Kingdom Come: Deliverance

Jednoho dne měl urozený pan Jan Ptáček z Pirkenštejna velkou touhu, ale pramálo zkušeností a tak se osmělil a vyrazil do lázní, aby jednomu ubral a druhého nasbíral.

"Já bych potřeboval..."
"Jistě mladý pane, ostříháme jak si budete přát."
"Kdepak, ostříhat netřeba, ale zato je mi potřeba..."
"Jen to sundejte, samozřejmě vypereme."
"Ano, to bude dobré, ale víte co, já bych..."
"Tak povězte, kde vás bolí."
"Bolení nemám, ale trochu péče o tělo bych si nechal líbit."
"Jistě, hned připravíme lázeň."
"Výborně, ale bude mi teskno samotnému."
"Ahááá! Mladý pán by si přál lázeň se společností."
"Nu ano, právě tak!"

Vyrazit z domu, jen tak.
Splývat s temnotou.
Být neviditelná.
Dveře přestanou existovat.
Truhly neotevře jenom truhlík.
Kapsa nemá zámek, ale většinou má výstražný systém... na dotyk.
Ruka šmátralka.
Pozor, ať ji nechytne ruka zákona.
Šup z kapsy do kapsáře.
Věci, které budou někomu chybět, zmizí v mlýnici, jako voda v náhoně.
Náhodně.
Víla dobrodružka je smění na groše.
Za groš kudlu na obranu?
Kolik grošů potřebuje grošák?
Kopyta tančí po oblázcích a řekou teče stříbro.
Mince z něj se mu lesknou na srsti ve světle měsíce.
Louč plaší stříbro a přináší zlato.
Kočičí.
Kočičí oči se smějí ze tmy.

Johanka měla v Sázavě pořád napilno. Zraněných bylo hodně a skoro jich neubývalo. Navíc musela odrážet dotěrné návrhy místního krkouna správce.
"Kdo jsi? Co tu chceš?" obořil se poněkud neomaleně na neznámou řádovou sestru, kterou potkal u nemocných místo Johanky.
"Jsem ze sesterského kláštera, přišla jsem na pouť milosrdenství," odpověděla mu zamaskovaná Tereza sladce. "Sázava je vyhlášená po celé české zemi... bohatá, ale nikdy neodmítne pomoc potřebnému. I v Praze se o ní káže. Vlastně jsem doufala, že potkám vyhlášeného správce Sebastiana von Berga..."
Jak se dalo očekávat, nadmul se pýchou jako kohout.
Johanka dostala potřebné zásoby ještě týž den.

O pár týdnů později Jan Ptáček už skoro začal věřit, že se mu to noční setkání jen zdálo. Jeho pátrání moc nepomohlo, že mezitím byl nedobrovolně upoután na lůžko po srážce s několika zběhlými Kumány.
Rozhodl se zvednout si náladu návštěvou krčmy... a chvíli poté, co se posadil uvnitř, uslyšel venku známý hlas.
Zvedl se, aby Jindřicha pozval ke svému stolu a strnul v úžasu.
Jeho noční zjevení dělalo na jeho nového přítele oči přes misku guláše a korbel piva.
Když Jindřich kvůli ní upravil vizáž dotěrnému štamgastovi, Jan usoudil, že bude lepší se ho na ni zeptat až později.

"Dál se mnou chodit nemusíte," usmála se na něj u brány. "I tak se pravděpodobně dostanu do řečí."
"Myslel jsem, že zůstáváš někde tady," mavnul rukou k utečeneckému ležení před Pirkštejnem. "Ale klidně tě doprovodím až za hradby, jen abych věděl, kde tě pak zase najdu."
"V tom případě si mě ale budete muset chytit," řekla a rozběhla se ven z brány a z kopce.
Pan Ptáček se pokusil ji následovat,ale po několika krocích se mu zamotaly nohy a on se zcela nešlechticky rozplácl na zemi.
Otočil se na záda a zahleděl se na hvězdné nebe.
"To je ženská."

