Rozmluvy ruské duše
Vracíme se na vycházku.
Procházka se poněkud vlekla. Konstantin se otáčel snad po každém domovním štítu, zjevně nadšen, jeho doprovod, netrpělivá slečna Sternová, ale neznal historii ani jediné budovy, na kterou se zeptal, takže mlčeli. Procházka se vlekla. A vlekla... A vlekla...
„O čem sníte, Judito?“ Na boží světlo náhle vyskočila široká ruská duše.
Lepší než nic, řekla si Judita. „Chci být herečkou,“ odvětila. „A aby mě každý znal.“
„Když jsem byl malý, chtěl jsem být hrdinou. Jako Ilja Muromec,“ ruská duše pokračovala nedbajíc na ambice doprovodu. „Teď sním o tom, že si nějakého zazpívám v opeře.“
Judita zbystřila. Opera je přece také divadlo!
Je to tedy spíš „jednoho dne hrdinou“, ale témata musí být flexibilní, že jo? Prosím pěkně :D.
- Číst dál
- 12 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit