Řada nešťastných příhod

"Tetování je obvykle poměrně nevinnou záležitostí. Tetovat se lidé dávají z různých důvodů - aby investovali do umění, přestože příliš nerozumí modní malbě a na sochu nemají ve svém skromném příbytku místo, aby zaujali, ukrátili si čas ve výkonu trestu nebo třeba proto, aby dali najevo příslušnost k vojenské jednotce nebo pouličnímu gangu.
Tetování také málokdy představuje něco děsivého, ačkoliv plešatý pán s tváří potetovanou tak, aby vypadala jako lebka umrlce dokáže člověka znervóznit, zvláště když tohoto pána potkáte v temné uličce jak svírá v ruce ocelovou tyč.
Je tak poměrně překvapivé, že malé tetování ve tvaru oka ukrývá takovou hrozbu."

"Ticho po pěšině je výraz, který použijete, abyste popsali situaci, kdy očekáváte jisté zprávy o proběhlých událostech, nebo na reakci jistých lidí na události, které právě probíhají, ale vaše očekávání v tomto směru se opakovaně nenaplní.
Ticho po pěšině je tedy přesně to přirovnání, které vyjadřuje množství informací, které se dostalo k nešťastným sourozencům Baudelairovým ohledně pátrání po hraběti Olafovi.
Marně každé ráno pročítali noviny, aby našli jakoukoliv zmínku o probíhajícím pátrání, marně vyhlíželi auto policejního náčelníka, který jim před několika týdny slíbil, že neustane, dokud nebude moct osobně dovézt zprávu o tom, že jsou sirotci už navždy v bezpečí."

Věhlasný umělec a hvězda prken, která znamenají svět – pravda, někdy je pro něj musela sbít jeho herecká družina; proslulé scény, které zneuznaly jeho talent, měly bez výjimky onu vlastnost, že dobře hořely – by neměl řešit takové přízemnosti jako finance. Ovšem garderóba něco stála. Nemluvě o úplatcích pro poroty udílející prominentní divadelní ocenění. Jemu bude někdo říkat padouch! Očividně jim ten zatracený Neil Patrick Harris platil víc. Rok co rok.
A tak, když se na vyviklaném prahu jeho polorozpadlého sídla objevil ten nekňuba Poe s trojicí Baudelairových sirot, hrabě Olaf pocítil nebývalý příval vřelého citu. Investice do hořlavin se skutečně vyplatila.

Fráze „na dně“ se používá ve více významech. Můžete se na dně ocitnout doslova – například na dně moře, což může být příjemné, pokud se věnujete potápění, a vzrušující, pokud se věnujete zkoumání hlubinných živočichů.
Pokud se však na dně ocitnete se závažím na nohou, znamená to, že jste „na dně“ ve smyslu, že vám chybí perspektiva, naděje a, velmi akutně, také žábry.
„Na dně“ se pochopitelně můžete cítit i na souši, stejně jako sourozenci Baudelairovi, když zaslechli nepříjemně známé cvakání stepovacích bot a neméně nepříjemně známé odkašlání Carmelity Spatsové, která se s vervou nadechla k další ze svých pěveckých etud.

„Je to hrabě Olaf,“ zaskučel Klaus vyčerpaně, „srostlé obočí, tetování, odporná povaha, absence morálních zábran, mizivý herecký talent, posedlost naším dědictvím?“
„Nesmysl, Klausi,“ blahosklonně zavrtěl hlavou pan Poe, „tahle slepice zcela jistě není hrabě Olaf. Už proto, že je to slepi...“
Byl přerušen zlověstným kvoknutím. Konsternovaně („konsternovaně“ zde znamená „udiveně, že se spletl, ačkoli to nebylo zdaleka poprvé, ovšem tentokrát existovala velmi malá pravděpodobnost, že tomu tak bude“) zaostřil zrak na tetování na slepičím pařátku...
„Probuď se,“ Polly Poeová znepokojeně budila manžela.
„Ti Baudelairovi,“ rozkašlal se pan Poe, „přitom není důvod k obavám, posílám je na vynikající, velmi bezpečnou školu...“