Bystrozor Potter

"Draco, bude potřeba prověřit další z těch kontaktů od George."
"..."
"Neříkej, že se mnou pořád nemluvíš kvůli těm žvýkačkám."
"..."
"No tak, už jsem se ti omluvil a vyplnil jsem za tebe ty výkazy."
"Oh, velký pan Potter popsal pár papírů! Jsem ohromen! Není to trochu málo?"
"Byly to fakt dlouhý a nepříjemný výkazy. Ještě teď mě bolí ruka."
"Já jsem se tu naprosto znemožnil a citově odhalil! Požaduji adekvátní náhradu!"
"Náhodou, tvoje lichotky se mi líbily. A ta přezdívka, co pro mě máš, je docela roztomilá."
"Jdi do prdele, Zlatonko!"
"Fajn, ale nechtěl bys před tím zajít třeba na večeři?"

11. 5. 2025

9:00
Milý deníčku, zmocnila se mě obrovská touha začít si tě psát, i když jsem to nikdy nedělal. Bude to švanda!
Přinesl jsem Harrymu jahodové donuty, ty má nejradši. Po snídani mi dal žvýkačku. Brouček.

10:00
Vůbec se nemůžu soustředit na práci. Harry má tak pěknej zadek! Chci ho po něm poplácat!
Řekl jsem to nahlas?! Řekl, že jo?

12:30
Řekl jsem toho spoustu. A vůbec mi to nevadí. Řekl jsem mu i, že mu tajně říkám Zlatonka.
Chce se mi zpííívat! Slunce svítí, láska hřeje, lalalá...

15:00
JÁ HO ZABIJU! ZABIJU! ŽVATLAJÍCÍ ŽVÝKAČKY! TO JAKO VÁŽNĚ?!

Udělala by pro něj cokoliv. Vyhřívala se v jeho přízni a toužila po každé jiskřičce jeho pozornosti. A také velice dobře věděla, jak si ji zasloužit.
Chovala k němu nezměrný obdiv. Něhu. City tak silné, že se nezalekla ničeho.
Každý úsměv, který jí věnoval, jí vlil do žil novou energii a odhodlání.
Bylo snadné udělat to, co chtěl. Byla to ona, koho napadlo použít matoucí parfém a ona ho také zakoupila. Byl z toho tak roztomile nadšený. Dokonce jí věnoval políbení na obě tváře.
Tvrdě dřela, aby pro něj nakonec byla zcela nepostradatelná.
Byla to přece ona, kdo vybíral oběti.

"Rone, víš, že vám fandím a že mám váš obchod rád, ale říkal jsem, že některé věci, které máte v nabídce, jsou strašně snadno zneužitelné. Ten matoucí parfém učiní svého nositele nezapamatovatelným, že jo? Navoníš se a nikdo, kdo tě potká, si tě nevybaví... To už je přece jen trochu na hranici, ne-li za ní."

Ron cosi mumlal a přešlapoval na místě, zatímco Harry pokračoval ve svém monologu:
"Potřebuju vyslechnout vaše prodavače, bylo by fajn, kdyby si dokázali vzpomenout, kdo si tuhle věcičku v poslední době kupoval... Jo a zabal mi pár těch Žvatlajících žvýkaček, to musím vyzkoušet na Dracovi."

Harry vkročil do přeplněných Kratochvilných kouzelnických kejklí, aby se okamžitě ocitl v Ronově kostidrtícím objetí.

"Harry! No to je dost, že se taky ukážeš! Pojď honem se mnou, musíš vidět naše nové Žvatlající žvýkačky! Už na nich s Georgem pracujeme pár měsíců a konečně jsou v oběhu. Obchody jdou skvěle, jak vidíš, brzo budeme otevírat další dvě... Děje se něco?" Ron přerušil vodopád slov, když si všiml Harryho vážného výrazu.

"Rone, dneska jsem tu služebně. Vyšetřujeme sérii vražd. Náš jediný důkaz je dopis, na kterém se našly stopy nějaké voňavky. Podle jejího složení se nejspíš jedná o váš Matoucí parfém."

