DMD č. 1. pro 1. 4. 2020. Téma: Zachovejte paniku

Harry udělal hůlkou osmičku a nad nádvořím se rozsvítil veliký nápis Panikařte. Smrtijedy a jejich nohsledy to rozesmálo. „Není proč panikařit,“ ozvalo se uštěpačně z úst Lorda Voldemorta.
„Ale je,“ odpověděl mu s veselým úsměvem Harry. „Naše nová tajná zbraň,“ dodal, mávnul hůlkou a zamumlal cosi, co znělo jako Accio. Načež se z jedné, po boji už částečně pobořené hradní věže, na skupinu, v jejímž čele stála Belatrix Lestrangeová, snesl veliký houf malých chlupatých roztomilých koulí, které překvapené útočníky začali olizovat, tulit se k nim a především rozkousávat jim hůlky. Mlaskání triblů přerušovaly jen zoufalé výkřiky: „Panika“ a „Rychle zdrháme.“

Je známo, že napodobování je nejvyšší forma obdivu a že všechny vesmírné bytosti prahnou po hmotných statcích, neboli zisku. Proto nepřekvapí, že naše úspěšná encyklopedie má několik napodobovatelů.
Za zmínku snad stojí pouze publikace 1000+1 rad pro vesmírné cestovatele a další informace. Jakkoliv se jejím tvůrcům nemůže upřít snaha a pracovitost, nemůžeme s klidným svědomím její používání stopařům po galaxii doporučit, pokud mají jinou možnost.
Snad aby se vyhranili od své mnohem známější konkurence, zvolili tvůrci 1000+1 rad jako heslo "zachovejte paniku". Podle jejich teorie je stav mírné paniky pro cestovatele přirozený a poskytuje jim hlubší prožitek ze svého dobrodružství.

Je prosinec. Má být zima. Máme být vykrmení. Máme spát.
Je prosinec. Jsme v teple a hubení. Nespíme.
Vztekáme se. Koušeme. Utíkáme před blížící se smrtí hlady. Nechceme jíst. Chceme jíst. Chceme víc, ale víc už lidi nedají.
Jdeme spát a trávit a žaludky nás tlačí. Víko je pootevřené. Letíme ven, hledat něco k snědku, ale lidi nás pochytají a nastrkají zpátky a stejně kolem nic k snědku není.
Baštíme co můžeme. Spolubydlící se přejí a poblinká přímo do misky s červy. Děkujeme pěkně.
Jsme v teple. Jsme vykrmení. Pospáváme. Už by nás mohli zavézt zpátky na zimoviště.
No konečně!

"Borsk Fey'lya z Kothlisu uplacen."

"Výborně."

"Ale dáváme všem příkaz, který se dá pochopit různě. Co když nakonec budou stát proti sobě. Pak se to nevyplatí?!"

"Ale vyplatí."

"Jak?"

"Ty jsi to pořád nepochopil?! Zmatek nám pomůže zlepšit kšefty. Jak si senátoři svůj úkol vyloží, už není náše věc. A navíc, je to bezpečnější, protože nikoho nenapadne, že jeho stoupenci jsou podplacení stejným klanem jako on sám...
Kde jsme skončili?"

"Další je Siana Tevv ze Sullustu."

"Tak vytoč jeho kontakt."

"Ano, pane."

"Dobrý den, jak pokračují obchody?"

"Dobře. Platí naše domluvená částka?!"

"Nemusíte se obávat."

"Rozkaz tedy zní: Zachovejte paniku!"

Na obraze byl namalován muž, který ani vzdáleně nepřipomínal Doriana Graye. Oči měl prázdné, výraz hrubý. Spálený vášněmi života.
„Gladys, drahoušku, podala byste mi šálek?“ zašveholila lady Windermerová. Zábava byla v plném proudu.
„Zajisté, milá přítelkyně. Slyšela jste, že lady Cheveleyová se bude vdávat?“
„Opravdu?“
„Dozajista. Zlé jazyky tvrdí, že pro peníze.“
„A ty nejhorší, že z lásky,“ dodal mladý muž.
„Ale pane Grayi,“ zasmála se lady Markbyová. „Nejhorší mluví jen o vás a vašem portrétu.“
„Stál mě duši!“ usmál se Dorian. Paniku skrýval dokonale. „Ukazuje všechny mé hříchy.“
„Úžasně půvabná historka, pane Grayi. Škoda, že není pravdivá,“ povzdychla si.

