DMD č. 29. pro 29. 4. 2018. Téma: Tetovaný

Byl prostě dokonalý.
Urostlý, mužný, vlnité vlasy barvy dozrálého kaštanu, klasicky krásná tvář s pěkně krojenými rty a pomněnkově modrýma očima lemovanými závojem hustých dlouhých řas.
Byl vzdělaný, úspěšný a bohatý.
A skromný, nikdy nechtěl vyprávět o tom, jak ke svému bohatství přišel.
„Dlouhé roky poctivé práce,“ říkával jen.
Byl vždy perfektně oblečen a dbal na dobré vychování. Důvěrnosti až po svatbě, lásko!
Ona však nedokázala odolat pokušení. A tak, když ho jednou přijela nečekaně navštívit, následovala šum vody a potajmu nahlédla do sprchy.
Svět se jí rozbil na tisíc kusů.
Na pravé paži skvěla se lebka se zkříženými hnáty.

Vesnice se polekala zajíkavého volání. Zděšením některé výkřiky vystoupaly do falzetů. Had! Strach zesiloval křik, který se rozléhal kolem. Had! Zavolejte rychle Tetovaného! Křik se změnil v jekot.
Had se zatím neohroženě plazil k malému dítěti. Jeho klikatý pohyb jako by lidi zhypnotizoval. Stáli bez hnutí. Jekot vygradoval v kvílení.
Tetovaný přiběhl na poslední chvíli. Vzal chlapečka a předal ho roztřesené matce.
Ale had plný zloby, že přišel o kořist, ho stačil uštknout.
„Musíme mu pomoct, nebo zemře,“ vybízel jsem ostatní z letargie.
„Neboj se,“ uklidňoval mne stařešina. „Má magické tetování, na toho hadí uštknutí nemá moc.“
Kupodivu tetovaný přežil.

Amrova skupina chlapců si nijak nezadala s Gweninou skupinou. Jediné, v čem vynikali, bylo tetování. Zvláště v případě Tíra. Chlap skoro stejně mohutný jako Amra, pokrytý obrazci tak, že by to vydalo na tři knihy. A všechny ty obrazy znamenaly bojovou zkušenost nebo přežití nebezpečné situace.
Jednou večer se o nich Tyros vyjádřil. Tír si sundal košili.
"Až tohle skončí, doplním si tu malou malůvku na zádech."
Malá malůvka by stačila na plochu mezi okny v menším kostele. Jen ten námět by musel být jiný. Tír byl tvrdý chlap. Ale ani tvrdost a hromada tetování vás neuchrání před iluzorní pastí.

"Tetování je obvykle poměrně nevinnou záležitostí. Tetovat se lidé dávají z různých důvodů - aby investovali do umění, přestože příliš nerozumí modní malbě a na sochu nemají ve svém skromném příbytku místo, aby zaujali, ukrátili si čas ve výkonu trestu nebo třeba proto, aby dali najevo příslušnost k vojenské jednotce nebo pouličnímu gangu.
Tetování také málokdy představuje něco děsivého, ačkoliv plešatý pán s tváří potetovanou tak, aby vypadala jako lebka umrlce dokáže člověka znervóznit, zvláště když tohoto pána potkáte v temné uličce jak svírá v ruce ocelovou tyč.
Je tak poměrně překvapivé, že malé tetování ve tvaru oka ukrývá takovou hrozbu."

Tož tak vas by zajimalo, co ja na ty kerky, ni.
No ja vam povim.
Tu v tym našim kraju se dycky našli taki chachaři pomalovani.
Chlapiskla jak dubi, oni jak vyšli z te ďury, oči podmalovane černym, to ste si až na dupe sedli.
Ty pracky, co s nima hajcmany lamali z rubani, měli takyma obrazkama pomalovane, že ani v Plajbóju to do dneska od hamby neukazali.
Tož tam same ty kosočtverečky a zvyřata chovne. (No kozy, no, kdo by nepochopil).
Ale dnes? No to děs.
Kdejaky chvistek, aj děvuchy, počmarany až za ušima.
Pry vyjadřeni identyty, či co.