"Zuzana? Ne, moc obyčejné... třeba... Sofie. Nebo Eufrozína?"
"Moje matka byla prostá žena - a rozhodně ne pomatená," zavrtěla hlavou a zamrkala. "Moje práce je hotova. Snad se potkáme později, až budete mít lepší nápady."
"Jen tak se mě nezbavíš," seskočil ze stolu, už podstatně jistější. Lektvar zabral.
"Doprovodím tě. Chodit po večerce po městě je... nemoudré. Na mě si stráže netroufnou. A na matku mých budoucích dětí..."
"Ještě jsem neřekla ano."
"Ale ani ne... a já jsem optimista."
"Tak, abych vás nemátla - pokud si mě nemíníte vzít, odpověď je 'NE'. Vychovávat dítě, jakkoli urozeného původu, sama..."
"Děti ale nejsou podmínka."

"Obávám se, že na mě není nic zajímavého, urozený pane," Tereza se otočila ke kotlíku a dolila víno, které se mezitím stihlo vyvařit.
"Uprostřed noci v alchymistické laboratoři... v mém městě, aniž bych tě tu někdy předtím viděl? Dovoluji si s tvým tvr-tvrzením nesouhlasit. Kde ses tu vzala?"
"Jako všichni ostatní - ze Skalice."
"Je pravda, že jsem se po těch rohožích a přístřešcích moc nerozhlížel. Schovává se tam víc takových, jako ty?"
Rozhodla se mlčet a pokračovat v práci.
"Ne, druhou takovou bych asi hledal marně," vzdychl pan Ptáček. "Prozradíš mi aspoň svoje jméno?"
Slila lektvar do flakonu.
"Hádejte, pane."

Nechala se přitáhnout a vší silou mu dupla na nohu. Pak přidala dobře mířenou facku. Dalším rychlým pohybem se vysmýkla ze sevření a odskočila mimo dosah.
"Ty... tys mě udeřila!?" s rukou na červené tváři zněl spíš zmateně, než pobouřeně.
"Jak jsem říkala, mám tu jenom lektvar proti bolehlavu," zopakovala klidně, jako by se nic předtím nestalo. Znovu mu podala lahvičku.
Tentokrát ji vzal, stále poněkud omráčeně.
Vypil ji a k Terezině překvapení se rozesmál.
"Stačilo říct ne, koči-nářko, nejsem bestie. Neužívám si, když se ženské perou."
Sedl si na přípravný stůl.
"Budu se s tebou muset trochu líp seznámit."

Když mu Pešek ten úkol zadával, ani jeden z nich neměl ponětí, že Tereza poslouchá.
Protože něčím podobným prošla před pár týdny, hned věděla, která bije.
Ovšem pokusit se okrást zrovna Hermanna, to Jindrovi tedy nezáviděla.
Ostatně, vykopávat mrtvolu z hrobu na šibeničním vrchu taky nebyla zrovna příjemná představa.
Když se tam večer vypravil, zdaleka nebyl připravený na to, co najde.
Na šibenici visela dvě těla.
Ptáci jim ještě nevyklovali oči, a tak měl Jindra celou dobu nepříjemný pocit, že jej sledují.
Ve skutečnosti nad ním však bděl jenom pár hnědých očí, které se za něj cítily tak trochu zodpovědné...

"Bohužel, nemohu sloužit, urozenosti," utrousila přes rameno.
"Hmm, to je ovšem... nemilé," hlas pana Ptáčka zněl spíš pobaveně. "Možná bys mi ale mohla nabídnout něco jiného?"
Pohnul se vrávoravým krokem směrem k ní.
"Mám meduňkový lektvar," pokračovala v práci. "Mohl by vám udělat dobře."
"Dobře... to rád slyším od krásných dívek. Že mi chtějí udělat dobře."
Už jí byl téměř za zády.
Prudce se otočila a on instinktivně o krok ustoupil, až narazil do pódia s receptářem.
Napřáhla k němu lahvičku.
Chytil ji za ruku.
"No tak, víš přece, že v Ratajích mám nezada... nezandatelné... právo na všechny hezký holky..."