Je brzy ráno, teprve svítá, všechno má hnědozlaté obrysy. Pootevřením dveří vnikl do chatky závan chladu a šupin.
Tom zastihl Emu, jak stále ještě sedí na zemi ve změti šňůr a padákového hedvábí.
„Kolik ještě potřebuješ času?“
Usměje se. Usmívá se stále, i když je nejhůř.
„Skoro hotovo.“
Ema přetrhne niť.
Hbitými prsty skládá šustivý materiál.
Houf nervózních rybářů se zvolna přibližuje k chatce.
Nad jezerem se ozve svistot, jako když letí hodně velká labuť. Právě včas!
Do rybářů jako když střelí.
Tom se vyškrábe za Emou na dračí hřbet: „Říkal jsem, že jsme tu jen na skok! Zachovejte paniku!“

Pro zachování paniky je zapotřebí dodržovat několik činností.

V první řadě sleduj různá zpravodajství. Zvláště reportáže z Itálie. Takový pohled na kolonu vojenských náklaďáků; a ty víš, že jsou plné rakví; k udržení paniky napomůže.

Ke zprávám, po nichž se dobře panikaří, patří i ty o vadných respirátorech z Číny. Nizozemsko jich prý stáhlo z nemocnic přes půl milionů. Posluchač se pak sám sebe ptá, jsou to ty, co nám přilétly Ruslanem?

Když už jsou zmíněné respirátory, britský epidemiolog je nedoporučuje, škodí zdraví. WHO zase, že roušky zvyšují riziko nákazy.

Pak se nediv, že panika za námi, panika před námi.

Risa stála osamoceně a s nechápavým výrazem sledovala skupinku svých vrstevnic, které právě teď nejspíš opěvovali nového mladého muže na scéně. To kvůli němu se dneska chystal slavnostní ples. Nechápala, co na něm vidí. Teda musela uznat, že měl opravdu vypracované tělo, hezký úsměv a krásné oči. Ale byl to cizák. Kdoví odkud se tu objevil a všechny pobláznil. Byl to namyšlený hejsek, který využíval toho, že ho všichni obdivovali. Někdo se k ní blížil a usmíval se u toho. Ne, to nemůže být pravda. Zasáhla ji panika. To si nemůže dovolit. Neeee. Cítila, jak se jí úplně chvěje tělo.

Skoro závidím lidem, co kvůli karanténě nemůžou do práce. My toho teď máme na hlavu tak trojnásob co obvykle, a všechno samořejmě potřebujeme nejlíp včera. Takže bez toho aby se někdo zamyslel se sype páté přes deváté a výsledek ... přinejlepším nevalný.
Do toho samozřejmě jak DPH, tak ke konci měsíce příjmy za rok 2019 (sice se slibuje odklad kdečeho, ale realita může být dost jinde). Plus samozřejmě dát dohormady výkazy za březen a naposílat klientům. Kdo má čas počítat hodiny ...
Je půl jedenácté večer a už mi píše Stevko, že je téma na DMD. Kdy to jako mám stihnout?!? Uáááááááááá!!!

Výbuchy se ozývaly po celé pevnosti. Zdivo létalo vzduchem, chodbami vířil prach a dusil tlamy mozkomorů, ze všech stran zněl vítězoslavný pokřik osvobozených vězňů.
„Co to – ? Spusťte brány! Zataraste jim cestu! Pusťte na ně mozkomory, zatraceně! Ministr mě zabije.“
Jakmile se bratři Prewettovi společně s Lupinem zmocnili košťat a zmizeli v kouřových mračnech, velitele Azkabanu Waldena Macnaira zachvátila hysterie. Řval jako pominutý, trhal si vousy a jeho křik pronikal až k uším prchajících.
„Kam letíš?“ zakřičel Gideon na Remuse, který znenadání změnil směr. „Čekají nás v Bradavicích!“
„Nemůžu...“ zachraptěl Remus a ztratil se v bouřce.
...se jim podívat do očí.