DMD č. 2. pro 2. 4. 2022. Téma: Křížový výslech

"Poklop je zamčený kvalitním mechanickým zámkem. Myslíte, že klíč by mohl být poblíže?"
Detektiv Wolgatsum se rozhlédl: "Těžko."
"Mohl bych ten zámek přesto, hmm, otevřít. Mám?"
"Jen do toho."
Po chvíli zaznělo cvak a vrz. V místnosti pod srubem se samy rozhořely pochodně.
"Místnosti dominuje černý kříž s pouty na ruce i nohy. Dále je plná bičů, bičíků, plácadel, rákosek, provazů, háků, jehel - kožená kukla visí na enormním dřevěném údu, " popsal co vidí Lozak.
Wolgatsum se přesvědčil: "Nuže, co nám toto místo říká?"
"Mně nic," přiznal Lozak.
"Dole měsíc nikdo nebyl. Oběť přivlekli dvě individua, odešli, a již se nevrátili."

"Já jsem Jane Marplová, a tohle je policista Nelson. Budeme vás vyslýchat. Bude to křížový výslech."
Podezřelý č.2: "Mně je to úplně fuk."
Slečna Marplová se zeptala: "Tak... znal jste oběť?"
"No. A co?"
Policista se zeptal: "Měl pan Ratatouille nějaké nepřátele?"
"Nevím o nikom."
"A jste si jistý?"
"Ano."
"Opravdu?", zeptala se slečna Marplová.
"MŮŽETE UŽ MĚ NECHAT? TOHLE MĚ ŠTVE!"
"Dobře. Můžete odejít, ale neodjíždějte z města.", odpověděla slečna Marplová.
"Jo a byl jste to vy, kdo pana Ratatouillea našel?"
"Ano."
"Co měl na sobě?"
"Takový podivný červený šátek kolem krku..."
"Moment. Ten šátek tam ale není."

„Tady bývala vesnice,“ mračí se Gonny.
„Prošlo tu vojsko?“ rozhlížím se.
Gonny zavrtí hlavou. „Zbyly by aspoň vypálené domy…“
Planina, svažující se k řece, je pustá.
„Tam!“ ukážu.
Gonny udělá pár kroků a vrátí se s malou umolousanou holkou.
Přidřepnu k ní. „Jsi odtud? Kde máš rodiče? A kde jsou ostatní?“
„Kudy do vesnice?“ přidá se Gonny.
Oči se jí naplní slzami.
Za křovím se cosi pohne.
„Mája!“ vykřikne dítě a přitulí se k malému psíkovi. Raduje se, ale já cítím zlo.
„Šej! Rozhraní!“
Přimhouřím oči. Tenká slupka je na cáry. Do té díry by se vešel celý regiment.
Polknu.

Soused upřeně zírá. V zeleném kabátě se zlatými knoflíky vypadá jak knížecí myslivec, jen klobouk s pírkem chybí.
Drábek se mrzutě snaží odklidit z dohledu.
Vtom se muž překvapivě lehce přehoupne přes plot. Nedbale napřáhne ruku:
„Martin Rapos. Bydlím vedle. Vám to tady teď patří? Co tu vyvádíte? Snažíte se to přestavět kouzly? Co vás to u krále Zikmunda napadlo? Uvědomujete si, že ty vaše černé vlny přelézají až ke mně? Nebo jste otevřel něco, co jste neměl?“
Zkoprnělý Aleš se dovtípí, že má před sebou jednoho ze zdejších proslulých liškomágů. Urazit ho by bylo velmi neprozíravé.
Začne zdráhavě vysvětlovat.

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa:
„Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste nebožtíkovi, údajné oběti mého klienta, puls?”
„Ne.”
„Takže jste si poslechl stetoskopem, zda mu tluče nebo netluče srdce?”
„Ne.”
„Provedl jste zkoušku dechu? Zrcátkem, nebo jinou metodou?”
„Ne.”
„Pokusil jste se zjistit, zda reagují zorničky na světlo?“
„Ne.”
„Takže to shrnu, když jste podepsal úmrtní list, nemohl jste si vůbec být jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?”
„No, řeknu to takhle: mozek toho chlapa jsem měl v piksle na stole. Ale je klidně možné, že běhá někde venku a živí se jako obhájce.”