Tak jste se dočkali těžšího tématu. Doufám, že jste spokojení.
Téma pro 25. 4. 2026: Kvetoucí korál
Toto téma bude uzavřeno 25. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
V synchronizovaném plavání na letošním mistrovství světa zvítězil tým klaunů očkatých, který si diváky získal sestavou plnou humorných prvků. Po jejich strhujícím výkonu zůstaly přihlížející želvy v němém úžasu a mlčely jako ryby a fanynky se mačkaly ve frontě na podpis jako sardinky.
Fanoušci si pro své oblíbence připravili i překvapení.
„Květinám mořská voda příliš nesvědčí, a tak jsme zvolili něco méně tradičního,“ uvedla jedna z fanynek. „Pronajali jsme pro klauny část korálového útesu, který taky vypadá, že kvete.“
Právě tam bude výkvět rybích sportovců moci pilovat své další sestavy – a kdo ví, třeba po některé z fanynek hodí očkem.
"I kdyby fíkovník nevypučel a réva nevydala plody, já budu oslavovat Hospodina!"
Když nekvete to, co má nést plody, je to problém. Květ nám dává znamení, že rostlina je připravená přinést nám užitek a potravu - vykonat to, pro co byla stvořena. Ale i květ musí přijít v pravý čas. Přijde-li příliš brzy, může jej spálit mráz, nebo se nenajde nikdo, kdo by jej opyloval.
Stejně tak zvířatům a lidem je dáno "plodit a množit" - jen naše květy, naše známky připravenosti, vypadají trochu jinak.
Jak kvete korál? Tím, že spokojeně existuje ve svém poslání, zdobí moře a chrání život kolem sebe.
There are no flowers on Erid. I mean, I say that with the eternal caveat of how-the-fudge-would-I-know? Okay, science. Science is how (the fudge) I know. All I ever actually see though is this habitat, and...
The thing is, I wanted a garden. And they tried, but it's not like they have anything resembling plant matter to work with. It was all crystals and sand - very zen - and I tried not to be upset. Then this morning it was all... I can't explain it. Just fields of this reddish rock, and it was blooming.
Rocky got it. He always does.
Eh, krysa pokračuje.
„Paní Korálová, vy úplně kvetete,“ zalichotil zákaznici Spongebob, „tady je vaše objednávka.“ Natáhl paži co nejdál od sebe, aby jí předal pytlík s krabím hambáčem aniž by se dotkl jejího žahavého chapadla.
Na oplátku převzal od dámy v červeném peníze a vydal se na celtu za dalšími zákazníky.
Když pan Krabs zjistil, kolik obyvatel Zátiší Bikin žije přisedle, úplně se pro nadchl pro zavedení rozvážkové služby. Původně byl doručováním objednávek pověřený Sepiák, ale nakonec úkol přešel na Spongeboba po velmi rozezlené stížnosti od pana Sumky: Sepiák, neobeznámený s anatomií jeho druhu, mu místo ústního otvoru vhodil hambáč do atriálního sifonu.
"Ua mākaukau nā lei korale no ka luau no ka hoʻohanohano ʻana i ka ʻohana moana nui"
Blooming Coral! Raven thought as the newest dispatch landed on his desk.
It turned out a surprising number of "decorations" around the HQ could in fact be used as communication devices with the right tweak.
However, apparently some station chiefs decided to be more careful than others. In this case, not only was the message in Hawaiian, it was also coded, just for good measure.
Thorne reached into his bookshelf for his Guide to the Islands from 1991 to try and decrypt it.
Blooming je v angličtině ekvivalent slušnější způsob jak říct "zatracený".
Coral je agent, protože agentí přezdívky jsou názvy živočichů ;)
Seděla na hraně přehrady a koukala dolů na hromadu odpadu za ní. Domotala to a zapálila si. Občas si sem chodila odpočinout, je tu relativně klid.
Pár potahů později a svět začíná mít lepší barvy. Zašedlá hromada odpadu začala zase dostávat zářivé barvy ...
"Hm ..." zamyslela se. "Kdyby tam byla voda, tak to vypadá jak korálový útes ..." Uhichtla se. Hromada odpadu pod ní se začla vlnit, jako pod vodní hladinou. Začala se nekontrolovaně smát.
Zvedla telefon. "Hej, potřebuju asi tak miliardu kubíků vody ..."
"Na co proboha?"
"Postavíme korálovej útes za Coronadem ..."
"Jakože za přehradou?"
"Jo ..."
"Ty máš dneska fakt dost, co?"
Kdyby to bylo možné, řekl by, že ho do očí štípe sůl. Ale možné to není.
Lidé o něm říkali, že je krutý. Jaký paradox. Byl... prázdný. Unavený, starý a bezmocný.
Opuštěný těmi, které miloval ze všech nejvíc, nejdřív svou krásnou ženou a pak i dcerkou, která mu ji tolik připomínala.
Jistě, mohl jim zabránit, ale věděl, že už je stejně ztratil.
Bolelo to, když odešly. A ještě víc bolelo sledovat, jak trpěly v životě, který si vybraly.
Ale nic ho nepřipravilo na bolest, když moře rozkvetlo.
A lidé to sledovali uchváceně a říkali jeden druhému: "Jaká krása, kvetou koráli!"
Viděla jsem po letech pohádku Malá mořská víla od Karla Kachyni z eoku 1976. Jako dítě mě děsila, ale teď mě vzala za srdce. A příběh krále všech moří nejvíc.
Bez nároku na bodík.
Malcolm se zavrtěl a zamžoural do vycházejícího Slunce. Calum, který ho měl vzbudit na hlídku, spal, ale zdálo se, že je v noci nikdo nepřepadl a nepovraždil.
Ani se je nechystá přepadnout a povraždit, to by si sýkorky tak nepovídaly.
Zaclonil si oči a zadíval se na sever. Ještě dnes byla v úbočí znatelná stopa po dávné cestě. Podle map se časem napojí na hlavní, asfaltovou trasu.
Pokud nepůjdou na východ, měli by být v bezpečí.
Na vzdáleném úbočí se rýsovala Coire Dearg. Odedávna bývala varovným znamením.
Slunce se do ní opřelo a rozkvetla všemi barvami.
Nejvíc ale červenou.
Nebezpečí.
Tady jsem si dovolila takovou hru se slovy.
Coire znamená údolí (gaelsky) a vyslovuje se prakticky stejně jako coireal (když mluvíte rychle), což je korál. Coireal dhearg je místní druh korálu, červený korál. Korál je rodu mužského.
Naproti tomu údolí je rodu ženského a Coire Dearg je místní název, který znamená Červené údolí. (Na to h nekoukejte, to se v tomhle případě výslovnostně neprojeví a jen to dělí přídavná jména na ženská a mužská).
Tož tak.
A tak se stalo, že se Thomas opět ocitl na okraji propasti, na jejíž dno ani nedohlédl. Polkl. Pořád si tímhle plánem nebyl jistý. Otočil se, ale v cestě mu bránil lišák.
„Nejde to nějak obejít?“ přemlouval ho. Marně. Znovu se opatrně naklonil přes okraj a v tom jeho společník ztratil trpělivost. Stačilo ho jen trochu žduchnout do zadku a už padal dolů.
Křičel, ale nebylo mu to nic platné. A pak se propadl skrz korálově zbarvené okvětní lístky do voňavého srdce bájné květiny. Dopad to nebyl příjemný, natloukl si pořádně, ale přežil to.
„To tě doma nikdo nenaučil klepat?“
