DMD č. 17. pro 17. 4. 2021. Téma: Lov na ženicha

„Cože, zase?! To se musí furt všichni špinit jako čuňata?! To fakt není možný! Vždyť jsem šla snad předevčírem.“
„Jéje, ty naděláš, buď ráda, že můžeš k vodě, aspoň nebudeš furt pod dohledem. Šla bych hnedka, bejt tebou.“
„Ale to je snad každej druhej den, abych se vláčela k řece a máčela a rozdírala si prsty s těma jejich špinavejma hadrama.“
„Ty budeš asi věčně nespokojená, že?“
„Navíc koukni, dneska bude pěkný vedro, kolem řeky bude plno komárů, to zas budu vypadat.“
„Prosím tě, jen běž, co ty víš, Boženo, třeba se na tebe zrovna dneska u řeky usměje štěstí...“

Jedného dňa pribudol na okne nový kvetináč. Rástla v ňom Espostoa Lanata ozdobená vencom žiarivoružových kvetov.
Pozorne si obzrela svojich nových spolubývajúcich. Cephalocereus mal mullet zafarbený fixkami na fialovo, zatiaľ čo Oreocereus zdobila kvetinková sponka.
„Ahojte fešáci,“ oslovila ich. „Keď rozkvitnete, nechceli by ste si so mnou povymieňať peľ?“
„Ale... nie sú tie tvoje kvety falošné?“ namietol šokovaný Cephalocereus.
„Bežná skrášľovacia procedúra,“ povedala Espostoa. „Ostatne tá tvoja farba tiež nie je prirodzená, však?“
„A vieš, že spolu nemôžeme mať semienka?“ pripomenul Oreocereus.
„Iste. Kto už dnes stojí o semienka?“
„Skús najskôr rozkvitnúť skutočne... a potom sa uvidí!“ uzavrel debatu Oreocereus.

Těžko vysvětlovat, proč jsme své dospělé dceři ještě nenašli ženicha.
„O sňatcích u nás rozhodovali muži,“ poučoval mě Karel.
„Vím, ale… Co tvůj bratr? Ten také rozhodoval o svém sňatku?“
„On ne, otec ano.“
„Jeho soužití s Markétou Pyskatou zřejmě nebylo nejšťastnější.“
„Pyskatá?“ rozzlobil se. „Taková urážka. Měla větší rty, pravda, u ní to ovšem byl znak vášnivosti. Nebýt to bratrova žena…“
„Prý ho pronásledovala a on se jí bál. Když jí uprchl, rozvedla se s ním pro údajnou impotenci.“
„Taková lež. Se svou druhou manželkou měl šest dětí!“ vyprskl.
„Takže domluvené sňatky nebyly vždycky výhrou.“
Zbavila jsem ho slov.

Toho dne posnídala jen lehce, přece jen ji čeká vydatnější strava, jestli se jí zadaří najít ženicha a ulovit ho. Důkladně se rozhlédla, dneska by byla nerada vyrušovaná a ostatní obyvatelé domu byli náchylní při pohledu na ni odporně ječet. Naštěstí byl vzduch čistý a tak se vydala ze svého koutku přes obývák a chodbu na verandu, kde se podle posledních informací nacházel vhodný kandidát na ženicha. Jakmile tam dorazila, ulovit ho už nebyl takový problém; když se chlapovi nabídne sex, neodolá. „A tenhle je obzvlášť lahodný,“ pomyslela si snovačka jedovatá zvaná černá vdova a s chutí dochroupala poslední nožičku.

Jacek zabubnoval naběračkou na pancíř tanku.
Gřeš otevřel svůj poklop: "To už je večeře?"
"Ne! Kam zmizel ten nenechavej chlupatej drzej čenich?!" zavrčel rozzlobeně Jacek.
"Jakej ženich? My se nikdo neženíme!" oponoval Gřeš.
"Ten, co mi ukradl slepici." naštval se Jacek.
"Že by na svatební hostinu?" dělal blbýho dál Gřeš.
"Koukněte se, jestli tenhle 'lov' nedokončím, jste bez večeře."
"Mně je to jedno, já mám za chvíli akci."
Vtom se přihnal Jenda se zbytkem tanku, naskočili a odjeli hledat navigátora. Kuchař se sklesle vrátil do kuchyně, otevřel spižírnu a povzdechl si: "Co naplat, asi teda holt bude guláš z konzervy."

