DMD č. 1. pro 1. 4. 2020. Téma: Zachovejte paniku

Na toaletách ve stanici metra (už rok mimo provoz) se překotně zhmotnily tři postavy – Aurora Sinistrová, Kingsley Pastorek a Artur Weasley, bledý jako smrt.
„Co s ním bude?!“
„Já vám říkala, že je to zbytečná provokace.“
Percy Weasley chtěl být prefektem, Aurora ho podpořila (se skřípajícími zuby). Nikdo neočekával, že Ministerstvo nebude proti.
„Ať řekne, že si to rozmyslel.“
„To neudělá, znám ho.“
Kingsley přikývl. „V tom případě si ho vezmu do učení osobně. Obranná kouzla, strategie proti Imperiu, nitrobrana, možná i nitrozpyt. Percy bude v pořádku.“
Jako šéf bystrozorů uměl lhát mistrně, uvnitř ho ale obava svírala jako hroznýš.

„Proboha tati, tohle se Ozzák nesmí dozvědět!“ křičí Iva. „Neboj se, Ivuško, Ozzák se nic nedozví, jestli ano, bude to pohroma!“ zoufá Tomáš. „Vsaď se, že zformuje takovou armádu, že pivovary budou litovat, že dávali nějaký slevy,“ říká posměšně Iva. „Slyšel jsem tady mluvit někoho o pivu?“ zjevuje se Ozzák. „Ale nic … my si jenom povídáme.“ reaguje pohotově Tomáš. „Tak to jo … hele brácha, slyšel jsem od kámošů, že se něco chystá, nevíš o tom něco?“ Zeptal se Ozzák. „Éé, žádnou paniku, nic se neděje …“ na to Tomáš. „Já bych ještě paniku udržel, alespoň do skončení slev,“ vychytrale říká Ozzák.

Kryšpín s blaženým výrazem žvýká kousek ořechového dortu.
Zatím makrofág poklidně požírá mrtvé erytrocyty. Skupinky neutrofilů se líně procházejí. B a T lymfocyt jsou nuceni přerušit svůj rozhovor, když jeden z nich poznamená: “Slyšíš to dunění?”
Oba se otočí. S hrůzou v očích zírají na armádu, která se na ně valí.
Bazofil zmateně probíhá. “Útočí na nás!”
“Proč jste tak v klidu? Tohle je stav nejvyšší nouze!” panikaří eosinofily.
Mastocyty jen bezhlavě ječí: “Zabít!” a útočí na vše ve svém dosahu.
Kryšpína odvážejí do nemocnice s anafylaktickým šokem.
Nespecifická imunita je spokojená, že si tak krásně poradila s arašídovým antigenem.

V království vládl moudrý a spravedlivý král. Pod jeho vládou se dařilo a země vzkvétala, a to i přes různé katastrofy, které ji vždycky jednou za čas postihly. Lidé byli nadšeni a svému králi vděční, že se o ně tak stará. Vždyť nikdy netušili, kdy další pohroma přijde, a že přišla pokaždé, když se jim dařilo nejlépe.

Na zámku král pozoroval a poslouchal zprávy, jak se věci mají. A když byli lidé někde až moc spokojení, až moc šťastní, seslala se na tu část země pohroma. Vždyť nejlepší poddaní jsou ti, kteří v sobě mají trochu strachu, jsou králi zavázaní.

„Zúčastníš se letos DMD?“ hlas mě vytrhne z bezcílného brouzdání internetů. Svou pozornost opět stočím ke Skypovému hovoru.

„Ještě jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale asi bych měla, potřebuju se rozepsat.“

„Tak se rozmýšlej rychle, protože začíná dneska.“

„Začíná až v dubnu.“

„Dneska JE duben.“

„Dneska je cože?“ málem jsem se poprskala vlažnou kávou, kterou jsem si před hodinou uvařila a zapomněla na ní. Zcela živě si pamatuju, že asi před týdnem začínal březen.

„První duben. Apríl.“

„Tohle je aprílový vtípek?“

„Hlavně nepanikař,“ zasměje se. Pak ale její výraz ztuhne v zamyšlení. „Hele ta tvoje otázka zní jako docela paradox.“

„Elixíry jsem doplnil,“ řekl Geralt a utáhl si zapínání na kazajce.
„A musíš jít?“ zeptal se ho poněkud roztřesený Marigold. „Pamatuješ přece, jak to bylo s tou poslední strigou, že?“
Zaklínač si básníkovy rostoucí paniky nevšímal. „Tahle není tak zákeřná. A ty se mnou nejdeš, tak co se staráš?“ zeptal se Geralt, ale Marigolda to neuklidnilo.
Regis, dosud potulující se opodál, se nečekaně zjevil za bardovým ramenem. Tomu přejel mráz po zádech.
„Ještě štěstí, že ho budeš doprovázet,“ řekl úlevně.
Regis vycenil špičáky. „Kdepak, Marigolde, zůstanu tu s tebou a budu ti dělat společnost.“
Marigold vypadal, že na místě zcepeněl.

Cesta se zdála být absolutně nekonečná, ale pro dnešek bylo chození dost. Amias zastavil na malé mýtince a rozložil jejich cestovní domov na mechu.
Čím víc se Temné hory blížily, tím nepřátelštější se zdálo prostředí. Ubývalo zeleně, ptáků a zvířat. Dokonce i stromy vypadaly úplně jinak, než ty v Annaru. Amias se každou chvíli otočil za podezřelým šustnutím.
„Kdo je tam?“ křikl s panikou v hlase, ale odpovědi se nedočkal. „Jsem ozbrojen! Mám draka.“
Ellie jen něco prskla a zachumlala se hlouběji do svého hnízda.
„Máš pravdu, Ellie,“ zamumlal Amias. „Je to zbabělec.“
Věděl, že tu noc nebude dobře spát.

Zachovejte roušky.

Zachovejte koloušky.
Zachovejte kroužky (na zbroji to ocení rytíři).

Zachovejte dobré zdraví.

Zachovejte pera paví.

Zachovejte předpisy.

Zachovejte dopisy.
Zachovejte Dopisy Olze.

Zachovejte dobrou mysl.

Zachovejte Dobromysl.

Zachovejte odstupy.

Zachovejte orlosupy.

Zachovejte klid.

Zachovejte kilt.

Zachovejte mír

Zachovejte míry (čehokoliv).
Zachovejte netopýry.

Zachovejte poslušné chování.

Zachovejte postupné orání.
Zachovejte pro slepice kvokání.

Zachovejte ordinační hodiny.

Zachovejte jakékoliv hodiny (i kukačky).

Zachovejte tříděný odpad
Zachovejte gumové rukavice

Zachovejte krkavcům jejich krkavice.

Zachovejte karanténu.
Zachovejte hygienu.
Zachovejte mezi lidmi pletivo.

Zachovejte chuť na pivo.

Zachovejte paniku.

Schovejte se.

Zachovejte paniku. Poníkům. Pomníkům.
Zálohujte paniku (je vratná a dá se recyklovat).

Vážené studentky, vážení studenti,

zachovejte prosím paniku! Zavřeli nám školy, ale musíme se přeci učit! Takže místo času, který byste měli sedět ve škole si uděláte doma tuto práci: přečtěte si 40 stran informací o nové látce. Abychom věděli, že jste je četli, odpovězte na následující otázky… No ještě si musíte novou látku procvičit, takže udělejte tyto cvičení… A jé objevili jsme kouzlo videohovorů! Takže čas, který jste měli prosedět ve škole, prosedíte před kamerou! Ale zadané úkoly platí, protože přeci nechodíte do školy! Tak prosím zachovejte paniku, bude to trvat jen dokud nepadnete vyčerpáním!

Srdečně Vás zdraví

Vaši učitelé!

Je sychravé, červnové, belgické dopoledne a císař Napoleon poslouchá hlášení jednoho ze styčných důstojníků.

"Pane, vévoda Wellington obsadil návrší a řadí jednotky."
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šerpu."

"Pane, naše jízda zahájila útok!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi klobouk."

"Pane, náš útok na křídlo a střed byl odražen!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šavli."

"Pane, Wellingtonovi dorazil na pomoc Prusové a stará garda se stahuje!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte paniku a podejte mi hnědé ústupové kalhoty."

A tak císař Napoleon ustupoval od nyní již památné obce s velmi výstižným názvem nakvap, leč adekvátně oděn situaci.