DMD Bonus č. 8. pro 30. 4. 2019. Téma: Chechtáky - dada

Prase.
Kvík, chrocht. CHROCHT!
Útěkem se spasit! Nestihneš mě zprasit!
Řítím se lesem, les se řítí mnou, pravěký instinkt. Ty prase!
Rozžvejkaná střeva, jatýrka za syrova
Ty prase!
Huba, sliny, klektáky
I kdybys bylo bachyní, co na tom? O to pečlivěji jistě umíš
párat a žvejkat vnitřnosti
K tvé i tvých dětí radosti
Ty prase!
"Zastavte už, panééé!"
Rypákem rypáku vstříc.
Huba, úsměv, chechtáky. Vychechtané zoubečky.
Zářivý úsměv, sladký, ale nikdy nepoznamenaný cukrem.
Klekty klekt, chechty checht
"Nemáte cigáro?"
Nemám. Jsem jako les. Mám jen trávu.
Prase odfukuje.
"Proč se kořenům kapradí říká kančí zuby?"
Nevíme. Lesem se nese chechtot.

Che che che che
Hlubinné dýky rozestoupily vidličky
Prase zapálilo auto a sníh a mrazíky
Odtrhnout ptačí perspektivy nedovolí
Otisk krvavých dlaní na stěně
Chechtáky budou hrozit až pět let
Čarodějnice přestane špehovat vlka a zajíce
Slyšet v hlavě cizí hlas
Energie Slunce nakrmí mobil
A měří se jiné mozky
Jinak řečeno: zazpíval do Číny

Che che che che
Bezhlavý kytarista modře padá
Třiasedmdesátiletá sázka vydechuje dusné napětí
Vnucuje i zplanělé fráze
Musí se prokousat dostatečnou romancí
A chechtáky nestíhají mravní převahu
Klišé napsala švédsky
Zprvu krátký výlet
Vyznění velmi banální
Obraz stařenky zavřel oči
Směs mučírny překrytá velikou skříní

Kompletní dny
(nebo přeháňky)
na Žižkově.
Na další chechtáky v intervalu
i mezi
připravit pálení.
V úterý večer řidičům oblačno
řeklo
proti půlnoci.
Zeman
rudý vzteklý kousek
měl doprovázet déšť.
Většinou začíná
polojasný
a odpoledním
se opět
Na Krejcárku
uvnitř Evropy
Huawei.
Peklo
mezi 12 a 16 stupni
bude
vlahé a voňavé
(podotkla Honsová).
Děštníky budou čarodějnic
v úterý
ale
kousek s ranními
nepouštět z ruky.
(Chechtáky chechtáky
co zbývá
většinou začíná
do další
uzavírky).
Uvnitř země
by se mohlo
ubývat.
Týden rozprší
v Praze
Takový večerní
zataženo až
s teplotami.
Čtvrtek!
Připravit
(chechtáky)
je je je to budou
deštivé.

Pukající sklo, zamrzlá hladina. Hladivá hladina hladí. Chvilička. Pavoučí prsty objímající týl. Srdcebol. Zvracet, zvracet – vyblít všechnu tu bolest. Slzy houstnou v sliz.
Propadání.
Připravit peníze na pohřeb.
Zrada chutná. Jako železo. Voda ze studny. Chcípl tam pták, nepij to. Už nikdy. Už nikdy.
Připravit peníze na pohřeb.
Zazpívej mi jednou. Jednou naposled. Kam utíkáš? Vrahu.
Sestřičko na obraze. Dotek; žhavý pohrabáč. Zamrzlá hladina.
Já jsem vrah. Vrahu.

Je to má vina,
má veliká vina.

Báby jdou z kostela. Polibky mezi hroby. Už nikdy. Už nikdy.
Připravit peníze na pohřeb.
Co řeknou lidi. Zelená hladina.
Musím připravit peníze na pohřeb.

Love, vole, hýbou světem, jez, ja, da, da, čurají Číňani na čundru, čupr, na refýži žrali rýži podmáčenou. Barák mi padá na hlavu, skála školí i skolí sklo, když všude písek. Na pláži sbírám vypadlé oči, mušle chtíčů, malých, velkých, pevných, měkkých, usedlých. Pod koněm rozbité nohy, nahé, hej, Natašo sošná!, kdes nechala mech? Hříbek vedle holuběnky, liška s pampeliškou, chmýří se vznáší pod nos, ale jdi, nezačínej s žiletkami! Tkají steh ve vlasech, stehno ve stinném zástění, sténám jak stenografka schůzí důchodkyň. Kyň si a vrč, můj kolovrátku, ejhle, vrata, dveře, branka řeže, svírá škvíra.
Love, vole, hýbe světem.

