DMD Bonus č. 8. pro 30. 4. 2019. Téma: Chechtáky - dada

Jan kráčí nocí s růží v ústech, zářivé zuby Jířího prosvěcují tmu. Před sebou tlačí Thespidovu káru, na ní hru vytaženou z kapsy u vesty. Jsou to skleněné hodiny, kterými tam a zpět s lehounkým cinkáním propadávají chechtáky. Dukáty srandy a smíchu, platidlo drzého mládí a talentu tak jasného, že nad dubnovou Prahou provívá jako polární záře.
Jiří vypouští bubliny z úst, Jan je udeří růží; motýlí hejno se mihne pod lampami. Mladí bozi posvěcují město nad ránem, Malou Stranu, Vodičkovu ulici. Krize je daleko, válka v nedohlednu; chechtáky cinkají, odměřují čas jejich cesty od dnešní noci do všech budoucích.

Hrabáči
hrabaví
hraboši
– kdo si na olympiádě nejvíce nahrabal?

Zlatá rybka na stadionu rozdávala zlaťáky
– má i ona podíl na kapřících?
(Prověřit!)

„Pět peněz, pět peněz!“
volali po drtivé prohře křepelčí fotbalisté.
Zaplatil jim někdo, aby zápas pustili?

Pral mývalí sjezdař špinavé peníze?

Sysel syslí,
křeček křečkuje!
Nejlakomější mezi sportovci!

Kde přišel tenista hřivnáč ke svým hřivnám?
Uplácení ukrajinskou mafií!
(Má z olympiády udělat holubník?)

Kdo vytuneloval firmu se zahradnickým náčiním?
Podezřelý: krtčí lukostřelec (!)
Motiv: náklady na operaci očí (?)

Roztočili červotoči peníze?
Kam se poděly dotace na podporu sportování červotočí mládeže?
Kam se poděla červotočí mládež?
(Strakapoudí šermíř přibral…
Spojitost?)

Otočil se a zahleděl se do tmy, ze které na něj koukala jenom malá holka s pětseti šedesáti centimetry. Koukala na něj a pak si uhladila pleš a vysoukala ze sebe tu černou díru, kterou měla dneska k obědu. Chechtala se neustále, na to jste si museli zvyknout. Proto se také jejich druh jmenoval Chechtáci.
Chechtáci byli zvláštní druh lidí právě v tom, že se chechtali a zároveň tím, že mohli dorůstat velikých rozměrů. Občas jim narostly dvě hlavy, jindy osm rukou. Šlo o to, jestli je měl šaman v lásce, nebo ne.

Občas jim naroste i patnáct desítek rukou.

Rozum dohola
dokola pikola
pikolík vzápětí
počítá do pěti
potom pětice
muchlá petice
ohavné chapadlo
za krk tě popadlo
co tě to napadlo
proradné propadlo
stavíš vzdušný zámek
místo toho krámek
za pár chechtáků
s nonšalancí ptáků
v průšvihu lítají
pocity netají
měchadlo míchačka
v továrně píchačka
dnes na místo charty
digitální karty
čin těžký jak činka
teď svědomí spinká
někam se protlačí
ještě to nestačí
ještě víc nahoru
stůj pěkně v pozoru
podobný jepici
teď už jsi na špici
ministerský rada
spadla mu brada
už lítá v povětří
nikdo ho nešetří
šetření to není
opravdu legrace
dneska je inflace

Těžký živote, přec tě mám rád.
Rozvzteklen klnul jsem, jsi-li chechtavý, máš být racek.
Vězením je mi moje peří, chtěl bych být slonem, žirafou, růžově pruhovanou zebrou!
Řekl jsem zprudka, sám pověz!
Ach!
Můžeme se domluvit, máš money, love, prachy, prach?
Stál jsem na nábřeží, kapsu prázdnou, žádné chechtáky, ni klofáky, ni šperháky, a smál se mi albatros.
Troska jsem, přítěž.
Cekni slovo o rackovi, dí albatros, jsem snad stvořen pro nářek?
Rouchem jakým chceš tě přioději, pravil jsem, půjdeš-li se mnou domů!
Stál jsem na nábřeží, kapsu prázdnou, žádné chechtáky, ni klofáky, ni šperháky, a smál se mi albatros.