Původně měli v plánu zhlédnout, čistě ze studijních důvodů, pouze pár dílů V rouše Evině (seriál, pojednávající o vraždícím transvestitovi, který rád nosí kozačky. Pouze kozačky.)
Jenomže se jim to nějak vymklo a následovaly Vraždy v Midsomeru, Sběratelé kostí a Sherlock (Draco u něj teatrálně lomil rukama, vykřikoval, že jsou amatéři a můžou se jít zahrabat.)
Někdy okolo páté ráno, zrovna když rozkoukali druhý díl Komisaře Rexe, Draco zamumlal, že to už je na něj moc, následně mu upadla hlava na Harryho rameno a usnul.
Harrymu to z nějakého důvodu přišlo docela roztomilé. Kouzlem přivolal deku a oba je přikryl.

Při téměř rodinné večeři se Scorpiusem a Albusem Severusem se hovor nevyhnutelně stočil k případu.

"A vy nemáte žádný důkazy?" zeptal se Albus.
"Máme dopis od vraha," připustil Harry neochotně.
"Ale je chráněný proti detekčním kouzlům, nedá se z něj nic vyčíst."
Albus a Scorpius si vyměnili významný pohled.
"Já vím, že se to moc nenosí, ale co forenzní věda? Nedalo by se z něj odhalit něco hezky po mudlovsku?"
Harry a Draco se zřejmě tvářili dost tupě, a tak Albus dodal:
"To jste fakt nikdy neviděli žádnou mudlovskou kriminálku? Teď frčí V rouše Evině. Koukáme se Scorpem každé úterý!"

Každá z obětí měla kolem sebe okruh potenciálních podezřelých. Potíž byla v tom, že mezi nimi podle všeho neexistoval žádný společný jmenovatel.
A hlavně, oběti měly jen velmi mizivé vazby na kouzelnický svět. Souseda poslední zavražděné již z podezřelých stačili vyškrtnout.

Desítky výslechů. Stopy, které nikam nevedly. Hektolitry kávy.
Na pracovišti zůstávali oba až do pozdních nočních hodin. Četli spis stále dokola.
A měli... jeden dopis s úchylnou básničkou, který také neposkytl žádné použitelné informace.

Harry polohlasně nadával. Draco rozbil několik hrníčků. Těch ohavných kytičkovaných, pochopitelně.

Přelomová myšlenka nakonec vůbec nepřišla v kanceláři, ale na společné večeři s jejich syny.

Otevřel oči a zjistil, že se dívá přímo do kulatého obličeje Nevilla Longbottoma.
Hrůzu celé situace ještě podtrhl fakt, že ho Neville s křikem nevyhodil, nýbrž se ho zeptal, jestli si dá kafe.
Kafe si dal.
Odcházel moudřejší hned o několik životních pravd.

Zaprvé, chcete-li budovat image sexuálního poloboha, neopouštějte večírek plný vašich bývalých spolužáků s největším školním loserem.

Zadruhé, když už s někým takovým odejdete, ujistěte se, že na tuto noc nikdy
nezapomene a bude všem vyprávět o vašem postelovém umění.

Zatřetí, chcete-li předvést nějaké postelové umění, je bezpodmínečně nutné neusnout jako špalek, ještě než může k čemukoliv dojít!!!

Draco si uměl představit celou řadu postelí, ve kterých se nechce probudit.
První byla bezesporu postel Blaise Zabiniho, kterou už prošlo nepřeberné množství bytostí všech pohlaví, ras a tvarů.

V dalších dvou už se ke své smůle jednou probudil.
Postel Pansy Parkinsonové (Draco se pokusil pláchnout hned po aktu, ale Pansy se kolem něj obtočila jako chobotnice).
A postel Nevilla Longbotoma, což bylo prostě tak trapné, že už o tom nebudeme ani mluvit.

Jediná postel, ve které by se Draco v současné době probudit CHTĚL, patřila samozřejmě Harrymu Potterovi. Bylo načase konečně si to přiznat a něco s tím udělat.