DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2019.

Johanka měla v Sázavě pořád napilno. Zraněných bylo hodně a skoro jich neubývalo. Navíc musela odrážet dotěrné návrhy místního krkouna správce.
"Kdo jsi? Co tu chceš?" obořil se poněkud neomaleně na neznámou řádovou sestru, kterou potkal u nemocných místo Johanky.
"Jsem ze sesterského kláštera, přišla jsem na pouť milosrdenství," odpověděla mu zamaskovaná Tereza sladce. "Sázava je vyhlášená po celé české zemi... bohatá, ale nikdy neodmítne pomoc potřebnému. I v Praze se o ní káže. Vlastně jsem doufala, že potkám vyhlášeného správce Sebastiana von Berga..."
Jak se dalo očekávat, nadmul se pýchou jako kohout.
Johanka dostala potřebné zásoby ještě týž den.

"Jak jsi mohl!" Vypadne z prvního z malých kluků, kteří vběhnou do místnosti, kde jejich starší bratr sedí s tabletem u stolu a krmí se oříšky z misky na zmíněném stole. Michal překvapeně zvedne hlavu a nechápavě se dívá na mladší bratry.

"Ty jsi zničil naší farmu!" Nařkne ho první z dvojčat.
"Jo, to ti nikdy neodpustím." Přikývne ten druhý, než oba zase vyběhnou ven a nechají zmateného bratra, jak ho našli, jen s přišpendleným hříchem navíc.

Skutečný hříšník, nemotorný čau čau co utekl od sousedů? Ten dostal pohlazení a pamlsek se slovy "Vždyť se nic nestalo!" od mamky bratrů.

Páry kroužily v dokonalé souhře. Ples byl nadpozemský, snad až na profánní množství dezertů na podnosech a talířcích.
Ctihodný soudce Wilhelm Sternbach se pokoušel o věneček, když jej ze zálohy překvapila drahá choť, v tu ránu opouštějíc rámě aspirujícího advokáta Sterna.
„Prosím tě, pojď si se mnou zatančit,“ porušila trestuhodně etikety. Sál byl adekvátně perturbován. „Alexandr je dnes tance neschopen.“
„Ale pozor, teď jsem na řadě já!“
„Přes mou mrtvolu, miláčku.“
Wilhelm se marně pokoušel uniknout se svým věnečkem ze spárů dámského doprovodu. Bylo-li mu souzeno zahynout při valčíku, zahyne alespoň hrdinně. Aneta a Alexandr ho doma jistě zase vzkřísí.

„To jsou nohy! A ten dekolt! To jsem netušil, že tu bude taková podívaná,“ zašeptal Adam Jaroslavovi.
„Hmm, ale jsem rád, že takhle nechodí Jarmila.“
„No, taky bych nechtěl, aby mi Evu někdo okukoval.“

***
„Že jí z těch šatů to poprsí nevypadne.“ šeptala Jarmila.
„No, jestli se jí trochu nezměnily proporce. Já dneska málem přišla v krtečkovskejch kalhotách, ale nakonec se mi podařilo ty šaty ještě trochu popustit,“ smála se Eva.
„Ty myslíš, že je těhotná?“

***
„Těm mladejm to ale sluší, že paní továrníková? A Jaroušek je celej tatínek. A jak hezky capká!“
„A na kdy to čekají ti vaši?“

Tak to by bylo.
Naposledy se nadechl vzduchu této cizí země.
Pokynul řadě nastoupených vojáků a ještě jednou dopřál svým uším slyšet to krásné slovo.
Imperator.
Tak ještě jednou.
Imperator!
Když loď vyplula, rozloučil se s bílými útesy.
Na tváři ho pohladil mořský vítr.
Cítil na sobě pohledy vojáků a námořníků. Ale bylo to jiné než při cestě do Británie.
Teď v nich bylo to, co potřeboval.
Respekt.
A kapka božské úcty.
Na jedné kratší a jedné delší noze došel ke křeslu a posadil se do něj.
Je čas napsat, že se uslintanému Claudiovi povedlo něco, co velký Caesar nedokázal.

Jeden pár očí nahoře, vidí všechno, a nejen že to vidí, ale taky to soudí a navíc může všechno, není divu, člověče, že se před ním cítíš malý a přehlížený.
Druhý pár očí dole, sleduje tvé kroky a čeká na tvé škobrtnutí, vyhlíží tvá provinění, člověče, aby tě k sobě mohl přivinout.
A mezi tím ty, člověče, přicházíš na svět s očima široce otevřenýma údivem a pak se ten údiv s každým okamžikem vytrácí a oči přichází o svou jiskru, až je pomalu začneš před spoustou věcí přivírat. Děkuj za každou příležitost, která ti oči znovu otvírá. Děkuj za duben.

Letos přijely jen na krátkou návštěvu.
Obědvali jsme v sadu.
Nad stolem poletovaly včely, vábené vůní rybízového moštu.
„To jehněčí je vynikající,“ usmála se Lea sladce a vyťala Tobymu takový záhlavek, že přistál obličejem v polentě. „A je určeno ke konzumaci! Ne k barbarským kratochvílím!“
„Phillip se kvalifikoval na mistrovství světa,“ oznámila Vera a dmula se pýchou nad svým starším synem. „Všichni ho od boxování odrazovali, ale Dudleymu udělal radost.“
„Přirozeně,“ kývl jsem a zapil sousto kotlety vínem. „Jaký otec, takový syn. Třeba si taky jednou pořídí domeček na periférii a bude kritizovat sousedovic pelargónie. Mimochodem, jak se má Petunie?“

Tři medvědi, kteří proti němu stáli, si nedělali velkou hlavu ze sečných ran a hlubokých bodnutí, která jim stačil uštědřit. Dvouruční meč tížil. Než sem dorazil, dva dny se pořádně nenajedl ani nenapil, ze strachu, jestli čarodějky neotrávily studánky a potůčky v lesích, jestli nenakazily kance a nezastřely kouzlem jedovaté bobule vraního oka za šťavnaté maliny. Teď se hlad a vysílení spolu s týdny strachu a vzteku promítaly do třasu paží, podlamujících se kolen. Krvácel víc než by bylo zdrávo. Nemyslel na nic jiného, než jak se dostat do hradu, jen desítky metrů vzdáleného. Naposledy zdvihl meč; teď, nebo nikdy.

Rytíř nechal hořící sele v péči kastelána, hlavu strčil do podpaždí a vydal se na cestu. Za dámou svého srdce nemusel putovat daleko, potkal ji totiž už v Hutích.
"Íp, to byl špica vejlet."
"Paní Kateřino, je vám dobře?"
"Nikdy mi nebylo, íp, líp! Dem dom!" zavěsila se Kateřina rytíři na rámě. Vítání na hradě bylo bouřlivé. Paní Kateřina o svých dobrodružstvích nikdy nepromluvila, ale nálada se jí zvedla a začala zase pilně strašit. Za pošmourných dnů bylo však lze ji vídati sedíc na kraji hlásky, nostalgicky hledíc do kraje a popíjejíc červenou tekutinu z ne zrovna designem oplývající lahve.

Soužití s drakem, jakkoli romanticky může znít, někdy zdaleka nenaplňovalo Hopewellovy představy a ideály. A to i s ohledem na to, jak moc se takový život lišil od jeho celoživotních snů.
Právě teď třeba řešil problém velice přízemního rázu.
"Mohla by ses prosím odsunout? Nedáváš mi úplně mnoho prostoru k dýchání."
Dračice se maličko zavrtěla.
"Kwimbe! Přísahám bohu, jsem nalepený mezi skálou a tvojí nohou a moje žebra už začínají praskat. Posuň se!"
Velké oranžové oko se rozlepilo, pak se potutelně přimhouřilo a víčko znovu kleslo. Kdepak, tohle bylo její oblíbené místo - a ona z něj rozhodně nikam odcházet nebude!