Meltémi osaměla. Natolik, nakolik může člověk osamět s kocourem schopným myšlenkové komunikace… Podrbala Arténia na hlavičce. Bylo to pečlivě vyšlechtěné plemeno, v uchu vytetovaný aktalanový znak potvrzující čistokrevný původ. Součást jejího rodinného dědictví. Matka kočky milovala a její lásku zdědila i Meltémi.
Další součást jejího rodinného dědictví byl rukopis ve vazbě šeříkové barvy. Rukopis opatřený neobvyklým slepotiskem. Keriaktem, jehož druhou část hledal její otec Eyssal - přes manželčinu nevoli - celý svůj život. Jeho poslání i srdce hořící pro Rifas zdědila i Meltémi.
Dnes do svých služeb získala Redarského. Bude za ni dělat špinavou práci.
Ona zůstane v pozadí, neviditelná před nepřáteli.

Poručík Floyd se omýval v sudu s vodou, do půl těla nahý. Všudypřítomný oranžový prach pomalu odtékal v malých stružkách jako pláč cihlového boha.
„Ty jizvy…,“ ozvala se váhavě Theresa, „máte z Bitvy Skopců?“
Poručík se překvapeně otočil po hlase. Samčím zrakem si dívku přeměřil.
„Ano. Některé z nich… Prozradilo mě asi to tetování…“ Theresa najednou nevěděla, kam s očima.
„Prý si všichni, kdo přežili, nechali vytetovat beraní hlavu na rameno…,“ snažila se dívat stranou.
„To je pravda. Jsme hlavy skopový…,“ zazubil se na ni, „Theresa, že?“
Dívka přikývla. Maličcí motýlci zatřepetali křídly v jejím podbřišku.
„Přinesla jsem vám cigarety.“

Viktor už už cítí magická pouta, která ho připravují o magii. Ovíjí se mu od kotníků ke kolenům, stehnům, pevně sevřou rozkrok, pokračují na břicho, záda, šplhají ke krku, hlavě. Je jimi protkaný, potetovaný, vkreslují se mu do téla i duše.
Ví, že Veronika souhlasit nebude. Ví to, a přesto se odvažuje doufat, že v ní bude dostatek soucitu a síla k odpuštění. Dluží mu to. Miluje ji přece.
Veronika se nadechne, její pohled je plný bolesti, utrpení, zornice zčernalé něčím temnějším než tuš. Bolestí, bezmocí, bojem. Magie kolem nich se chvěje očekáváním.
Děmon vyčkává. Ten jediný má času dost...

Aloy byla bezradná. Proniknout na základnu Zatmění byl úkol, se kterým neměla zkušenosti, přitom nepřipouštěl chyby. Pomoci jí měl špión Vanasha, jehož měla kontaktovat jménem Avada, ale netušila, kde by ho měla hledat, ani jak vypadá. Věděla jen, že její tajný spojenec má paže s metalickým tetováním a setká se s ním v Slunečním prstenci.
Cestu jí náhodou zkřížila dívka v nesnázích. Když jí Aloy pomáhala, neznámá ji málem připravila o život. Jen omylem jí během zápasu roztrhla rukáv a spatřila kovové tetování se vzorem slunce. Proč jí nikdo neřekl, že Vanasha, nejlepší špion královského paláce, bude křehká dvorní dáma?

"Dobré jitro, Veličenstvo se ráčilo vyspat dorůžova? Ihned pošlu sloužící, co Veličenstvo obléknou."
Proboha, jen to ne!
"Ne, děkuji. Obléknout se dokáži sám."
***
Veličenstvo si přeje posluhu při koupeli?"
"Ne, děkuji. Koupu se zásadně sám." Být králem má něco do sebe, ale proč musí být ti sloužící tak vlezlí?
***
"Vaše veličenstvo, jako váš osobní lékař zodpovídám za Vaše zdraví Riksdagu. Abych mohl konat svou práci, je nutné, abych znal stav Vašeho těla. Proč se Vaše veličenstvo zdráhá svléknout šat?"
Protože by se ukázalo, že Karel XIV., král švédský a norský, je bývalý jakobín, co má na prsou vytetováno "Smrt králům!".