DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2019.

Ona toho moc zajímavého nedělá. Přijde, kouká, odejde. Občas se usměje a občas ušklíbne. Poslední dobou jsou úšklebky častější a častější.

Občas se na mě tak nějak smutně podívá, jemně přejede rukou po skle. Cítím touhu a chlad.

Chodí domů po nocích, takže už se skoro ani nevídáme. Jen vzácně, koutkem oka.

Včera přišla dřív. Rozsvítila.

Tentokrát se na mě dívala dlouze, zkoumavě. Konečně mě doopravdy spatřila. Zachytil jsem ji v jednom letmém odlesku.

"Moje."

Lekla se. Chtěla odejít. Vzpírala se.

Nenechal jsem ji. Třpytivou ploška její duše jsem uložil k těm dalším.

Moje střípky. Mí lidé. Mí nejlepší přátelé.

Snažil se na nic nemyslet, ale ruce se mu třásly.
„Přece si kvůli tomu, sakra, nepoděláš život,“ hučel do něj kolega, „se nezblázni, dyť to podškrábne každej.“
Ale nebylo to strachem.
„Tuhle práci tě se škraloupem nikdo dělat nenechá, měj rozum.“
Vzteky málem protrhl papír.
„Ty přece lítání miluješ!“
Miloval. Každý den mu bude chybět. Ale...
„Je to pitomá formalita, vůbec o nic nejde.“
... právě že šlo. O všechno.
Prudce odstrčil židli a vstal.
„Sbohem,“ zabručel, protože shledat se s nimi už nikdy nechtěl.
Na papíru pod otázkou Souhlasíte... po něm zůstala rozhodnými tahy jen tři slova.
Byla to okupace.

Mami, Richard je zpátky v Anglii! Pomoc!
Jan Bezodvahy

Já vím, vezla jsem císaři výkupné. Teče ti do bot, co?
Eleonora Akvitánská, vévodkyně, královna, královna, matka dvou pitomců

Richarde, kde vězíš? Už jsi měl být dávno na trůně, Jan se tě nemůže dočkat.
Eleonora Akvitánská, vévodkyně, královna, královna, matka dvou pitomců

Chci nechat Jana trochu vycukat. A užít si, zkus být víc jak rok zavřená. Zatím jsem stihl jen jeden turnaj, jedno dobytí hradu a přežil jeden atentát.
Černý rytíř (psst)

Mě tvůj otec držel zavřenou patnáct let!
Přestaň si hrát na romantického hrdinu a okamžitě domů!
Eleonora Akvitánská Vytočená

"Spíš?" zašeptal Marek, ve snaze neprobudit ostatní. Petr neodpověděl. Místo toho se jen k Markovi otočil čelem.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Marek, když viděl Petrův zasněný výraz.
"Nad vším," zašeptal Petr. "Nad tím, jak jsem sem ani nechtěl jet. A kdybych nejel, nikdy bych tě nepotkal."
V tu chvíli byl Marek rád, že šedý mrak zastínil světlo měsíce a Petr tak neviděl jeho reakci.
"Jak se to stane, že do sebe věci takhle zapadnou?" pokračoval Petr.
"Co já vím," zamumlal Marek. "Asi je to jedna ze záhad vesmíru, kterou nikdy nerozluštíme," řekl prostě a propletl své prsty s Petrovými.

Běla přinese velký džbán chlazené malinovky.
„Jak se má Evžen?“
„Šel někam odstiňovat negativní zóny,“ odpovídá Xénie vybalujíc tvarohový koláč.
Obě se usadí před chatou, spokojeně odpočívají a pozorují liščata, jak řádí na louce a mezi stromy.
„Neměla bys trochu černobýlu navíc?“ vzpomene si Xénie. „Došly mi zásoby, když jsme likvidovali to příšerné krvavé koleno.“
„Mám, dám ti… Cože?“
Xénie vypráví.
Běla poslouchá, trne a žasne.
Hlavou se jí přitom honí nesouvislé útržky myšlenek.
Matýsek je v sedmém nebi…
...konečně si může hrát se stejnými dětmi jako on…
...kéž by to viděl chudák Mates…
...ale já jsem našla báječnou sestru.

Svědci vypověděli, že Redford měl se Scottem potyčku. Nikdo nezaslechl slova, která padla, ale viděli hádku vygradovat k pěstem a skončit nožem v krku.

„Redford nikdy nebýval tak agresivní,“ divili se jedni. Jenže Scotta měl rád málokdo a na tu jeho znetvořenou tvář se stejně vydrželi dívat jen ti nejotrlejší. Nikdo ho nehodlal oplakávat.

„Prostě mu jeblo v palici z toho kluka, co ho sem přivez,“ špitali druzí. „Ten si ho dobře omotal kolem prstu, buzerant zasranej. A Redford se teď chová jako nebezpečnej idiot.“
Shodli se, že něco se s tím udělat musí, ale Redforda si nikdo znepřátelit nechtěl.

Tak jsme večer bilancovali nad tím, co všechno jsme zas nestihli a došli k závěru, že zítra prostě fakt jedem. Prodlužování víz je drahý, takže nakonec vyhrála varianta udělat si desetidenní výlet do Thajska. Protože letenky vyjdou nastejno, jako autobus a víza do Laosu. A neletí to šestadvacet hodin.
Koupili jsme nejlevnější možný zpáteční letenky do Chiang Mai, uděláme si tam výlet ještě do Chiang Rai a hurá zpátky na nový zvací dopis do Vietnamu.
Což znamená, že musíme být v Hà Nội za čtyři dny. Takže zítra odjezd fakt naostro. Žádné další posouvání. Fakt. Věříte mi to, že jo?!?