“Kamilka mi řekla, že hned jak budu velkej, musím si udělat řidičák, ale na auto, ne na nějakou pitomou babetu, protože vona na pitomý babetě jezdit nebude. A taky si hned musím koupit auto. Ale žigulíka, protože v embéčku se jí dělá špatně. A taky prej musím mít chatu, ale někde blízko, u Prahy, abysme se tam netrmáceli tím žigulíkem dvě hodiny, a musí tam být elekřina a normální záchod, protože kadibudky nesnáší! Jinak si mě prej nevezme,” mračí se Kája.
“No ty bláho, cos jí na to řek’?,” ptá se Adam
“Že se stejně ženit nechci,” pokrčí rameny Kája.

„Couro zvyjebená!“ Stojí proti mně. Hubená, ruce v bok, z očí blesky. „Slídíš tu už dlouho! Dobře vím, o co ti jde!“
Kolem nás se začíná stahovat kruh chlapů. Ženský jdou do sebe, bude zábava!
„Chci jen…“
„Vím, co chceš,“ zasyčí má protivnice. „Přitáhlas kdoví odkud, a chceš mi ho vzít! Ale já si ho našla první! Táhni, než ti vyškrábu oči!“
„Rozbij jí hubu!“
„Nedej se, nová!“
„Rozdejte si to!“
„Dost!“ zahřmí vyšší, prošedivělý muž. „Nechte toho, nebo vás obě vykážu z tábora!“
Herenweibel. Velitel trénu.
Křísneme o sebe očima, ale poslechneme. Když odcházím, zahlédnu Kristiána.
Pobaveně se usmívá.

Třetí město, třetí smečka, třetí odmítnutí.
„Všechno jsou to příliš vzdálení příbuzní, nikdo nemá pocit, že by se o nás měl postarat,“ povzdechla si Evangeline unaveně. „Začínám se bát, že se budu muset někam přivdat.“
„To bys udělala?“ vykulila Delphine oči.
Evangeline si vzpomněla na první smečku, kde jí nabídli, aby se stala alfovou družkou, a na své kategorické odmítnutí. Teď už si nebyla jistá, že by nepřijala.
„Na druhou stranu, když jim nejsme dost dobří jako příbuzní, proč bych jim byla dost dobrá jako nevěsta? Leda že bychom nějakého ženicha přepadli, svázali a vydírali, dokud by si mě nevzal…“

Dojeli jsme na výstavu ptactva a začali vyndávat klece.
Pípl mi mobil. Koukl jsem se: "Jste přijat do hodnotícího výboru."
"Hodnotící výbor a doprovod," řekl jsem.
Maminka si šla prohlížet ptactvo a já šel do výboru.
...
Rozrazily se dveře.
"Chyťte hooo!" ozvalo se.
"Zachraňte mě! Jsem ženich a honí mě nevěsta."
"Nemá vstupenkuuuuu!!!!" křičel vrátný.
Andulky si říkaly: "To je ale lov na ženicha." a dělaly, jakoby se nic
nestalo.
​Po chvíli ho dohonili a koupil si vstupenku.
​ ​Když jsme šli na oběd, tak jsme si říkali: "To byl ale lov na ženicha," a
přemýšleli, co si dáme k obědu.

,,Chyť ho! Vidíš jak je nalitej? Je schopnej odejít do lesa a už se nevrátit!"
Běžela jsem, co mi síly stačily. Několik metrů přede mnou běžel černovlasý, čerstvě ženatý, mladík. Na to, že byl opilý, běžel o hodně rychleji než já, za to může moje nesportovní postava.
Po cestě jsem popadla klacek a mrskla mu ho přímo pod nohy. Ženich mé nejlepší kamarádky šel k zemi.
,,Co děláš?" vykřikla a přiběhla rychle k němu.
,,Ty blbko, vždyť to je můj bratranec Jára," usmála se.

,,Tvůj ženich nejspíš vytuhnul v posteli posetou růžemi mezi tím, co ty mě tady nutíš běhat."