdo ví, časem třeba i nějaký ten metál."
Horlivě přikývl a vyštrachal se na nohy. To, že se jedno z jehňat vzdálilo od stáda a míří k lesu, už nebyla jeho starost.
Vrátil se za půl roku. Bez metálů, bez uniformy a bez ruky. Tou druhou se ale místo bubnu s chutí chopil pastýřské hole.

Válečné bubny se opět rozezněly.
Moc říše půlměsíce stále vzrůstá. Vezír Kara Mustafa chce následovat Sulejmana Nádherného.
Dvě stě tisíc mužů míří k severu. Nastal čas konečně dobýt střežený klenot, Zlaté jablko.
Císař odjíždí, lidé zoufají.
Bubny a píšťaly vyhrávají, rudozlatá zástava ční k nebi.
Město chrání mohutné hradby, ale ty lze podkopat a zničit trhavinou.
Osmnáct útoků odraženo. Hráz už však praskla. Město krvácí stále víc.
Konečně! Císařova vojska i polská jízda bojují na Kahlenbergu.
Turci prchají, jejich moc upadá.
Vezíra čeká jen hedvábná šňůra.
V táboře zůstaly celé pytle záhadných zrn.
Zachráněná Vídeň si brzy oblíbí exotický nápoj.

Bum...bum...tada bum! Začalo se náhle ozývat z povzdálí.
Eowyn zpočátku pocítila závan strachu smísený s chladným hněvem.
Zase ty proradné trpasličí mrchy!
Kdo jiný by tady na nás takto bubnoval, uprostřed noci, před branami
kouzelné jeskyně! A pak...přišla na to!
,,Buben! To heslo je buben!" Vykřikla znenadání Lucka,
zhmotňujíc myšlenku, která se jí náhle vynořila v hlavě.
Její dva herní souputníci na ní s lehkým překvapením pohlédli,
zatímco PJ zcela nevzrušeně přikývl.
Fialové silové pole, obklopující vchod do jeskyně, rázem zmizelo,
jakoby lusknutím prstu bylo pryč.
Před trpaslíkem, hobitem i elfkou zela jen prázdná hlubina
lákající dovnitř.

Bum! Bum! Ratata!
Palička v ruce malého vulkánčete naráží do blány malého bubnu.
Bum! Bum! Ratata!
S vážným zaujetím vulkánče potisící opakuje totožnou sekvenci pohybů.
Bum! Bum! Ratata!
Matka vulkánka si obkládá hlavu studeným obkladem, ale nepomáhá to.
Bum! Bum! Ratata!
Vulkánče odmítá pochopit, že je logické přestat tlouct na buben.
Bum! Bum! Ratata!
Planeta Vulkán se noří do tmy, spořádání vulkánci jdou spát, malé vulkánče stále tluče.
Bum! Bum! Ratata!
Matce vulkánce zbývá jediná možnost. Obezřetně k vulkánčeti přistoupí a provede vulkánský nervový stisk. Vulkánče okamžitě usíná.
Ticho. Ticho. Ticho.
Vulkánče spí a všude vůkol je mír a klid.

Suchá stébla trávy šustila pod bosýma nohama. Zaprášenými chodidly ťapala po pěšině k nízkému hliněnému domku. Maminka seděla venku na zemi a připravovala večeři. Starší sestra si hrála opodál s malým zdobeným bubínkem, který jí půjčil strejda.
Přiběhla k ní. ,,Já chci taky buben, půjč mi to," pokusila se získat hračku pro sebe. ,,Ne, to je moje!" Sestra popadla buben a vyskočila. Nastala honička okolo domu, až se maminka rozzlobila a křikla: ,,Koukej jí to půjčit, nebo budeš bez večeře!"
--------------------------------
,,Já ten pitomej buben nechci," vztekala se holčička a zahodila hračku na koberec pokojíčku. ,,Chtěla jsem k narozeninám kytaru, opravdickou!"

Jmenovaná pracuje jako doktorka na gynekologické ordinaci OÚNZ Praha 2, Sokolovská 35, Praha 2. Přichází pravidelně do důvěrného styku s exponentkami z prostředí Charty 77 a volné mládeže (akce SOJKA, DANA).
Jako KTS GYN předala několik závažných agenturních poznatků státobezpečnostního charakteru a dodržovala zásady konspirace.
Na schůzce vykazovala známky nervozity, což souvisí s její aktuální rodinnou situací (rozvod). Vhodným způsobem jí byla naznačena nutnost boje pro nepřátelům socialismu i možnosti podpory státních orgánů v její nelehké pozici. S užší formou spolupráce souhlasila, jako krycí jméno zvolila BUBEN.
Vázací akt provedl: por. Šimonovský, mjr. Dušín 31. 3. 1978 v kavárně Slavia

Pošta funguje docela spolehlivě. Po hlavních trasách doručuje jednou až dvakrát týdně. Na sběrná místa už ale musíte dojít sami.
Farmáři bydlící všemožně po údolích a úbočích to nemají jednoduché.
I oni mají naštěstí spolehlivý komunikační systém.
V noci, když neprší, jsou to záblesky světel.
Tuto noc pršelo.
K ránu Rezku vzbudilo vzdálené dunění.
Když snídala, připojil se k ní poštmistr.
„Ozvali se z Lonanu. Potřebují dostat do Gerasdanu splátku za jalůvku. Ale jsou tam jen dva chlapi a nemůžou z hospodářství, nemohla bys...?“
Patnáct mil na otočku... A volný den byl v háji.
Některé věci se tamtamy poslat nedají.