Katedrála plná světla nedostatečně zničená kostra se vypíná k nebesům
uprostřed neporušený kříž
víš
zlato má vyšší bod tání než teplota ohně krmeného dřevem
to ten drak pro zlato ve sklepě.
Magnáti přebíjejí miliony pro krásu, co by shnila, kdyby nehořela, nerealistické sliby obnovy, peníze, peníze a sláva.
Však rok 2020 - přišel duben a účastnící DMD posílají dar funkční model katedrály jedna k jedné slepený ze sirek (z Boubínského pralesa, jinde tak velké buky nejsou) v rámci čekaného bonusu
přítomné architektky podváděly pamatujíce si řezy i půdorysy katedrály ze školy
taková krása
vše pro jeden bod do tabulky a LOLZ.

Border kolie, bordel kolie. Tu loužičku jsem neudělala já! Kde se to tu vzalo? Co je v misce? Nic? Nic se přece nestalo. Ono to vybuchlo! Samo se to…
Jejda tkaničky! Zašněrovat žížalky neumím. Pavouka chytím!
Jdeme vééén! Rozesmátá kólie. Rozesmátí lidi. To je chechtáků! Že ne?
Kdepak jsou, chechtáci? To jsou balonky? Já je neschovala. Nene, pod skříní nejsou. Kdo je má?
Aha! Papírky v malé taštičce, malá taštička ve velké taštičce. Nebo v kapsičce. Co to má milášek v kapšičce?
Zvonííí. Přijel pán s vééélikáánským pytlem. Granulkýýý! Chechtáky šup k pánovi. Pán je rád. Pán se chechtá. Haf!

Chechtáky praštěné pěstí,
magie políbení věstí.
Příchod, odchod záchod…
Mňam! Koláčky dobrot…
Badík vařil.
Bléééé!
Chechtáky,
Che che che…
Myšička chytila kočičku
vysmívá se košíčku.
Sýr, sýr, sýr,
masa výr!
Globus zlobou,
rychle s dobou,
pomalu v zdymadlo,
pijte víno!
Orgiím zdar,
bratr zmar,
postavení ukrášlí,
ve svém krajním ležení.
Třímají trojzubce,
obludy slunce.
Píchy, píchy, pích,
zatlouk jsem vám hřib!
Olivy se valí,
Chechtáky oči kulí.
Z mísy ven!
Dení bdění, noční snění,
cesty konec uhání.
Chechtáky lásku nedocení.
Vrahem je smích,
v zahradách hnít,
má vzduch.
A blín,
tisu podoben,
je roven
cestě křivolaké,
na dně lásky
čokolády.

Mám avtomatyckyj kyj.
Nasazuji si jej na pyj.
S ním oťukávám chovance -
těm dehydrovaným říkám - pij!
Neb nedostaneš lívance.
Chodím od Kavalírky k Bertramce.
Kontrolovat pasáky.
Jestli dobře sází chechtáky.
A taky když jsou nazí,
kde všude jsou od sazí.
Provokuji lajdáky.
Berte si do tramvaje padáky!
V padáku je hodně nití.
Zauzluj! Než revizor tě chytí.
A nejlepší je mít na sobě fez.
Tvářit se jako pavián.
S fezem na řiti,
tě nikdo nechytí.
Dokonce ani policajti.
Leda jsou-li sodomiti.
Pak nepomůže padák ani fez.
Musíš pustit jazz.
Lubrikantem napustit dřez.
Svléknout pyžamo i dres.
A roztočit avtomatyckyj kyj.

Blonďák se opíral o kaktus. Sledoval práci rukama. Na práci se vždycky kouká dobře. Ramirez hrabal. Hraboši také hrabali. Tenhle hraboš byl ve skutečnosti Tuco. Neplést s tukanem. Tukani žijí v pralese. Tenhle byl z Mexika. Vyhrabal si hrobeček a v tom hrobečku kostřička. Měla velmi laskavý úsměv.
Ještě laskavější úsměv mělo krásnoočko. Mířilo na ně svým bičíkem a zaměřovalo na ně svou světločivnou buňku. Ale tohle Krásnoočko mířilo zatraceně dobře. A tak tam stáli všichni tři. Každýmu z nich šlo nejvíc o ty zahrabané chechtáky. A proto se neusmívali. Na rozdíl od kostry Arche Stantona neměli smysl pro humor.