Kde jsou? Jako ryby zmizely nám, ty moje.

Zlaté, přívětivé, obrovské, nicotné úspory.

Ve světle blyštících rybek se rozplynuly do pradávna. Kde domov můj?

Když ke mně přišli Rusové, bál jsem se nejlepšího. A to také přišlo.

Slon jako trpaslík, stejně měli pravdu silnějšího, v mém případě slabšího. Rukavicův kamarád se díval, netušil, kde jsem já a kde mé rybky.

Bitka, pád meteoritu, bušení srdcí a pohádky prostat.

Skončil jsem na dně s rybkami, kašnou se dívám na Měsíc a přemítám: "Nicnedělání pomáhá úzkostem, či bolehlavu?"

Ten rostl nedaleko, po ochutnání voněl březově.

S rybkami jsem usnul stejně jako Cattani.

LíTé ClO VOLí LíBiVÝ LiDsKÝ LiS.
HOP, PRáSK, BUCH! OHeŇ HAsIČ HAsÍ. OHeŇ HITlErŮV NáS NiČÍ!
AlKOHOLiK SÁm CHeCHTáKY BaLí. NeKrÁsTi? Ne!

Au, BOLí NáS I VÁs RáNY HOLí!
HOSTé VÁlKY VESmĚs ŠUSTí.
LiSTí PRaVDY NeNí!

BŮH Se POSTí V PoSTNí NiC.
NeCHCI NIC, Ó NeCHCI VÍC!
NeCHCI VÍC VĚřÍCÍCH!

BOReC SÁm AlBa V NOCI LiSTí.
PLáČU, PLáČ – PROsTé.
NeBÝVAl SÁm, NO Co?

TiCHO TiŠÍ HLuKY, KLuKY.
UBiTí KLuCI.
V NOCI.

STaČÍ! STaČÍ!
SPoČINOUTi V ŠTěSTí SmÍ SmÍCH.
SiBiŘSKÝ PrOsINeC.

PLuH, KRuH, RuCH.
NiC, VÍC, PLiC.
IrSKO, RaKOUSKO, ČeSKO.
RuSKO SeBRaLO VŠeCKO.

CHYBa!
CHYBa!!
CHYBa!!!

HOP, PRáSK, BUCH!
KONeC – PLuH.

Peníze mám. Smějí se. Švitoří. Mezi ňadry. Velkými. Klepna řehtá. Ty fialkové oči. Halasy bitev? Mých nebo cizích... Usínám mezi nimi. Letím na vůni angreštu. Oko, modré jako lány chrpy. Líbá mě. Ne, dost. Ne, chci víc!
Peníze se chechtají! Krev tryská. Kola vozu se otáčí. Yen, bílá a černá. Ogaři, se mnou. Půllitry na stolech. Zaschlá krev. Růže z Shaerrawedd. Elfí ucho, na zemi, utržené.
Peníze pálí. Svědí v dlani. Marigold zpívá. O nich, o nás? Smějí se... Komu a proč? Zrzavý klín a vůně růží. Komu to zvony bijí? Yen, Yenefer? Ano jsem. S tebou. Navždy. Peníze. Nepálí.

A ten zpěv rozechvíval světy, protože po všechny věky věků se vesmír rodil z hudby, C dur - c2, g1, e1, c1, D dur - d2, a1, fis1, d1 a pak E dur, piano, forte mi naval chechtáky, brácho, nevidíš, že zpívám, sakra, a ulice je posvěcována and the world turns around my song in allen Geschichten, älter als die Zeit, als der Anfang von Arda, leo boat carmine et mundus recreavit in lucem, verbum caro factum est, ἐγώ εἰμι τὸ Ἄλφα καὶ τὸ Ὦ, proto tu konec nikdy nebyl a nebude, protože Tvá krása je věčná, because Du es ἀληθινή poezie.